6.1.2024

Jakub Vágner: Pomalý, ale zcela zřetelný kolaps naší „vyspělé“ západní civilizace.

Úvahy EU, Jakub Vágner, média, migrace, nebezpečí, strach

Na svých cestách vidím jen pomalý, ale zcela zřetelný kolaps naší „vyspělé“ západní civilizace. Bohužel nikoli jen na cestách v dalekých krajích, ale na cestách po Evropě.

Pomalu ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice a necháváme extrémistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové populaci. Našich osudech, našich rodinách, naší budoucnosti. Nechápu ale proč. Proč musíme tolerovat něco, co bude zcela jistě ohrožovat budoucnost našeho národa?

Má nám být jedno, že se dnes na území Evropy běžně znásilňují mladé ženy, je ubližováno dětem na ulicích, a kdokoli se ozve je ihned nazván rasistou a xenofobem?

Jakub Vágner ve svém novoroční přání popsal věci, o kterých se veřejně nesmí mluvit. Zvlášť pokud jste populární a mediálně známá osobnost. To se neodpouští, vendeta maintreamu a lepšolidí na sebe nenechala dlouho čekat. Pro novodobé soudruhy s jejich jedinou schválenou a Bruselem posvěcenou „pravdou“ je nezkreslený popis reality nepřijatelný. Co kdyby tvá slova soudruhu Vágnere posloužila třídnímu nepříteli?

Pomalu ale jistě si necháváme krást naši identitu.

Celý den mi chodí stovky zpráv a všude se píše šťastný Nový Rok. Mohl bych tu napsat pár sladkých vět, dostat pár set či tisíc laiků ale raději vám však napíšu, co mě trápí a co bych si opravdu moc přál.

Vždy si na sklonku roku kladu otázku, zda to byl dobrý rok. Podle čeho však soudit? Je to pro mě podle množství ulovených ryb? Počtu dnů strávených na rybách? Úspěšnosti mých rybářských filmů nebo podle počtu prodaných knih a produktů? To vše, když se daří, je určitě fajn. Je to však něco, co si člověk odpracuje a tak logicky v životě slaví úspěch.

To neúspěchy nás ale činí lepšími. Nutí nás na sobě pracovat, zlepšovat se, uvědomovat si i své lidské a pracovní chyby. Vítězství jsou sladká, omamná, ale zároveň i nebezpečná. Uspávají naši mysl, ducha a můžeme mít zdánlivě pocit, že se nám bude takto dařit již navždy. Prohry, zklamání a nakonec i utrpení jsou tedy pro náš osobní rozvoj mnohem důležitější.

Stejně tak je ale velmi důležité stát si za svým názorem a nebát se mluvit i v dobách, kdy je svoboda slova velmi ohrožena. Protože tak se posouváme nejenom jako jedinci, ale i jako celý národ.

To jsem vždy miloval na té naší malé, ale nádherné zemi. Má v sobě tolik krásy. Žije zde úžasné množství výjimečně nadaných lidí. I když jsme byli historií mnohokrát těžce zkoušeni, náš národ vždy vstal, oklepal se z tvrdých ran a zrodil se silnější. Procestoval jsem svět a viděl věci dobré i zlé. Často i věci, kdy jsem si znovu a znovu opakoval, jak jsem šťastný, v jak malebné a bezpečné zemi to vlastně žiju.

Stejně tak jsem ale díky svému dědečkovi věděl, že to náš národ nedostal zadarmo. Bylo to vykoupeno potem, dřinou, krví a životy mnoha odvážných lidí, kteří nám předali takto překrásnou a klidnou zem. Byl a je to ten největší dar, který jsme od našich předků dostali.

Čím více jsem cestoval, tím jasnější mi bylo, že Česká republika je skutečným rájem na zemi. Na svých cestách vidím jen pomalý, ale zcela zřetelný kolaps naší “vyspělé” západní civilizace. Bohužel nikoli jen na cestách v dalekých krajích, ale na cestách po Evropě.

Pomalu ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice a necháváme extrémistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové populaci. Našich osudech, našich rodinách, naší budoucnosti. Nechápu ale proč. Proč musíme tolerovat něco, co bude zcela jistě ohrožovat budoucnost našeho národa?

Je to plivnutí do tváře našich předků.

Rozumím, asi máme mlčet. Má nám být jedno, že se dnes na území Evropy běžně znásilňují mladé ženy, je ubližováno dětem na ulicích a kdokoli se ozve je ihned nazván rasistou a xenofobem. Je to pak měřítko normálnosti? Chceme mít opravdu násilí v těchto podobách jako běžný kolorit našich životů? Chceme, aby podobné činy byly oslavovány, brány jako možné příklady a přenášeny i do naší kultury a dějin?

Já bych si totiž moc přál, aby Česká republika byla neustále tak krásnou, klidnou a bezpečnou zemí, kterou nám může ještě stále závidět celý svět… to přeji nám a hlavně našim dětem.

A tak tedy šťastný Nový Rok a hlavně ve zdraví prosím. Váš Jakub

Hlavy a hřbety vzhůru! Je důležité stát si za svým názorem.

Poděkování za obrovskou podporu.

Dopsal jsem své novoroční zamyšlení a dal ho přečíst své mamince, která seděla u stolu opodál. Zajímal mě její názor. Radila mi celý život a vždy mi byla oporou. Dočetla a pouze se zeptala, zda se nebojím. Začala mi popisovat dobu, kdy se osobní názory a pravda netolerovaly a byly tvrdě trestány. Já ji pamatuji už jen mlhavě, jsem 81 ročník, ale tu dlouhou frontu, kterou jsem s ní jako dítě stál na tři banány, si stále ještě pamatuji. Zeptal jsem se své maminky, zda by na mě byla hrdá, kdybych se bál říkat pravdu. Řekla „nebyla“ a já do světa pustil text, který mnoho z vás četlo.

Moc dobře jsem také věděl, co mi hrozí a tak se i stalo. Některá média se okamžitě snažila pošpinit mé jméno, překrucovat můj text i myšlenky a podsouvat vám lži, proč a za jakým účelem jsem tento text napsal. Snad jsem měl kandidovat i za nějakou z politických stran. Jenže tentokrát se bulvární plátky přepočítaly. Podcenily totiž tu vůbec největší sílu. Sílu vás lidí.
U stovek komentářů pod jejich vlastními texty jim naprostá většina lidí naložila velikou bídu. Mám obrovskou radost, že jsme stále ten národ, který si lži a křiváctví líbit dlouhodobě nenechá. Přesně tak, jak to říkával můj dědeček.

A o čem že jsem to vlastně psal? Snažili se mě vlákat do jejich rusko-ukrajinské pasti, o které já ale vůbec nepsal. Psal jsem o lidech, kteří do Evropy utíkají před příkořím v jejich vlastních zemích a člověk by tak zcela logicky očekával, že budou s pokorou vděčni za přijetí a pomoc. Pevně doufám, že většina těchto lidí opouštějících své domovy to takto vnímá. Stejně tak jako mnozí Češi a Slováci, kteří historicky emigrovali kupříkladu do Spojených států. Tedy emigranti, kteří následně neměli vůbec snadný život. A kromě toho, že se museli velmi ohánět, aby se uživili, tak museli respektovat zákony a kulturu hostitelské země.

Stejně tak mohli vždy lidé emigrovat i do Evropy. Proč by také ne, pokud budou pracovat a dodržovat zákony té dané země, jsou vítáni. Je to vlastně dost jednoduché. Na návštěvě se také nechováme tak, jako kdyby nám “dům hostitelů” patřil.

Tedy milý emigrante jakékoliv národnosti, barvy pleti a pohlaví. Pracuj, nauč se řeč země ve které chceš žít, dodržuj zákony země, která tě živí, nezapaluj auta na ulicích, nerozbíjej obchody, nevytvářej kriminální gangy a nečiň násilí na lidech. Pokud tak budeš činit, můžeš být jakékoliv národnosti, pleti a pohlaví, ale budeš trestně stíhán. Stejně jako kterýkoliv jiný občan a nebude to mít nic společného s rasismem ani xenofóbií. Věř si v jakého boha chceš, uctívej víru, ve které jsi vychován, ale respektuj a netrestej víru lidí kolem sebe. Pak jsi vítán.

Zní to alespoň trošku logicky? Snad ano. Pak ale nerozumím tomu, proč by měla Česká republika jen setinou riskovat to, že se zde budou odehrávat stejné nepokoje jako v Anglii, Francii a bohužel už i Německu. Každý slušný a pracující emigrant je vítán. Díky svým cestám po celém světě totiž vím, že i v zemích s tou nejhorší možnou pověstí najdete většinu lidí s dobrým charakterem.

Moc vám děkuji za tak obrovskou podporu, kterou jste mi v minulých dnech prokázali! Nesmírně si toho vážím a slibuji, že svůj hřbet nikdy neohnu. Nejsem žádný politik, nejsem v žádné politické straně, nenechám se nikým koupit ani zastrašit. Jsem to jen já, obyčejný kluk s pomyslnou slávou, která dnes je a zítra být nemusí.

Jedno ale vím. Jsem hrdý Čech, občan České republiky s pro ní otevřeným srdcem a nevidím na tom vůbec nic špatného.

A vy všichni se nebojte, přátelé. A až vyjde další článek o tom, jak mě většina lidí odsoudila, tak tady máte důkaz. Je to vaše pomyslné „hlasování“ o tom, jak si přejete, aby naše země v budoucnu vypadala. Respektive jak by vypadat neměla.

Jo, a v žádné politické straně nikdy nebudu. Je totiž fajn mít svou hlavu. Tedy hlavy a hřbety vzhůru, přátelé. Váš Jakub

Za mě je to prostě borec!

K vyjádření Jakuba Vágnera už bylo napsáno mnohé. Přesto bych si dovolil krátký komentář i já.

Ač jej osobně neznám, chci mu touto cestou vyjádřit svůj respekt a obdiv. Ono je totiž úplně něco jiného vystoupit z komfortní zóny a postavit se proti systému, když nemáte moc co ztratit, v porovnání s tím, když „vkládáte do hry“ svoje roky budované jméno, svou kariéru i svou budoucnost.

Jakub si nadále mohl užívat status všeobecně populární celebrity, chodit si tancovat na Stardance či povídat do Zázraků přírody, a místo toho šel s kůží na trh a upřímně vyjádřil svůj názor na současnou situaci.

Jistě věděl, co bude následovat, při jeho inteligenci mu musela být reakce mainstreamových médií předem jasná (zcela očekávané nesmyslné žvásty o šíření strachu a naprosté odvržení), a tak mohl v klidu mlčet, napsat „Šťastný Nový rok“, pokračovat ve svém zaběhlém způsobu života a nadále budovat svou úspěšnou kariéru.

On to ale neudělal a napsal to, co napsal.

A za to před ním smekám až k zemi. Klobouk dolů!

Kéž by jeho odvaha byly příkladem pro další osobnosti, které jeho názor sdílí, ale zatím nenašly odvahu říct jej veřejně. Naší zemi by to neskutečně pomohlo.

Pevně doufám, že příklady táhnou a že se k Jakubovi brzy připojí další.

Pokud ano, bude mu patřit ještě větší uznání než si zaslouží nyní.

Za mě je to prostě borec!

Zbabělé a prodejné hvězdičky našeho šoubyznysu, učte se.

Jakub Vágner jako jedna z prvních mainstreamových celebrit bodnul do vosího hnízda a útoky na sebe nedaly dlouho čekat.

Mnozí z těch, kdo na něj teď útočí, to patrně od tohoto kluka nečekali…

Vždyť přece působil tak nekonfliktně a chytal si jen ty své ryby, za kterými procestoval celý svět…

Myslím si ale, že díky těm Jakubovým cestám napříč kontinenty, dokonale poznal jak jsou mnohé kultury jiné a jak odlišné jsou i jejich hodnoty, které vyznávají.

Jakub nechtěl ony země měnit, či tamním lidem vnucovat námi preferované důrazy. Nikdy jsem z jeho úst a z jeho řádků nezaznamenal ani náznak nějakého rasismu či nadřazenosti nad těmi, se kterými přišel na svých cestách do styku. Jakub vždy důsledně respektoval místní zvyklosti a to, že je na oněch místech jen host.

To ale neznamená, že by si přál prožívat některé místní reálie v této krásné zemi. Proto o tom napsal a zveřejnil to jako své novoroční zamyšlení.

Napsal slova moudrého člověka, který prostě na těch cestách mnohé viděl a mnohé prožil. Uvědomil si díky tomu, jak obrovsky bohatou a kulturně vyspělou, máme díky úsilí svých předků zemi… A též si uvědomil (a o tom ve svém zamyšlení také psal) jak křehké a ohrožené může ono bohatství a kulturní vyspělost být.

Jakub Vágner nemaloval čerta na zeď a rozhodně nešířil nějaký laciný strach či xenofobii, jak se mu mnozí slepí hlupáci snaží podsunout…Jednak to nemá zapotřebí a jednak se o opodstatněnosti jeho obav můžeme přesvědčit den co den…

Nemusí se nám líbit vše, co Jakub dělá a souhlasit se vším co prezentuje nebo prodává…

Jedno mu však upřít nemůžeme…

Jakub rozhodně s proudem nikdy neplul a nikomu nepoklonkoval…Jednak jako rybář ví, že s ním plují jen ryby leklé a jednak nezapomněl na to, co do něj jeho moudrý dědeček kdysi zasel.

Jsem hrdý že máme jako malá Česká republika, ve svých řadách takovouto osobnost. Ona hrdost však nepramení ani tak z oněch nespočetných rybářských rekordů, kterými nás Jakub proslavil, ale z toho, že mezi našimi celebritami dokázal zaznít hlas rozumu, normálnosti a pragmatizmu, který ačkoliv musel 100% tušit co bude následovat, přesto neohnul hřbet a zachoval si zdravý rozum a rovnou páteř.

Jakube ještě jednou moc díky a kéž bych tě někdy mohl potkat na rybách a osobně ti poděkovat…

A vy zbabělé a prodejné hvězdičky našeho šoubyznysu, učte se…Snad vám dojde, že opravdovou osobností se nestanete účinkováním v pětistech dílech Ulice či Ordinace nebo kvalitou kostýmů na některé párty. Osobnost totiž formují zcela jiné veličiny, než je počet zhlédnutí na fb či Instagramu. A už vůbec jí nestvoří ohnutý hřbet, či autocenzura, pramenící ze strachu o ztrátu lukrativní role, či dobře honorovaného postu…

Takže vážená kulturní fronto, hvězdičky a celebritky, zkuste trochu přemýšlet…Jakub Vágner vám cestu ukázal.

Foto: Jan Zátorský, MAFRA

Na probuzení lidstva čekáte marně. Každý den si stát za svým, přinese tu skutečnou změnu.

Západní civilizace sama sebe ničí. Většina ustupuje menšině, neuznává přírodní zákony.

Svět ovládají psychopati. Nacházíme se na civilizačním Titaniku, který jde ke dnu.