Dnešní liberalismus je horší než komunismus. Otrok si může vybrat, kdo mu bude dělat pána.

Dnešní liberalismus je horší než komunismus. Chová se stejně bolševicky, aniž by ovšem sledoval zájem většiny.

Zabývám se tu už dlouho myšlenkou, že takzvaný liberalismus, tedy názorový proud, který se hlásí k odkazu liberalismu, avšak v realitě má s původním a ještě donedávna zastávaným liberalismem pramálo společného, má podivné myšlenkové ukotvení.

Mentalita otroka.

Liberalusmus ZAUJÍMÁ POSTOJ. Není důležité, co dělám, ale to co HLÁSÁM. Cílem zaujetí postoje není vyřešit problém, ale nalezení koalic. Cílem zaujetí postoje je přimknout se k tomu, koho považuji za přínos a vymezit se vůči tomu, koho považuji za přítěž. Je to přesně ten konsenzualismus, jak o něm pořád mluvím. Sám problém neumím vyřešit, tak najdu koalici s někým, kdo můj problém vyřeší.

Liberalusmus ZAUJÍMÁ POSTOJ. Není důležité, co dělám, ale to co HLÁSÁM.

Je ale velmi důležité si uvědomit, že přesně toto je MENTALITA OTROKA. Otrok neřeší problémy samostatně, ale je podřízen svému pánovi. Otrok nemusí vědět, PROČ řeší problém. To ví jeho pán. Otrok svou pravdu, podle které žije, podřizuje pravdě svého pána. Otroku nezbývá, než zaujmout postoj a doufat, že tím vytvoří koalici se správným pánem. Otrok si zaujetím postoje snaží jenom vybrat, kdo mu bude dělat pána. Pak už mu ale musí sloužit. Suverénem ale být nemůže. On totiž na to NEMÁ POZNÁNÍ. On svěřil zodpovědnost za své poznání pánovi a tím se na pánovi stává bytostně závislým. Otrok pak už nemůže řešit problémy bez pána.

A teď si navíc ještě představte, že ten otrokův pán taktéž zaujme konsenzualistickou mentalitu otroka. A najde si zase svého pána. A ten stejně dalšího a tak dále. Až ten poslední pán v řadě si najde za pána našeho milého otroka. Výsledkem je NESUVERÉNNÍ útvar, kterému ZCELA CHYBÍ PŘÍSTUP K POZNÁNÍ PRAVDY! Každý v řadě v poznání spoléhá na svého pána, takže dohromady nemají poznání žádné. A ještě jim to ani nedochází, protože každému otroku jeho pán zaujetím postoje říká, co má dělat.

A to je, přátelé, stav dnešní západní civilizace.

Je tak dějinným paradoxem, že právě ti, kteří mají svobodu ve svém názvu, přemýšlejí jako otroci a vymezují se vůči skutečné svobodě. Zapomínají totiž, že pravá svoboda nespočívá ve SVÉVOLI dnes tak krásně reprezentované různými perverzemi a jinými nechutnostmi, ale v PRAVDĚ. Pravá svoboda vychází z pravého poznání. A to liberálové nechtějí a proto také nemají. Proto nemají ani svobodu.

Jenom ten, kdo umí samostatně dosahovat pravdy, jenom ten může být skutečně svobodný. [zdroj]

Žijeme v době iracionality a vymývání mozků sociálními inženýry globalistických elit.