15.5.2023

50 nejdůležitějších organizací amerického cenzurního průmyslu. Patří mezi ně i vláda.

Politika, Společnost, Zahraničí cenzura, deep state, dezinformace, Elon Musk, Matt Taibbi, média, sociální sítě, USA, video

Novináři pracující na dokumentech Twitter Files, které veřejnosti zpřístupnil po převzetí Twitteru Elon Musk, sestavili seznam padesáti nejvýznamnějších organizací, které se podílely a stále podílí na cenzuře v USA. Kompletní mapu tzv. cenzurně-průmyslového komplexu zveřejnil Matt Taibbi.

Čtenářům představuje detailně po jedné všech 50 nejdůležitějších organizací amerického dezinformačního průmyslu. Patří mezi ně téměř všechny sociální sítě, ale také Ministerstvo vnitřní bezpečnosti Spojených států, NATO, Gatesova nadace, Rockefellerova nadace, mnoho nevládních agentur a univerzitní think tanky.

„Cenzurně-průmyslový komplex je znovuzrozený vojensko-průmyslový komplex pro éru hybridní války.“ – Matt Taibbi

Rozsáhlá zpráva o „Cenzurně-průmyslovém komplexu“ odhaluje propojení vládních i nevládních organizací s největšími nadacemi a téměř všemi sociálními sítěmi.

Mapa spolupracujících organizací, které byly odhaleny v dokumentech Twitter Files.

Ve Twitter Files jsme našli rozsáhlou snahu pomocí strojového učení a dalších nástrojů proměnit internet v nástroj cenzury a společenské kontroly. Bohužel se zdá, že hlavní roli hraje naše vlastní vláda. První náznaky jsme viděli v komunikaci mezi manažery Twitteru před volbami 2020.

Hlavní náplní této rychle rostoucí sítě je vytváření seznamů lidí, jejichž názory, přesvědčení, sdružení nebo sympatie jsou považovány za „dezinformace“ nebo „malformace“. Druhý termín je jen eufemismem pro „pravdivé, ale nepohodlné“.

Obyčejní Američané nejsou nahlašováni jen na Twitteru za účelem „deamplifikace“ nebo de-platformingu, ale i organizacím, jež odmítají služby lidem a firmám, které dodržují zákony a jejichž jediným zločinem je, že se dostanou do křížku se vzdáleným, bezejmenným, nezodpovědným, algoritmickým soudcem.

Jakákoli skupina, která si nárokuje „důvěru“ rozhodovat o faktech, zejména ve jménu ochrany demokracie, je vždy sama skutečnou hrozbou pro demokracii. Proto „boj proti dezinformacím“ prostě nefunguje. Každý zkušený novinář ví, že odborníci se často zpočátku mýlí a někdy dokonce lžou.

Jestli Twitter Files něco ukazují, pak to, že nám hrozí ztráta tohoto nejcennějšího práva, bez něhož jsou všechna ostatní demokratická práva nemožná.

O propracované síti vzájemně spolupracujících organizací včetně velkých amerických médií hovořil Matt Taibbi ve svém nedávném projevu na univerzitě Yale. Ze záznamu celého projevu si můžete poslechnout celý příběh o tom, jak začala a probíhala kauza Twitter:

Americký novinář Matt Taibbi vypovídal v Kongresu o dokumentech Twitter Files.

Pane předsedo Jordane, pane poslanče Plaskette, členové výboru,

Jmenuji se Matt Taibbi. Již více než 30 let pracuji jako novinář a jsem obhájcem prvního dodatku (dodatek Ústavy Spojených států týkající se svobody slova a tisku, pozn. red.). Velkou část této doby jsem strávil v časopise Rolling Stone. Během své kariéry jsem měl to štěstí, že jsem byl oceněn za práci, kterou mám rád. Získal jsem cenu National Magazine Award, cenu I. F. Stonea za nezávislou žurnalistiku a napsal jsem deset knih, včetně čtyř bestsellerů New York Times. Nyní jsem redaktorem online časopisu Racket na nezávislé platformě Substack.

Jsem tu dnes kvůli sérii událostí, které začaly koncem loňského roku, kdy jsem dostal vzkaz od jednoho zdroje na internetu.

Stálo v ní: „Máš zájem se hlouběji ponořit do toho, jaká cenzura a manipulace… probíhala na Twitteru?“.

O týden později vyšla první ze zpráv, které se staly známými jako „Akta Twitter„. Říci, že vzbudily intenzivní zájem veřejnosti, by bylo slabé slovo. Můj počítač vypadal jako hrací automat, protože jen první tweet o zablokování příběhu o notebooku Huntera Bidena zaznamenal 143 milionů zobrazení a 30 milionů zapojení.

Ale až týden po první zprávě, poté, co se do pátrání po „Aktech“ zapojili Michael Shellenberger, Bari Weiss a další badatelé, jsme začali chápat význam tohoto příběhu.

Původním příslibem internetu bylo, že by mohl demokratizovat výměnu informací na celém světě. Svobodný internet by převálcoval všechny pokusy o kontrolu toku informací, jeho samotná existence by byla hrozbou pro antidemokratické formy vlády všude na světě.

V Aktech jsme našli rozsáhlou snahu tento slib zvrátit a pomocí strojového učení a dalších nástrojů proměnit internet v nástroj cenzury a společenské kontroly. Bohužel se zdá, že hlavní roli hraje naše vlastní vláda.

První náznaky jsme viděli v komunikaci mezi vedoucími pracovníky Twitteru před volbami v roce 2020, kde jsme se dočetli věci jako např:

„Ahoj týme, můžeme znát tvůj názor na tohle? Tohle bylo označeno ministerstvem vnitra:“

Nebo:

„Podívejte se prosím na přiloženou zprávu FBI o možných dezinformacích.“

K tomu by připojena excelová tabulka s dlouhým seznamem jmen, jejichž účty byly často krátce poté pozastaveny.

Sledování stop komunikace mezi Twitterem a federální vládou napříč desítkami tisíc e-mailů vedlo k řadě odhalení. Pane předsedo, shrnuli jsme je a předložili výboru v podobě nového vlákna Twitter Files, které je nyní zveřejněno i pro veřejnost, na Twitteru @ShellenbergerMD, a @mtaibbi.

Dozvěděli jsme se, že Twitter, Facebook, Google a další společnosti vyvinuly formální systém pro přijímání „žádostí“ o moderování ze všech koutů státní správy: FBI, DHS, HHS, DOD, Global Engagement Center ve státní správě, dokonce i CIA. Na každou vládní agenturu, která skenovala Twitter, připadalo snad 20 kvazisoukromých subjektů, které dělaly totéž, včetně Stanfordského projektu integrity voleb, Newsguard, Globálního indexu dezinformací a dalších, z nichž mnohé byly financovány daňovými poplatníky.

Hlavní náplní této rychle rostoucí sítě je vytváření seznamů lidí, jejichž názory, přesvědčení, sdružení nebo sympatie jsou považovány za „dezinformace“, „misinformace“ nebo „malformace“. Posledně jmenovaný termín je jen eufemismem pro „pravdivé, ale nepohodlné“.

Sestavování takových seznamů je nepochybně formou digitálního mccarthismu.

Obyčejní Američané nejsou nahlašováni jen na Twitteru za účelem „deamplifikace“ nebo de-platformingu, ale i firmám, jako je PayPal, digitálním inzerentům, jako je Xandr, a crowdfundingovým stránkám, jako je GoFundMe. Tyto společnosti mohou odmítat a odmítají služby lidem a firmám, které dodržují zákony a jejichž jediným zločinem je, že se dostanou do křížku se vzdáleným, bezejmenným, nezodpovědným, algoritmickým soudcem.

Jako člověku, který vyrostl na tradičním liberálním přístupu ACLU, mi tento mechanismus trestání bez řádného soudního procesu nahání hrůzu.

Dalším znepokojivým aspektem je role tisku, který by měl být poslední linií obrany lidí.

Novináři se však místo vyšetřování těchto skupin stali jejich partnery. Pokud Twitter odmítl účet ihned odstranit, vládní agentury a nevládní organizace volaly reportérům New York Times, Washington Post a dalších deníků, kteří zase volali na Twitter a dožadovali se vysvětlení, proč nebyla přijata opatření.

Zpravodajská média se tak fakticky stala odnoží státem sponzorovaného systému kontroly myšlení.

Někdo řekne: „No a co? Proč bychom neměli eliminovat dezinformace?“.

Začněme tím, že nemůžete mít státem sponzorovaný systém zaměřený na „dezinformace“, aniž byste zasáhli podstatu práva na svobodu projevu. Tyto dvě myšlenky jsou v přímém rozporu.

Mnohé z obav, které pohánějí to, co můj kolega Michael Shellenberger nazývá „cenzurně-průmyslový komplex“, inspirovaly také nechvalně známé „zákony o cizincích a pobuřování z roku 1798“. Ten zakazoval „jakékoli nepravdivé, skandální a zlomyslné psaní proti Kongresu nebo prezidentovi“.

Zde je něco, co vám bude znít povědomě: zastánci tohoto zákona před stovkami let rychle odsuzovali své kritiky jako sympatizanty nepřátelské cizí mocnosti, tehdy Francie. Alexander Hamilton prohlásil, že Thomas Jefferson a jeho stoupenci jsou „více Francouzi než Američané“.

Jefferson ve svém ostrém odporu proti těmto zákonům prohlásil, že demokracie nemůže přežít v zemi, kde je moc svěřena lidem, „jejichž podezření může být důkazem“. A dodal: „Jefferson se v tomto ohledu chová velmi nešťastně:

Bylo by nebezpečným klamem, kdyby důvěra v lidi, které jsme si vybrali, umlčela naše obavy o bezpečnost našich práv: tato důvěra je všude rodičem despotismu.

Jeffersonovy myšlenky jsou aktuální i dnes. Ve svobodné společnosti si pravdu nepředepisujeme, ale docházíme k ní prostřednictvím diskuse a debaty. Jakákoli skupina, která si nárokuje „důvěru“ rozhodovat o faktech a fikcích, zejména ve jménu ochrany demokracie, je vždy sama skutečnou hrozbou pro demokracii.

Proto „boj proti dezinformacím“ prostě nefunguje. Každý zkušený novinář ví, že odborníci se často zpočátku mýlí a někdy dokonce lžou. Ve skutečnosti, když se názory elit příliš shodují, může to samo o sobě být červeným praporkem.

Právě jsme to viděli u teorie o úniku z laboratoře Covid. Mnoho institucí, které nyní vyšetřujeme, zpočátku označilo myšlenku, že Covid pochází z laboratoře, za „dezinformaci“ a konspirační teorii. Nyní ji zřejmě bere vážně i FBI.

Není možné okamžitě dospět k pravdě. Stává se však technologicky možným okamžitě definovat a prosadit politický konsenzus online, což je podle mě to, na co se díváme.

To je vážná hrozba pro lidi všech politických přesvědčení.

Po stovky let se Američané od všech ostatních lidí na světě odlišovali tím, že si nenechali od nikoho říkat, co si máme myslet, rozhodně ne od vlády.

První dodatek a americká populace zvyklá na právo mluvit jsou tou nejlepší obranou, která nám proti cenzurně-průmyslovému komplexu zbývá. Pokud ten dokáže naši první a nejdůležitější ústavní záruku převálcovat, nezbude těmto skupinám nikde žádný vážný protivník.

Jestli Akta Twitter něco ukazují, pak to, že nám hrozí ztráta tohoto nejcennějšího práva, bez něhož jsou všechna ostatní demokratická práva nemožná.

Děkuji za možnost vystoupit a rád zodpovím veškeré dotazy výboru.

9. března 2023

Zdroje:
Report on the Censorship-Industrial Complex: The Top 50 Organizations to Know
Twitter Files odhalily mapu cenzurního průmyslu v Americe. Zahrnuje i samotnou vládu
Matt Taibbi: Moje prohlášení pro Kongres
My Statement to Congress