Poslední dobou se hodně mluvilo o prodeji ČSA a privatizaci státního podniku Letiště Praha. Samotný nápad je fajn, ono, stát by si měl držet především přírodní zdroje a bohatství. Letecká společnost není pro základní běh země až tolik potřebná.
Ale jako vždycky, průběh prodeje je stejně jako ostatně ve většině podobných případů fraškou. (Pokračování textu…)
Abych se přiznal, nemám moc rád Spojené státy. Nepatřím k ortodoxním odpůrcům západu, to ne, chápu že je západní kultura jednou z nejrozvinutějších (prakticky po všech stránkách) a nejsvobodnějších, ale to lidské chování, ten způsob uvažování, ty hodnoty…
Češi a Moravané většinu západních trendů, výstřelků a novot zachytí (a patřičně se pro ně nadchnou), ano, děje se tak ale se značným zpožděním. „Amerikanizace“ tedy probíhá značně pomaleji, než by si někdo mohl přát. To má svoje kladné stránky (služby a výrobky jakžtakž na úrovni) i špatné (patnáctiletí „gangstaz“ z paneláků s kšiltovkou nakřivo a kalhotama proklatě nízko). Většinou mi ale připadá, že o to nejlepší, co bychom mohli ze západu převzít, nemá nikdo žádný zájem. (Pokračování textu…)
Víte jak to chodí na svatbách, příjemná atmosféra, sluníčko svítí, lidé se radují, povídají, tancují, jedí, pijí. Kdo to nezažil, zná to minimálně z televize. Přestože jsou hlavními postavami pochopitelně ženich s nevěstou, na takovou svatbu se taky dostaví mnoho hostů, od kterých se čeká, že příjdou náležitě oblečeni; pánové v obleku s pěknou vázankou, dámy v šatech, děti v košilích. Vrcholem vší krásy a slávy bývají ale právě svatební šaty nevěsty; zdobené, nadýchané, čisté, zářivě bílé… Bílé!
Pokračování předchozího článku.
Takže, teď už víte, že v Evropě stavíme útulnou boudu útočícímu pitbulovi, tedy až na Švýcary, kteří té rozzuřené bestii uštědřili pořádný kopanec do řiti. Jak bude zrůda reagovat, to se uvidí časem. (Pokračování textu…)
Takže, nakonec to přišlo. Geert Wilders, odvážný to nizozemský junák, je se svými racionálními a střízlivými názory odmítán na všech frontách, všemi významnými evropskými politickými stranami, jeho film Fitna je zatracován, odmítán a dokonce i zakazován (Nějaká svoboda projevu, pánové, v Evropě roku 2010? Ne? Není třeba?) a stále víc a víc muslimů se vesele stěhuje do zemí EU, aby zde mohli pravidelně mlátit hlavou o zem, vyřvávat z minaretů a uctívat tak památku militantního pedofila. (Pokračování textu…)
Jsem šťastný člověk. Baví mě práce, mám zajímavé koníčky, přístup ke vzdělání, mám čas na hudbu, filmy, mám dobré přátele, skvělou rodinu, lahev whiskey na polici a plnou ledničku. Ovšem je tady něco, co mě prý podle našich přátel aktivistů dovede učinit ještě šťastnějším. Že to nejde? Ale jde. Takový multikulturalismus, to je přece úžasná věc; poznávat nové kultury by měl každý poslušný, demokratický a ne-nacistický občan. (Pokračování textu…)
Pojďme se nachvíli vžít do role někoho jiného. Do člověka, který má určité hodnoty. A ať máme jasno předem; nepatří k žádné organizaci, ani politické straně, je pouze inteligentní a vnímavý. A hlavně, nelíbí se mu lidská stupidita a fanatismus. Takový člověk má do jisté míry rád zemi ve které žije, má rád své přátele, svou rodinu, své zvyky a svou kulturu, na kterou by se rád spolehl, bude-li to potřebovat. Tento člověk by se s vámi totiž rád podělil, skrze jednoduchý monolog, o své názory na multikulturalismus, imigraci, rasismus a věci / organizace které s takovými věcmi mají co do činění. (Pokračování textu…)
V dnešní době se v našem státě vyplácí žít vyrovnaný a bezkonfliktní život. Je dobré naučit se zvládat krizové situace s rozvahou, klidem a trochou toho zdravého rozumu, opačné chování by se totiž nemuselo vyplatit.
A to nemluvím o běžných hospodských rvačkách, nebo o běžných problémech se sousedy. Mluvím o tom co by se stalo, kdybyste se rozhodli takový problém řešit soudní cestou. (Pokračování textu…)
Určitě stejně jako já rádi posloucháte hudbu. Nezáleží na tom jestli hip-hop, metal, pop, country, klasiku, house, nebo snad darkwave nebo jiný žánr. Nezáleží ani na věku, ať je vám 12 nebo 60, všechny nás, milovníky hudby, spojuje jedna věc. A to je, pánové a dámy, OSA, neboli Ochranný svaz autorský. (Pokračování textu…)