5.3.2024

Jak se chovají virologové a mnozí další „vědci“? Vyzkoušejte následující pokus.

Civilizace materialistů bude vždy ochotně naslouchat pomatencům, kteří jí budou radit, jak bojovat s příznaky přirozené očisty organismu od jedů, které do sebe buď vpravili sami, nebo je pasivně přijali z vnějšího prostředí. A to je recept na katastrofu, kterou jsme v posledních třech letech viděli v přímém přenosu a vidíme i nadále. Přirozeností materialisty je polykat prášky a nechat do sebe píchat jedy, aby ho ochránily před smrtí.

Chcete ilustraci toho, jak se chovají virologové a mnozí další „vědci“?

Vyzkoušejte následující pokus:

Najděte náhodného dobrovolníka a dejte ho do místnosti s různými tlačítky. Pak mu řekněte, že když udělá něco specifického, něco předem nedefinovaného, na co musí on sám přijít, rozsvítí se světélko a ozve se gong na znamení toho, že získal bod.

Pak mu řekněte, že jeho úkolem je získat co nejvíce bodů za 30 minut.

Když tento pokus kliničtí psychologové prováděli, stalo se to, co by se od běžného člověka dalo očekávat.

Subjekt experimentu začal mačkat různá tlačítka a jejich kombinace do té doby, než se rozsvítilo světélko, provázené gongem na znamení toho, že získal bod.

Logicky se pak snažil zopakovat postup, který vedl k úspěchu, aby získal další body.

S tím rozdílem, že nyní už se světélko nerozsvítilo.

Takže začal experimentovat s mnohem komplikovanějšími sekvencemi – zmáčkl jedno tlačítko čtyřikrát a další pak jednou, pak počkal čtyři vteřiny a pak cink – světélko se rozsvítilo.

„Hmm, tohle fungovalo“, řekl si.

„Možná to s mačkáním tlačítek vůbec nesouvisí“, pomyslel si.

„Možná to souvisí s tím, jak sedím nebo čeho se dotýkám… možná to má co dělat s mýma nohama“, pokračovala jeho mysl.

Gong – další bod…

Ve zkratce – během dvanácti až patnácti minut každý subjekt odhalil svou vlastní sekvenci kroků, které je třeba udělat, aby získal bod.

Většinou šlo o něco šíleného, jako stání na jedné noze nebo zapamatování si specifické sekvence tlačítek, zmáčknutých v určitém čase, zatímco se díval určitým směrem..

Zkrátka a dobře, za čtvrt hodiny vypadal každý účastník jako naprostý kretén.

A nejvtipnější na tom je vysvětlení proč tomu tak bylo – protože body v tomto experimentu byly přidělovány zcela náhodně!! Neexistovala žádná správná sekvence, ani vzorec!

Jen náhodně svítící světélko, doprovázené zvukovým signálem.

A testovací subjekty se přitom mohly přetrhnout v dělání stojek na hlavě a točení se do kolečka na jedné noze, domnívajíce se, že právě TO jim přináší body!

Každý z nich opouštěl místnost s tím, že se mu dařilo dobře a že přišel s tou správnou sekvencí, která mu jeho úspěch zajistila.

No a když odhlédneme od lehce sadistického potěšení, které lze shledávat v pozorování takovéto taškařice, cílem tohoto experimentu bylo dokázat, jak rychle je lidská mysl schopna přijít s hromadou absurdních píč*vin a pevně jim přitom věřit.

No a teď do toho zapracujte faktor strachu ze smrti, kterým trpí běžný televizní divák, vychovaný materialismem.

Ten pak, v panice z nové „choroby“ či patogenu, rád uvěří pitomcům, kteří po desítky let dělají stojky na hlavě a otáčí se při tom do kolečka, aniž by se, byť jen na minutu, zamysleli, zda jejich pitomý postup a jeho závěry nemocnost civilizace snižují, nebo naopak zvyšují.

Ale vynáší to peníze. Tak proč něco měnit. Peníze kazí charakter a způsobují selektivní slepotu.

Upton Sinclair kdysi řekl: „Nikdy se nesnažte přimět někoho k pochopení něčeho, na čehož nepochopení závisí jeho plat.“

A protože materialista vždy hledá řešení v podobě něčeho materiálního – ať už je to prášek, nebo kouzelný lektvar, opakovaně vpravený do ramene jako „důkaz“, že odteď je chráněn před smrtí – tato civilizace bude vždy ochotně naslouchat pomatencům, kteří jí, na základě skákání na jedné noze, dělání stojek na hlavě a točení se do kolečka, budou radit, jak má bojovat s příznaky přirozené očisty organismu od jedů, které do sebe její členové buď vpravili sami, nebo je pasivně přijali z vnějšího prostředí. A to je recept na katastrofu, kterou jsme v posledních třech letech viděli v přímém přenosu a vidíme i nadále.

My vnímavější jsme si mezitím stačili všimnout, že nejen můra je tak blbá, aby nalétala na horkou lampu, přestože vidí své upálené bratry a sestry, padající mrtvé k zemi. Létají tam, protože k tomu byly naprogramovány. Je to jejich přirozenost. Stejně tak jako je přirozeností materialisty polykat prášky a nechat do sebe píchat jedy, aby ho ochránily před smrtí… [zdroj]