16.4.2023

Demonstrace Česko proti bídě 16.4.-19.4. Najdeme cestu z fialové temnoty?

Politika, Společnost Jana Zwyrtek Hamplová, Jaroslav Foldyna, Jindřich Rajchl, Matěj Gregor, Ondřej Dostál, PRO, protesty, Soňa Peková, video, Vidlák

Neděle 16.4.2023 od 14 hodin na Václaváku. Jindřich Rajchl organizuje další protest proti fialové bídě. Nacházíme se společně ve fialové jeskyni a bloudíme ve tmě. Na demonstraci 11.3. se nám podařilo zažehnout oheň a ukázat cestu z této jeskyně ven. Sluhové fialového režimu se jej samozřejmě snaží za každou cenu uhasit.

A pak jsou tady ti, kteří se vás snaží stáhnout zpět „velmi dobře míněným varováním“, že naše cesta je špatná a že se vás snažíme oklamat. Ve skutečnosti jim ale vadí, že sami žádný oheň nemají a že to nejsou oni, za kým byste mohli jít. Dáte přednost nejisté naději na změnu nebo jisté fialové bídě? Záleží jen na nás.

16.4.2023, Pochod po magistrále pro představu o počtu zúčastněných:

Přímý přenos z demonstrace. Mezi řečníky celonárodního setkání Česko proti bídě 16.4.2023 byli Jindřich Rajchl, Jana Zwyrtek Hamplová, Vidlák, Matěj Gregor, Jaroslav Foldyna a další. Po skončení programu na Václavském náměstí bude akce pokračovat pochodem k Úřadu vlády, kde bude celonárodní setkání pokračovat a bude vytvořen živý řetěz proti bídě.

16.4.2023, Pochod před Úřad vlády @ Raptor TV:

16.4.2023, Konec pochodu u Úřadu vlády @ Raptor TV:

17.4.2023, před Úřadem vlády, rozhovor s Českou televizí:

Pokračování rozhovoru po vypnutí kamer….

19.4.2023, protest u Sněmovny při jednání vlády:

Živé vstupy z protestu:
KTV Live | Za pravdu | Raptor TV | Lion TV| Já občan

Foto:

Strana PRO odeslala vládě dopis s požadavky, které se týkají svobody slova, zahraniční a bezpečnostní politiky či situace v oblasti energetiky.

POŽADAVKY NA VLÁDU ČR

ENERGETIKA

Vláda České republiky ignorovala varování celé řady energetických odborníků a svou liknavostí, jakož i naprostou absencí snahy o realizaci kroků vedoucích ke snížení ceny základních energií pro domácnosti o podnikatelský sektor, způsobila absurdní situaci, kdy koncoví odběratelé elektřiny platí nejvyšší cenu ze všech států Evropy, přestože je Česká republika největším exportérem této komodity v rámci EU. Stejně tak čeští odběratelé platí nejvyšší cenu ze všech evropských států za plyn a po přistoupení k politice zastropování cen ruské ropy reálně hrozí též dramatické zvýšení ceny pohonných hmot a v krajním případě i jejich fatální nedostatek.

Tento stav je hlavní příčinou rekordně vysoké inflace, bankrotu stovek soukromých podnikatelů působících zejména v energeticky náročných odvětvích, likvidace celých průmyslových sektorů, jakož i rozvratu domácích rozpočtů u nízkopříjmových skupin, zejména důchodců, samoživitelů a mladých rodin s dětmi.

Politika zastropování cen u koncových spotřebitelů byla evidentně zcela chybným krokem, když vyústila v obrovskou zátěž státního rozpočtu v řádech stovek miliard korun, aniž by přinesla požadovanou efektivní úlevu koncovým spotřebitelům.

Aktuální stav, kdy se astronomicky zvýšila cena komodity, jíž je Česká republika významným producentem (elektřina), a přesto dochází k dramatickému zchudnutí našich občanů i našeho státu, považujeme za zcela neúnosnou.

Proto požadujeme:

1. Odkoupení 100% akcií ČEZ a.s. do vlastnictví České republiky – Česká republika jakožto majoritní akcionář uvedené společnosti disponuje celou řadou nástrojů, jež jí umožňují efektivně zrealizovat odkup cca 30% akcií držených minoritními vlastníky. V současné situaci je nezbytné, aby stejně jako Francie (EdF) či Německo (Uniper) odkoupila tyto akcie do svého vlastnictví, což by jí umožnilo regulovat cenu elektřiny bez rizika žalob ze strany minoritních akcionářů.
2. Vyvázání určení ceny kontraktů pro vnitrostátní dodávky elektřiny z cenové hladin určované Evropskou energetickou burzou v Lipsku a její regulace pro všechny kategorie odběratelů v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb. o cenách.
3. Okamžité odstoupení ze systému spekulativního obchodování s emisními povolenkami (ETS).
4. Uzavření dlouhodobého kontraktu na dodávky zemního plynu obdobné německému, maďarskému či srbskému kontraktu.
5. Odstoupení od nákupu zemního plynu na Evropské energetické burze v Lipsku a regulace cen zemního plynu pro všechny kategorie odběratelů v souladu se zákonem č. 526/1990 Sb. o cenách.
6. Odkoupení šesti plynových zásobníků na našem území do vlastnictví České republiky a jejich zařazení do systému státních hmotných rezerv.
7. Odstoupení od cenového stropu stanoveného pro dovoz ruské ropy zeměmi G7 v součinnosti s Evropskou unií.

SVOBODA SLOVA

Vláda České republiky tzv. bojem proti dezinformacím provádí systematické kroky k postupnému omezování svobody slova. Připomínáme, že článek 17 Listiny základních práv a svobod zaručuje každému svobodu projevu a právo na informace. Ty, jakož i právo vyhledávat a šířit informace, lze omezit pouze zákonem a pouze v případě, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytná.

Vláda přitom postupně zavádí nástroje, jimiž uvedená práva a svobody přímo ohrožuje. A naopak nečiní nic na jejich ochranu. A to na úrovni České republiky i Evropské unie.

To považujeme za nepřijatelné, a proto Vládu České republiky vyzýváme, aby:

1. Zavedla zákonnou povinnost provozovatelů online sociálních sítí, otevřených veřejnosti, neomezovat svobodu projevu a právo na vyhledávání informací tam zveřejněných, nesměřuje-li takové omezení k ochraně práva člověka na ochranu jeho soukromí.
2. Zavedla zákonnou povinnost médií poskytovat v rámci zpravodajství objektivní a vyvážené informace s cílem umožnit lidem vytvořit si vlastní názor. Média nesmějí zneužívat ochrany, kterou jim právo dává, k tomu, aby manipulovala veřejným míněním.
3. Zavedla skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v porušení shora uvedených povinností, a to pod přísnou sankcí.
4. Upravila pravomoci Rady České televize a Rady Českého rozhlasu tak, aby mohly sankcionovat vedení veřejnoprávních médií v případech, kdy dojde k porušení jejich povinností daných kodexem těchto médií a vedení nezjedná nápravu v čase k tomu určeném.
5. Zajistila plnou nezávislost rad veřejnoprávních médií na aktuální politické reprezentaci.
6. Vyloučila z programů veřejnoprávních médií tzv. názorové pořady, jejichž cílem je propagace konkrétního názorového proudu v oblasti politiky i vědy.
7. Okamžitě zrušila pozici vládního zmocněnce pro dezinformace a média, rozpustila tým KRIT, ukončila nepřijatelné šmírování pracovníků veřejné správy a zaručila jim právo na vlastní názor, právo na projev tohoto názoru a právo na svobodu slova i myšlení v souladu se současným právním řádem.
8. Okamžitě oznámila orgánům Evropské unie ukončení veškerých svých aktivit souvisejících s potíráním šíření tzv. dezinformací.

ZAHRANIČNÍ POLITIKA

Každý ozbrojený konflikt je v zásadním rozporu s imperativem na zachování míru, tak jak jej stanoví Charta OSN a platné mezinárodní právo, včetně základních ustanovení článků 1 a 2 Severoatlantické smlouvy. Na základě těchto principů a zásad jsou státy zavázány řešit své konflikty mírovými prostředky a usilovat o nastolení míru.

Valné shromáždění OSN za dobu své historie mnohokrát deklarovalo, že kroky, které nevedou k mírovému ukončení ozbrojených střetů, ale naopak tyto prodlužují, prohlubují a zvětšují tak utrpení obyvatel, a to včetně vměšování třetích států do konfliktů, přepjatou válečnou rétoriku a státem řízenou propagandu na podporu války nevyjímaje, odporují nejen shora uvedeným požadavkům mezinárodního práva, ale jsou zločiny proti míru a lidskosti sui generis.

Je proto bytostným životním zájmem České republiky a všech jejích občanů, aby byly co nejrychleji zastaveny veškeré ozbrojené akce na Ukrajině a byla neprodleně zahájena jednání, jejichž výsledkem nebude prosazení velmocenských zájmů, ale obnovení mírového soužití národů daného regionu a tím i zajištění bezpečnosti celého světa.

Proto požadujeme:

1. Urychlené přijetí jasné a nezpochybnitelné deklarace vlády České republiky, že náš stát usiluje o nalezení mírového řešení válečného konfliktu na Ukrajině.
2. Zahájení konzultací se státy V 4, EU a na půdě OSN o možnostech uspořádání mírové konference za účasti zástupců Ruské federace, Ukrajiny a Spojených států amerických, kdy hostitelskou zemí by mohla být Česká republika.
3. Přijetí závazku Vlády České republiky, že nedojde k vyslání jakýkoliv vojenských či jiných jednotek ozbrojených sborů do zahraničí bez předchozího výslovného mandátu Rady bezpečnosti OSN, s výjimkou zcela krajního případu, kdy profesionální příslušníci Armády České republiky budou vysláni na území členských států NATO k plnění závazků kolektivní obrany v souladu s článkem 5 Smlouvy o NATO za předpokladu, že ke splnění tohoto závazku nebude možné použít mírnějších prostředků.
4. Revizi dosavadního přístupu materiální pomoci Ukrajině ukončením dodávek vojenského materiálu a přechodem k dodávkám materiálu pro civilní sektor, přičemž při posuzování rozsahu, charakteru a doby realizace této pomoci musí být bezpodmínečně zohledněny i ekonomické možnosti a zájmy České republiky.

BEZPEČNOST

Do Sněmovny Parlamentu České republiky bylo Vládou ČR postoupeno k projednání několik návrhů změn zákonů v oblasti zajišťování bezpečnosti státu, odůvodněných aktuálními změnami bezpečnostní situace ve světě, a to zejména s odkazem na invazi vojska Ruské federace na území Ukrajiny. Vláda požaduje změny v řadě zákonů, nicméně za zásadní lze považovat zejména návrh novely Ústavy České republiky a návrh novely branného zákona.

Předně je nutno opakovaně zdůraznit, že válka na Ukrajině není naší válkou, s Ukrajinou nemáme jedinou smlouvu o společné obraně a Ukrajina není členem severoatlantické aliance. Z právního pohledu tedy k Ukrajině nemáme žádné mezinárodněprávní závazky. Vláda České republiky se přesto rozhodla podporovat Ukrajinský režim za každou cenu. Mezinárodní právo je ovládáno zejména zásadou reciprocity, ale kde bere česká vlády jistotu, že by se představitelé Ukrajiny zachovali stejně vůči naší republice, pokud bychom se ocitli v podobné situaci?

Úvahy o zapojení české armády, nebo snad dokonce civilního obyvatelstva do toho konfliktu, je proto nutné hned v zárodcích důrazně odmítnout. Jakémukoli hodnocení bezpečnostní situace v Evropě musí předcházet minimálně objektivní analýza příčin a důvodů, ze kterých vůbec k rozpoutání této války došlo. Není přijatelné, aby jednostranné hodnocení situace, jehož evidentním smyslem není ukončení války a mírové řešení sporu, ale zcela sobecký zájem západních mocností na oslabení vlivu Ruské federace, bez ohledu na ztráty na straně Ukrajinského lidu nebo ekonomických dopadů na Evropu, byly důvodem k dalšímu omezování občanských práv a svobod občanů České republiky nebo k rozšiřování jejich povinností v oblasti obrany státu v situacích, které závisí pouze na rozhodnutí politiků, jejichž rozhodování je ve vleku prozápadního populismu a propagandy.

K samotným návrhům ve Sněmovně:

V Ústavě vláda požaduje rozšíření svých pravomocí také k vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území ČR nebo k pozvání cizích vojsk na území ČR, bez souhlasu parlamentu, za účelem ochrany života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky. Branný zákon by měl dle návrhu nově obsahovat tzv. institut předurčení, ale vedle toho také zavádí možnost shromažďovat osobní údaje o všech občanech, kterých se týká branná povinnost, mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav, tedy v době míru.

S vědomím historických událostí, z nichž můžeme uvést třeba zvací dopis, na jehož základě došlo k okupaci vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, nebo událostí uplynulých dvou let, kdy byli příslušníci armády zneužíváni třeba k nezákonnému omezení přejezdů hranic okresů, považujeme rozšiřování pravomocí vlády v Ústavě za nepřijatelné. V navrhovaném znění by sice měla být tato pravomoc vlády omezena lhůtou 60 dnů, nicméně z historie zcela nedávné jsme si ověřili, že podobné lhůty jsou čistě formální, když stejně, jako v případě nouzových stavů, ani zde vládě nic nebrání, aby před koncem této lhůty rozhodla znovu a rozhodovala tak v podstatě do nekonečna. Nemluvě už o tom, že vládou navržená formulace je natolik obecná, že v podstatě umožňuje vyslat vojsko České republiky, nebo přivítat vojsko cizího státu na našem území, za v podstatě jakýmkoli myslitelným účelem. To je v situaci, kdy předseda vlády a ministři obou silových rezortů opakovaně v médiích mluví o účasti České republiky ve válce a v situaci, kdy navrhované změny jsou odůvodňovány strategickou koncepcí NATO 2022, jež konstatovala, že v euroatlantickém prostoru nepanuje mír, což a contrario znamená, že dle NATO zde panuje válečný stav, naprosto nemyslitelné. Za stejně nemyslitelné považuji, aby vláda uvažovala o zapojení civilního obyvatelstva České republiky do ozbrojených konfliktů za zachování udržitelné obrany území spojenců České republiky, jak uvádí v důvodové zprávě k návrhu změny branného zákona. Přesto, že spojenci, tzn. členové NATO, mají k dispozici přes 3 mil. aktivních profesionálních vojáků. Pokud snad vláda, či velení armády předpokládá, že v případě napadení spojence v NATO některé členské státy svoji armádu nepošlou, a místo toho frontu doplníme o své civilisty, je potřeba, aby na takové úvahy zase stejně rychle zapomněli.

Lze připustit, že reakční doba a připravenost České republiky na přímé napadení vnějším nepřítelem není v současném stavu ideální. Tak to je a je to důsledek dlouhodobé ignorace této otázky vládami předchozími. Jako zcela nemyslitelné ale považuji, aby k natolik zásadním změnám, jako všeobecné zapojení civilního obyvatelstva do ozbrojeného konfliktu, docházelo bez široké odborné diskuze, natož snad ve zkráceném legislativním procesu. My nemáme za hranicemi žádného nepřítele a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v dohledné době změnit, aby vláda musela požadovat přijetí změn zákonů v oblasti obrany státu v prvním čtení v Poslanecké sněmovně.

Nepochybuji o tom, že zde existuje mnoho občanů, kteří se vysloveně těší na to, až budou moci jít bojovat mimo území České republiky a padnout za zájmy velmocí ovládajících severoatlantickou alianci. Tak to minimálně vypadá z nespočtu diskuzí na sociálních sítích a pod články v hromadných sdělovacích prostředcích. A vládě nic nebrání, aby těmto občanům účast na bojových operacích umožnila, když z nějakého důvodu nemají možnost nebo zájem vstoupit do armády. Za zcela racionální tak považuji návrh obsahující tzv. předurčení a nemám nic proti tomu, aby o občanech, kteří se k zařazení do předurčení dobrovolně rozhodli, Armáda ČR evidovala také jejich osobní údaje. Jako zcela nepřípustné nicméně v současné situaci považuji to, aby armáda shromažďovala údaje občanů za účelem jejich odvodu také o lidech, kteří po válce nelační a už vůbec nemají zájem se účastnit války, která se České republiky netýká.

1. Požadujeme proto, aby Vláda České republiky a všichni její ministři okamžitě ustali s užíváním rétoriky, ve které tvrdí, že je Česká republika ve válce, nebo ve které občany České republiky straší válkou.
2. Dále požadujeme, aby Vláda České republiky okamžitě stáhla z projednávání novelu čl. 43 Ústavy České republiky, spočívající v rozšíření pravomoci vlády rozhodnout o vyslání ozbrojených sil ČR nebo pobytu cizího vojska na území ČR v případech ochrany života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky.
3. A dále požadujeme, aby vláda České republiky stáhla a přepracovala návrh změn branného zákona tak, aby pro doplňování vojsk mimo válečný stav nebo stav ohrožení státu využívala armáda pouze informace občanech, kteří se svým zapojením do potencionálního ozbrojeného konfliktu sami souhlasí a o ostatních občanech byla oprávněna informace shromažďovat dle dosavadní právní úpravy, tedy až po vyhlášení válečného stavu nebo stavu ohrožení státu.

Poslední setkání Jindřicha Rajchla s občany před nedělní demonstrací v Praze. Doporučeno ke shlédnutí.

Česko proti bídě! Celonárodní protivládní protest 11.3.2023 Václavské náměstí.