28.12.2024

Covid fašismus zatloukl finální hřebík do rakve zkorumpované vědy. Ta je teď v troskách.

Úvahy #nezapomeneme, covid, covidismus, historie, lež, Tomáš Fürst, vakcína

Skutečnou katastrofu pro západní vědu přinesla globální ztráta soudnosti, které svět propadl za covidu. V té chvíli se totiž obě prokletí vědy dvacátého století – velký stát a velké korporace – setkala v příšerné synergii. Velký byznys pochopil, že pandemie je příležitost, která se nebude opakovat. Jestli stály opiáty za několik lží, tak možnost prodat vládám na celém světě „vakcíny“ proti covidu za stovky miliard dolarů stála za mnoho lží.

Čtyřdílný článek Nejasná zpráva o konci západní vědy je komplexním pohledem na smutnou roli vědy v současném světě od Tomáše Fürsta. Prohnilá budova západní vědy se nakonec symbolicky sesunula k zemi v roce 2020 v covidové krizi. Pozdější generace budou na tuto doby vzpomínat jako na éru covid fašismu. Nespokojený doporučuje číst až do konce, dává to smysl.

Prolog.

Před pár týdny mě redakce časopisu TEMA (o jehož existenci jsem neměl nejmenší tušení) požádala o text o tom, kam kráčí česká věda a české školství. Tak jsem začal poslušně psát, ale postupně se z textu vynořovala nejasná zpráva o konci světa. V časopise z toho moc nadšení nebyli, ale text nakonec otiskli, a dokonce mi i dovolili se o něj podělit zde. Protože je ale zpráva moc dlouhá, dovolím si ji pro potřeby blogosvěta rozdělit na čtyři části. Tak si užijte tu první – optimistickou – pak už to bude jenom horší.

Zvedněte na chvíli oči od čtení tohoto textu a rozhlédněte se kolem sebe. Je velká šance, že vše, co vás právě obklopuje (krom lidí a zvířat), jsou lidské výtvory – sofistikované produkty lidského důvtipu a umu podloženého stovkami let akumulovaného porozumění tomu jak a proč funguje příroda. Prosperita naší civilizace je založená na spirále s následujícími čtyřmi závity:

1. Zjistit, jak a proč funguje příroda,

2. na základě toho vyvinout technologie a inovace,

3. tyto vyrobit …

4. … a prodat.

A pokud tyto technologie a inovace – například mikroskopy či spektrometry – prodáme opět výzkumníkům, tak ti mohou ještě lépe zkoumat, jak a proč funguje příroda, a celá spirála stoupá dát a dál do závratných výšek nesmírného bohatství naší současné civilizace.

Aby se však spirála správně točila, je třeba některých důležitých společenských institucí: Věda a výzkum se neobejdou bez svobody slova a myšlení, vývoj technologií a inovací vyžaduje jistou míru akumulace kapitálu, výrobě se lépe daří v prostředí stabilních a předvídatelných vlastnických práv a prodej se nejlépe organizuje v rámci volného trhu. Bez vědy a výzkumu se ale spirála točit nezačne, proto je dobré pochopit, kde se vlastně tahle podivuhodná lidská činnost vzala a kam kráčí.

Před reformací vládla v Evropě jedna monolitická náboženská pravda a pro jiné výklady fungování světa nebylo místo. Reformace však tuhle pravdu rozsekla na dvě – vzájemně se vylučující. V mezeře mezi oběma náboženskými pravdami začala postupně klíčit pravda vědecká. Téměř okamžitě se roztočila výše popsaná spirála a začaly se objevovat zázračné technologie. Tak například v roce 1742 si jistý Benjamin Robins všiml, že kombinací Newtonova pohybového zákona a stavové rovnice plynů – kterou pár let předtím objevil Robert Boyle – lze poměrně přesně spočítat úsťovou rychlost dělostřeleckého projektilu. Z úsťové rychlosti lze dopočítat místo, kam projektil odpadne, a tím zásadně zpřesnit dělostřelectvo. Všiml si toho Fridrich Velký a požádal Leonarda Eulera, aby Robinsovu práci přeložil a doplnil. Na tomto základě Fridrich zcela přestavěl armádu – zavedl rychlé a přesné koňmi tažené dělostřelectvo, které bylo v tehdejší Evropě téměř neporazitelné. Napoleon později tento model pouze zkopíroval a zdokonalil.

Evropským panovníkům neuniklo, že klíč k těmto vojenským úspěchům ležel ve vědě a výzkumu. Ustavičné soupeření mezi jednotlivými státy urychlilo šíření technologií a inovací a vytvářelo ohromný tlak na další zkoumání přírody. Tento sprint vyústil koncem 19. století v technologickou smršť, jejíž rozsah a dosah si dodnes málokdo uvědomuje. V roce 1859 provedl Edmund „plukovník“ Drake v Pensylvánii první úspěšný ropný vrt a zahájil tím revoluci v osvětlení, protože pálení zvířecího tuku mohlo být nahrazeno kerosinovými lampami, což se hodilo zejména v manufakturách na severu, kde byla pořád tma. V roce 1876 přišli pánové Daimler a Benz se čtyřtaktním motorem a vytvořili tím poptávku po ropě, která řádově převyšovala potřeby svícení. Akorát včas, protože Thomas Edison jen o dva roky později patentoval žárovku a éru svícení kerosinem tak efektivně ukončil. O rok později přišel Karl Benz s dvoutaktním motorem a Rudolf Diesel v roce 1892 patentoval motor vznětový, který umožnil spalovací motory vyrábět tak velké, že se jimi daly pohánět náklaďáky, lodě či ponorky. Ve stejné době Werner Siemens vyrobil první elektrickou lokomotivu. O deset let později bratři Wrightové představili první řiditelné letadlo poháněné spalovacím motorem. Tuto technologickou smršť uzavřel v roce 1909 Fritz Haber s Carlem Boschem, kteří zvládli metodu fixace vzdušného dusíku, což umožnilo masovou výrobu průmyslových hnojiv, bez kterých by planeta uživila o řád méně lidí, než na ní dnes žije.

Každá z výše uvedených technologií sama o sobě změnila svět víc než cokoliv, co se objevilo od narození Ježíše Krista. Všechny dohromady pak znamenaly revoluci, kterou si dnes už málokdo umí představit. Je dobré si všimnout, že tahle fascinující proměna světa proběhla v době, kdy panovníka a vládu vůbec nenapadlo nějak zasahovat do vědy a výzkumu či se snad snažit jej nějak řídit. Vědci byli často zároveň vynálezci a průmyslníky. Vesměs to byli bílí mužové věřící na křesťanského pánaboha a byli neproblematicky přesvědčeni o nadřazenosti evropské civilizace a morální povinnosti bílého muže zbytek světa rozumně spravovat a řídit.

Pak ale zcela nečekaně přišel konec světa. Než stihla evropská civilizace sklidit ovoce všech těchto zázračných technologií, vypukla první světová válka. [zdroj]

V době covidu mnoho odborníků vědělo, že z vlády přicházely „dezinformace“. Jenže mlčeli.

Konec starého světa.

V předchozím díle jsme připomněli úžasnou technologickou smršť konce 19. století a došli až na konec starého světa – k první světové válce. V tomto díle se budeme věnovat tomu, jak obě světové války změnily postavení vědy v západní civilizaci.

V roce 1914 zcela nečekaně přišel konec světa. Než stihla evropská civilizace sklidit ovoce všech těch zázračných technologií, o kterých jsme psali v předchozím díle, vypukla první světová válka. Evropské národy použily veškeré zázračné nové technologie a inovace a celý svůj vědecko-technický potenciál na co nejefektivnější vraždění svých bližních. První světová válka, kterou generálové plánovali na koních s bajonety, skončila po čtyřech letech letadly, tanky, bitevními loděmi, ponorkami, náklaďáky a kulomety. Fascinující je, že dnes už vlastně nikdo neumí pořádně vysvětlit, proč k té válce došlo.

Válka ovšem přinesla radikální změnu pozice vědy a výzkumu. Hlavní obětí války byla víra v křesťanského Boha a ono neproblematické přesvědčení bílého muže, že má vládnout světu. Ztráta víry v Boha a sebe sama zanechala v duších Evropanů díru, kterou různí falešní proroci zaplnili nacionalismem, socialismem, komunismem či fašismem. Tyto moderní kolektivistické režimy ihned pochopily, že věda a výzkum jsou příliš důležité na to, aby se mohly nechat bez kontroly. Navíc každá z těchto ideologií potřebovala vzbudit zdání legitimity. A po válce již zdrojem legitimity nebylo náboženství, ale věda. A tak začalo postupně docházet ke „znárodnění“ vědy, kdy různé totalitní režimy začaly podporovat vědu a výzkum výměnou za to, že jeho výsledky budou sloužit ideologickým potřebám režimu. Tato nemoc 20. století přinesla první jedovaté plody v podobě nacistické biologie, eugeniky či sovětského lysenkismu a po druhé světové válce pokračovala v komunistickém bloku téměř ve všech vědních oborech, což si někteří čtenáři jistě ještě pamatují. Současný „vědecký konsensus“ ohledně globálního oteplování představuje jen další výhonek státem placené „znárodněné“ vědy, která slouží nikoliv k porozumění světu, ale k legitimizaci různých kolektivistických ideologií a jejich zvrhlých cílů.

Meziválečné kolektivistické ideologie přivedly svět velmi rychle k další válce, která zopakovala apokalypsu té předchozí ještě jednou – a pořádně. Všechny vražedné technologie první války byly využity znovu, ale zdokonaleny, sériově vyrobeny a použity v měřítku, které se vymykalo všem představám. K technologiím konce 19. století vlastně přibyla jen kryptografie, radar a jaderná bomba, která symbolicky potvrdila úplnou dominanci vědy: Moc zničit celý svět už nadále nemá Bůh, ale vědec. Z kolébky vědy – Evropy – zůstala kouřící hromada trosek a těžiště světa se přesunulo do Spojených států a Sovětského svazu.

Obě velmoci se od začátku studené války shodovaly vlastně jen na jediném: Vše musí být založeno na vědě a výzkumu. Na východě pokračovali se „znárodněnou“ vědou, kde stát postupně převzal veškeré financování vědy a výzkumu. V tomto režimu v sovětském bloku prosperovaly hlavně disciplíny, po kterých se příliš nechtělo, aby „vědecky“ podepíraly komunistickou ideologii, ale aby spíše „dohnaly a předehnaly“ kapitalistický blok. Technické vědy a matematika docela držely krok se západem, zatímco společenské a humanitní vědy skomíraly a hynuly v dusivém objetí komunistických ideologů.

Na západě byla původní evropská věda postupně nahrazena vítěznou anglosaskou Science. Zprvu to šlo dobře, poválečná americká konjunktura se konstruktivně setkala s otevřenou atmosférou amerických (převážně soukromých) univerzit, na kterých rozkvetla generace (často židovských) emigrantů s rigorozním německým meziválečným vzděláním. Vypadalo to, že po konci válečného běsnění se svět vrátí k technologické smršti konce 19. století, od které si na půl století jen odskočil k orgiím vraždění a destrukce. Objevily se polovodiče, počítače, jaderná energie, satelity, člověk vyletěl do vesmíru a prošel se po Měsíci. [zdroj]

Politici fungují jako reklamní letáky prolhaných farmaceutických firem bez ohledu na zdraví.

Velký stát a velké korporace.

V předchozích dvou dílech jsme sledovali životní příběh moderní západní vědy od jejího narození až do chvíle, kdy ovládla světovou scénu, na níž soupeřily dvě velmoci studené války. Dnes se podíváme na dvě rakoviny, které v druhé polovině 20. století předznamenaly pád západní vědy.

Po konci válečného běsnění to chvíli vypadalo, že vítězná anglosaská Science našla optimální ekologickou niku v otevřeném prostředí amerických univerzit. Zanedlouho to ale začalo drhnout i na Západě. Věda a výzkum se čím dál víc stávala obětí dvou rakovin 20. století: Velkého státu a velkých korporací. V šedesátých letech vyhlásil Lyndon Johnson politiku „Great Society“ a americká společnost nastoupila na cestu, která na východě společenské a humanitní vědy již dávno zničila. Federální vláda vyhlásila boj chudobě, rasismu a nevzdělanosti a ve všech těchto taženích potřebovala, aby společenské vědy legitimizovaly její politické cíle. Objem veřejných financí ve výzkumu prudce vzrostl a přibývalo disciplín, kde bylo jasné, které výsledky jsou politicky žádoucí a které nikoliv. Většinou se to týkalo věd společenských, které pod státním financováním ochotně metastázovaly do nejrůznějších gender studies a rekreologií, ale nakonec nezůstaly ušetřeny ani vědy přírodní. Historicky první přírodovědnou obětí „znárodněné vědy“ se stala klimatologie, která dnes slouží prakticky jen k legitimizaci politických cílů deindustrializace Západu.

Čím dál víc se ale začalo projevovat i druhé smrtelné ohrožení vědy – ve východním bloku prakticky neznámé – korupce ze strany velkých korporací. Celá historie této tragédie začíná již mezi válkami: V roce 1912 německý lékař Isaac Adler poprvé vyslovil hypotézu, že by kouření mohlo souviset s rozvojem rakoviny plic. Trvalo více než 50 let, než byla tato hypotéza potvrzena. Tato absurdně dlouhá doba je mimo jiné vysvětlena tím, že největší postava statistiky 20. století – vášnivý kuřák Ronald Fisher – věnoval velkou část svého umu a vlivu tomu, že souvislost kouření s rakovinou plic vehementně a velmi vynalézavě popíral. Nedělal to zadarmo – časem se zjistilo, že za to byl placen tabákovými koncerny. Koncerny nakonec po půlstoletí prohrály a v roce 1964 vydal hlavní hygienik Spojených států autoritativní zprávu, ve které kauzální souvislost rakoviny plic s kouřením potvrdil. Big business si z toho ale vzal ponaučení, že příště je třeba podplatit nejen vědce, ale i regulační orgány.

Následovaly další a další katastrofy, ve kterých zmanipulovaný výzkum pod dohledem zkorumpovaných regulačních orgánů vedl ke škodám ohromujícího rozsahu.

Farmaceutickým koncernům se například podařilo přesvědčit americké lékaře, že „chronická bolest“ je problém, kterým trpí desítky milionů lidí. Kombinací agresivního marketingu a zmanipulovaných vědeckých studií vytvořili u milionů lidí závislost na opiátech (prodávaných pod jmény OxyContin či Fentanyl), o kterých lživě tvrdili, že jsou „safe and effective“ a že nejsou návykové. Tato plíživá tragédie Spojených států neustále roste a do letošního roku zemřelo na následky předávkování opioidy přes půl milionu lidí a další miliony propadly závislosti na tvrdších drogách. Ekonomické a společenské škody jsou téměř nevyčíslitelné. Ve Spojených státech dodnes připadá přibližně jeden prášek proti bolesti na osobu na den.

Celá tato tragédie je založena na vědě zkorumpované farmaceutickým byznysem a nefunkčním systému dohledu nad lékovým trhem. V Evropě naštěstí není léková regulace tak dysfunkční jako v USA, nicméně účelově zfalšované či zmanipulované vědecké publikace samozřejmě otráví celosvětový publikační záznam. Evropská věda je tedy postižena stejně, protože v oblasti biomedicínského výzkumu už dnes nikdo neví, co z publikovaných výsledků je pravda a co nikoliv. Když v roce 2005 napsal John Ioannidis článek s názvem „Why Most Published Research Findings Are False“, okamžitě se z něj stal vědecký bestseller.

Předchozí historka s opiáty je možná nejvíc viditelná, ale rozhodně není jediná. Tabákové koncerny – poté co definitivně prohrály boj o rakovinu plic – použily nahromaděný kapitál na nákup několika potravinářských gigantů (například Kraft či General Foods). Armády jejich vědců se ihned vydaly za stejným cílem jako dříve, pouze v jiné oblasti: Během následujících let vyvinuli stovky návykových látek, které se začaly masově přidávat do průmyslově zpracovaného jídla. Místo závislosti na tabáku uvrhli Ameriku do závislosti na „junk food“. Celá „food science“ byla za peníze potravinářských koncernů zmanipulována tak, aby to vypadalo, že hlavním problémem v jídle jsou přírodní tuky, nikoliv průmyslově zpracované cukry a jiná svinstva. Situace postupně dosáhla tak absurdních rozměrů, že se například Americká pediatrická společnost nechávala štědře dotovat společností Coca-Cola. Jak myslíte, že potom vypadala „odborná doporučení“ stran sladkých nápojů, která taková společnost vydávala?

Za povážlivého nezájmu veřejnosti se postupně další a další vědní disciplíny stávaly obětí Velkého státu nebo Velkého byznysu. Výsledek se brzy dostavil – do vědy a techniky se nalévalo stále více a více a peněz, ale ony zázračné technologie a inovace ne a ne přicházet. Schválně, kdo z vás umí vyjmenovat aspoň tři technologie, které se objevily od roku 2000 a změnily svět tak, jako třeba vynález spalovacího motoru. Osobně jsem byl svědkem toho, když na provinční východoevropskou univerzitu najednou přitekly miliardy korun z evropských strukturálních fondů. Postavily se desítky laboratoří, nakoupily se (německé) přístroje za miliardy, přestříhalo se mnoho pásek, nadělalo se mnoho řečí v novinách a televizích o excelenci, vzdělanostní společnosti a konkurenceschopnosti … a nikdy se na nic nepřišlo.

Skutečnou katastrofu pro západní vědu ale přinesla globální ztráta soudnosti, které svět propadl za covidu. Tu popíšeme v posledním dílu této smutné tetralogie. [zdroj]

Rizika covidových injekcí, které byly nucené lidem pod matoucím označením „vakcína“.

Epilog.

V předchozím díle jsme se věnovali dvěma smrtelným nepřátelům moderní vědy – velkému státu a velkým korporacím. V tomto díle dovyprávíme příběh západní vědy až do jeho hořkého konce.

Skutečnou katastrofu pro západní vědu přinesla globální ztráta soudnosti, které svět propadl za covidu. V té chvíli se totiž obě prokletí vědy dvacátého století – velký stát a velké korporace – setkala v příšerné synergii. Velký byznys pochopil, že pandemie je příležitost, která se nebude opakovat. Jestli stály opiáty za několik lží, tak možnost prodat vládám na celém světě „vakcíny“ proti covidu za stovky miliard dolarů stála za mnoho lží. Americká levice navíc právě prožívala ohromný šok z Trumpova vítězství ve volbách a ochotně naskakovala na každou příležitost se proti němu vymezit. Když tedy Donald Trump zpočátku (velmi racionálně) odmítal panikařit, odmítal zavádět drastická plošná opatření a podporoval experimentování s dostupnými léky (zejména ivermectinem a hydroxychlorochinem), spustila americká levice hysterickou kampaň za co největší paniku, co nejdrastičtější plošná opatření a proti jakýmkoliv pokusům covid léčit. Akademické a vědecké kruhy, které vždy stály na straně levice a Trumpa zuřivě nenáviděly, začaly chrlit záplavu zfalšovaných, zmanipulovaných a zcela nesmyslných „studií“, jejichž jediným cílem byla podpora covidového běsnění. Navíc se naplno projevilo, že regulační orgány (CDC a FDA) jsou zcela ovládány farmaceutickými koncerny a místo toho, aby chránily veřejnost před chamtivostí farmaceutických firem, staly se spíše jejich obchodním oddělením.

S příchodem Joe Bidena do Bílého domu došlo k úplné katastrofě. Zájmy farmaceutických korporací a zájmy federální vlády se najednou staly shodnými a celý obludný mocenský aparát federální vlády se vrhl do boje proti vlastnímu obyvatelstvu – za zájem Pfizeru, Moderny (prodat co nejvíc vakcín), Amazonu (převést celý obchod na online), Microsoftu a Meta (převést veškerou komunikaci online) a dalších velkých korporací. Do tohoto obludného projektu se zapojila armáda (distribuce vakcín), tajné služby (cenzura sociálních sítí), policie (dohled nad lockdowny) a mnoho dalších represivních složek státu. Pozdější generace budou na tuto doby vzpomínat jako na éru covid fašismu.

Během několika měsíců se fakticky zhroutila celá stavba západní vědy, pečlivě budovaná několik set let. Každý aspekt covidové katastrofy byl spojen s nějakým vědeckým selháním. Je téměř jisté, že samotný virus SARS-CoV-2 unikl z wuchanské laboratoře, kde – za peníze Západu – probíhal mimořádně problematický gain-of-function výzkum. Během celé epidemie se lékaři a vědci přelhávali o neúčinnosti včasné léčby, protože věděli, že přesně tohle od nich chce stát slyšet. Přitom bylo nejméně od roku 2021 jasné, že ivermectin, hydroxychlorochin a vitamin D (a mnohé další léky) představovaly levnou, bezpečnou a účinnou možnost léčby a prevence, která mohla zabránit milionům úmrtí. Vědecká obec však až na výjimky zcela rezignovala na principy Evidence Based Medicine a do omrzení opakovala politickou propagandu CDC o tom, že člověk není kůň.

Finální hřebík do rakve západní vědy ale přinesla experimentální genová terapie vydávaná za „vakcínu“. Při jejím vnucování populaci byly porušeny snad všechny profesionální, právní i etické principy, které ve vědě existují. Další roky teprve přinesou celý obraz zkázy, ale již dnes lze odhadovat, že mRNA „vakcíny“ zachránily velmi málo životů – pokud vůbec nějaké – ale způsobily těžké poškození zdraví nebo smrt milionům lidí po celém světě. Právě teď se láme doba, kdy se tato hrůzná fakta postupně začínají vynořovat ve veřejném prostoru. Jakmile si veřejnost uvědomí ohromný rozsah této katastrofy, lze se domnívat, že se její hněv obrátí nejen proti politickému establishmentu, ale i proti institucionalizované západní vědě, která celou covidovou katastrofu způsobila.

Evropská věda nedopadla o nic lépe než ta americká, protože jsou to již desítky let spojené nádoby. Všechny zhoubné tlaky, které způsobily pád vědy v USA se ve větší či menší míře propisují do evropské vědy. Navíc velké vydavatelské domy, které rozhodují o tom, co se do „publikovaného záznamu“ dostat může a co nikoliv, jsou dávno nadnárodními společnostmi a hranice států je nezajímají. Jestli Evropská unie v něčem Ameriku dokonce předčí, tak je to agresivita prosazování „oteplovací agendy“ ve vědě. V současné době se zdá, že ideologie změny klimatu je to jediné, co Unii ještě drží pohromadě.

Po třech stech letech se zdá, že osvícenský projekt západní vědy došel na důležité rozcestí. Věda na konci 19. století přinesla lidstvu fascinující pokrok. Během 20. století získala věda takový vliv, že prakticky nahradila náboženství a stala se centrální ideologií západního světa. Postupně se však – stejně jako křesťanství před reformací – stala obětí svého vlastního úspěchu: Místo aby pokračovala v hledání pravdy o tom, jak a proč svět funguje, začala zneužívat svoji prestiž a zapletla se s mocnými a bohatými.

Na konci 20. století byla věda již nenapravitelně zkorumpována buďto vládami, aby legitimizovala jejich ideologické cíle, nebo velkými korporacemi, aby legitimizovala distribuci jejich produktů. Prohnilá budova západní vědy se nakonec symbolicky sesunula k zemi v roce 2020 v covidové krizi.

Teď bude třeba ještě chvíli počkat, než si dostatek lidí uvědomí, že věda – centrální ideologie naší civilizace – je v troskách. Pak můžeme začít přemýšlet, co s tím budeme dělat. Křesťanství kdysi před zkázou zachránila důsledná odluka církve od státu. V případě vědy bude třeba radikálního kroku podobného formátu. To je ale téma na jiný článek. [zdroj]

Publikujeme bez výslovného svolení autorů textů a překladů v dobré víře i úmyslu rozšířit myšlenky a názory, se kterými se Nespokojený ztotožňuje nebo stojí za pozornost.

Vědecký konsenzus je staré tmářství v novém hávu. Moderní šarlatánství debilizuje.