Co nás rozděluje a proč. Těch, kteří třesou akváriem, si lidé po staletí odmítali všímat.
V poslední době stále slýcháme, že se máme spojit. Ale s kým? Za jakým účelem? A jak to máme udělat? Správci systému jsou si velmi dobře vědomi, že lidé v sobě mají zakořeněné kmenové myšlení a potřebu příslušnosti k nějaké skupině. A proto tisícileté fungování svého systému postavili na tom, že lidstvo musí být rozdělené do co nejmenších zdánlivě neslučitelných skupin, kterým musí být neustále zdůrazňovány rozdíly mezi nimi.
Skupiny musí být odrazovány od osobního setkávání, aby náhodou nezjistily, že se od sebe liší pouze v detailech a podstatné věci vidí stejně. V rámci jednotlivých skupin proto musí proběhnout démonizace hlavních „nepřátelských“ skupin. Pak tyto všechny skupiny bude velmi lehké manipulovat proti sobě dle potřeby. Zejména pokud ještě nějaká skupina nemá systémové vedení, je zapotřebí tuto oslabit a následně ovládnout.
Je při tom použito principu soužití červených a černých mravenců, zavřených v akváriu. Tito spolu, za normálních okolností, budou vycházet úplně normálně. Ale stačí zatřást akváriem a začne řež. Jejich skupinové ego jim v ten moment nedovolí analyzovat situaci a podívat se na věc zeširoka a uvidět ruce, které třesou akváriem.
Těch, kteří třesou akváriem, si lidé po staletí odmítali všímat. A když si jich konečně všímat začali v množství pro systém nebezpečném — přesněji po vraždě Kennedyho v roce 1963 — museli z těchto všímavých lidí systémoví správci vytvořit další skupinu a udělat vše pro to, aby jí všichni ostatní lidé opovrhovali a nebrali ji vážně. Dali jí nálepku „konspirační teoretici“ a zajistili, aby se nikdo nechtěl stát jejím členem. Takhle se dočasně zbavili pro ně největšího nebezpečí, které nepředstavovala nějaká vojenská velmoc — beztak financovali obě strany všech konfliktů moderní doby — ale skupina lidí s nejkvalitnější intuicí a vynikající morálkou. Tím pro sebe zajistili stabilitu svého otrokářského systému na další desítky let.
Ale z nějakého kosmického důvodu se jim ve druhé dekádě 21. století začalo lidstvo masivně probouzet. Viz náš článek Politický orloj aneb jak to vidí správci systému.
A protože ještěrky — nebo ti, kteří je již mají pod kontrolou — v posledních třech letech učinily své třesení akváriem ještě mnohem lépe viditelným, mravenců, kteří si začali všímat rukou, třesoucích akváriem, narostlo nad systémem udržitelnou míru a laviny dalších přibývají každým dnem.
Existují sice krátkozrací systémem řízení fízlové, kteří se snaží hledat a vytvářet rozdíly mezi jednotlivými skupinami a všechny skupiny, ve kterých kdy byli, rozeštvali. Stačí vědět, že existují a ignorovat je, jako by nebyli. Budou pak šílení, protože nebudou plnit systémem zadaný úkol. Systém je platí za to, aby lidi rozeštvali, ne sjednocovali. Poznáte je podle toho, že neustále tvrdí, že je potřeba se „sjednocovat“, přičemž ale zároveň špiní jiné osoby a skupiny za jejich vize a názory. Sami žádnou vizi nemají. Zato však mají plnou hubu peněz, vybraných z dobrovolných příspěvků dobrých lidí, které by přece byly v bezpečí jen a jen na účtu jejich spolku.
Boj proti systému není o penězích, ale o morálních hodnotách. A ty jsou nefinanční. Začít vidět ty ruce, třesoucí akváriem, musí každý sám. Každý má svůj čas a způsob, jakým vnímá. Proto nezatracujte mladé ani staré. Pamatujte, že kdo není liberál v pětadvaceti, nemá srdce a kdo není konzervativec ve čtyřiceti, nemá mozek.
Boj proti bídě je bojem otroků za zmírnění přísnosti otrokáře. Boj za osvobození živého člověka je bojem za budoucnost našich dětí.
Jediné skutečné pro systém nebezpečné sjednocení lidu proto není o zakládání spolků. Ty systém hravě ovládne. Co však neovládne, je sjednocené vnímání jeho jako společného nepřítele. [zdroj]
Politický orloj. Jak to vidí správci systému. Nahlédnutí do kuchyně těch, kteří už prohrávají.
Prodost
25.5.2024 @ 08:14
Vždy, když mě zaujme myšlenka v článku obsažená a nemusí být nová, stačí, když se jen jakoby připomene, způsobí v mém myšlení „analytický proces“. Abych to zkrátil: Po nějaké době po té, kdy na opoziční politickou scénu vstoupila strana PRO, jsem se snažil odhalit, kdo je tou nastrčenou pátou kolonou, která má průkazně za úkol nedopustit, aby se opozice sjednotila. To by způsobilo krach systému, porážku jeho správců. Zdá se mi, že těch „kukaččích vajec“ je tam víc! Inu „správci systému“ na svých metodách usilovně a bez ustání pracují, takže jejich metody a postupy se dnes již blíží téměř k dokonalosti. A když se stane, že metody selžou, uchýlí se ke krajním řešením, která do jejich arsenálu neodmyslitelně po staletí patří – atentátům jak na osoby, tak i strategickou infrastrukturu potenciálních konkurentů. Z toho logicky plyne, že „správci systému“ musí být prostě odstraněni – izolováni, nejlépe zbavením je nejmocnější zbraně, kterou je jejich finanční systém. A protože platí, že „na hrubý pytel hrubá záplata“, nevidím bezprostřední budoucnost pro klidný život zrovna příznivou. Tož tak nějak…