Kdo podporuje rozhodnutí senilního Bidena, podporuje začátek třetí světové války.
Jestli chceme opravdu mír, musíme se naučit číst uvažování ruské strany. Je stále jasnější, že rozhodnutí Bidenovy administrativy dát zelenou ukrajinským útokům na vnitrozemí Ruska je posledním a nevýslovně podlým pokusem překazit Trumpovy plány na mírové rozhovory. I Donald Trump junior (který v poslední době nepřímo tlumočí názory budoucího prezidenta) se na sociální síti rozčílil, že vojensko-průmyslový komplex se chce postarat o rozpoutání třetí světové války dříve, než bude mít jeho otec šanci nastolit mír. Je to o to větší podraz, že bývá dobrým zvykem nedělat po zvolení nového prezidenta zásadní rozhodnutí. Ale myslí si snad někdo, že tato rozhodnutí činí senilní Joe Biden, který se vynořil z brazilského pralesa, přečetl krátký připravený text a zase se ztratil mezi stromy jako nějaké náhodně zpozorované exotické zvířátko?
Podporovatelé tohoto eskalačního rozhodnutí se většinou odvolávají na údajné rozmístění severokorejských jednotek v Kurské oblasti. Jenže fámu, že v Kursku bojují severokorejští vojáci, jednak dosud nikdo spolehlivě nepotvrdil a jednak to není faktor, který by eskaloval konflikt nebo určoval celkový výsledek války. Naopak samotné americké zpravodajské služby nedávno varovaly, že útoky ATACMS přinesou příliš vážná rizika, která mohou Putina donutit ke strašlivé odvetě vůči Západu. Je proto bez jakýchkoli pochyb, že tento zbytečný eskalační krok posunul Rusko a NATO o krok blíže k přímé konfrontaci. Pro tuto situaci je příznačné, že například český ministr zahraničí Jan Lipavský nadšeně přivítal rozhodnutí udeřit na Rusko, ale v případě Izraele, který vede nesrovnatelně brutálnější a krvavější válku, shovívavě prosazuje, že je třeba využít „šanci na dialog“ s Tel Avivem. Proč potom tak hystericky reagují na snahy o dialog s Ruskem?
Samozřejmě, Moskva také usiluje využít zbývající týdny do nástupu Donalda Trumpa k dosažení co největších územních a strategických zisků. Ale jakákoli reakce Západu by měla vycházet z poznání ruské mentality. Dokola opakovaná fráze, že Rusko rozumí jen síle, není nic víc než primitivní zbožné přání militaristů. Pokud něco platí v případě Ruska, tak je to teze, že nejpředvídatelnějším principem ruské politiky je reciprocita. Navzdory různým fámám Rusko vždy reaguje stejně: jak na agresi, tak na iniciativu. Neznamená to, že pokud rozbijete Rusům letiště, oni vám ho rozbijí také. Ale na každou nepřátelskou akci odpovídají rovněž nepřátelskou akcí. A na ústupky reagují rovněž ústupky. Tento princip Vladimir Putin svým západním partnerům několikrát naznačoval, ale buď ho neposlouchali nebo nebyli dost bystří, aby přečetli ruské uvažování. „Na každou akci existuje stejná a opačná reakce,“ varoval ruský prezident v projevu na Petrohradském ekonomickém fóru v roce 2017.
Existují tři důvody, proč Putin na Ukrajině vyhrává. Za prvé je to jasnost cílů jeho vojenské operace: zabránit Ukrajině v členství v NATO. Za druhé je to schopnost Ruska jednat rozhodně, kterou Evropa neprokázala. A za třetí je to politická vůle opírající se o domácí podporu, kterou Západ také nemá. Pod jasností, rozhodností a pevnou vůlí nemám vůbec na mysli vybičovanou agresivitu, ale promyšlenost a srozumitelnost cílů, kterých chceme dosáhnout. Namísto mystifikace záměrů Ruska (neexistují žádné důkazy, že by Putin někdy plánoval napadnout střední Evropu nebo Pobaltí) bychom se měli zaměřit na vylepšení vyjednávacích pozic, které podle rozhodnutí Washingtonu rozhodně nezlepší. Vzhledem k tomu, že ruská armáda stále rychleji postupuje, je dnes Putin ve velmi silném vyjednávacím postavení. Musíme si proto dobře promyslet, jaké jsme ochotni udělat ústupky, když očekáváme, že je Moskva vyplatí. Možná by bylo dobré začít s vypuštěním plánů na rozšiřování NATO a s vypracováním podmínek pro postupné uvolňování sankcí jako součásti mírového procesu.
Pokud trváme na tom, že v tomto mírovém procesu by měla mít poslední slovo Ukrajina, pak je třeba si položit otázku, zda Volodymyr Zelenskyj není v tomto případě ve střetu zájmů a zda jeho osoba nastolení míru neblokuje. Když premiér Fico okomentoval chování ukrajinského prezidenta na nedávném summitu v Budapešti slovy, že viděl člověka, který se bojí skončení války, bývalý propagandista ÚV KSS Marián Leško ho nazval chrapounem. Ale chování nejvyššího představitele Ukrajiny opravdu svazuje to, že příměří by vyvolalo tlak na zrušení stanného práva a na uspořádání prezidentských voleb, tedy všechno to, co usiluje Volodymyr Zelenskyj lze iv obavě o svůj život co nejvíce oddálit. Proto vydírá své spojence stále šílenějšími nápady, které již ohrožují celý civilizovaný svět.
Před týdnem vládní think-tank v Kyjevě Centrum studií armády, konverze a odzbrojení (CDAKR) vydal dokument, podle kterého by Ukrajina v případě zastavení západní vojenské pomoci mohla během několika měsíců (sic!!!) vyrobit jednoduchou jadernou bombu. Velmi pochybuji o tom, že Ukrajina je schopna uskutečnit něco podobného v tak krátké době, ale obávám se, že nemohu vyloučit možnost, že jí jadernou zbraň někdo tajně dodá (tak jak se to v minulosti již několikrát stalo). Pokud jde o propagandistický bluf, pak je strašně hloupý, neboť v tomto okamžiku Kyjev dodal Rusku záminku k útokům na energetická zařízení. Největší nesmysl této studie se však skrývá v části, kde se píše: „Porušení Budapešťského memoranda ze strany Ruské federace je formálním důvodem pro odstoupení od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a morálním důvodem k přehodnocení rozhodnutí nevlastnit jaderné zbraně.“ Neuvěřitelně hloupý, ale i nebezpečný výklad, který by jim vyvrátil snad i student práva ve třetím semestru.
Už jsem to vysvětloval mnohokrát (ty největší nesmysly asi musíte vyvracet opakovaně), ale na základě Budapešťského memoranda vám nevzniká žádný právní nárok. Memorandum je deklarace, tedy prohlášení tří prezidentů. Je to politický, ne právní dokument. Cokoli v něm slíbili, nemůžete si na základě něj nic vymáhat, nemá žádné mezinárodněprávní důsledky, neboť neprošel parlamentní ratifikací. Budapešťské memorandum proto nemohlo být porušeno, a proto nemáte právo na základě toho odstoupit od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a už vůbec nemáte na základě toho právo vlastnit jadernou zbraň. Chování kyjevské junty připomíná gangsterské vydírání, ne seriózního partnera.
Evropa si však tohoto hada hřeje na prsou i nadále a ve svém sebeponižování zašla tak daleko, že téměř všichni ministři zahraničních věcí EU na dnešním zasedání v Bruselu přivítali bezprecedentní americký zásah do vývoje bojů na Ukrajině. Zvlášť jsem znechucený (ale už dávno ne překvapený) postojem šéfky německé diplomacie za Zelené Annaleny Baerbockové. Ta nejen vyjádřila podporu rozhodnutí USA použít rakety dlouhého doletu k útokům proti Rusku, ale zároveň tím zradila svého šéfa, kancléře Olafa Scholze. Když si uvědomíte, že Baerbocková už v červenci obhajovala plány na rozmístění amerických raket dlouhého doletu v Německu, nemůžete se ubránit pocitu, že Zelení jsou definitivně mrtví. Politické hnutí, které vznikalo na silných pacifistických základech a v osmdesátých letech zaznamenalo vzestup právě mírovými protesty proti rozmisťování amerických raket v západním Německu, dnes protestuje proti jaderným elektrárnám a hájí jaderné zbraně… Neskutečná fraška.
I proto s uznáním vítám a v plném rozsahu podporuji dnešní postoj premiéra Roberta Fica, který po vlažném stanovisku šéfa slovenské diplomacie Juraje Blanára vystoupil konečně s jasným a nedvojznačným prohlášením, ve kterém vyjádřil „ostrý nesouhlas“ s rozhodnutím prezidenta USA Bidena. Po dlouhé době jsem byl hrdý na Slovensko, když toto vyjádření okamžitě citovaly všechny světové tiskové agentury. Slovensko spolu s Maďarskem dnes na vztek západních lídrů zablokovalo společné prohlášení EU, které mělo podpořit svého amerického pána a zviditelnilo se na mapě světové diplomacie. Pouze tehdy, když máme vlastní názor, žijeme. Takto sa to robí, do psej matere. [zdroj]
Tak se to dle médií prý právě stalo…
A reakce místních libtardů? „Konečně! Super, bylo na čase!“…
Malý dodatek pro konzumenty ČT. Tyto a další podobné sofistikované zbraňové systémy samozřejmě UA neumí ovládat (ani nemůže, protože se například využívají satelity NATO) – takže ne UA, ale NATO fakticky začalo střílet na Rusko… [zdroj]
Putin schválil revidovanou ruskou jadernou doktrínu.
Agentura Tass dnes uvádí jako hlavní zprávu, že Putin schválil revidovanou ruskou jadernou doktrínu.
Pozměněná doktrína rozšiřuje okruh zemí a vojenských aliancí, na které se vztahuje jaderné odstrašování, a také seznam vojenských hrozeb, kterým má toto odstrašování čelit.
Kromě toho dokument uvádí, že Rusko bude nyní považovat jakýkoli útok nejaderné země podporované jadernou mocností za společný útok.
Moskva si rovněž vyhrazuje právo zvážit jadernou odpověď na útok konvenčními zbraněmi ohrožující ruskou suverenitu, rozsáhlé vypuštění nepřátelských letadel, raket a bezpilotních letounů zaměřených na ruské území, jejich překročení ruských hranic a útok na svého spojence Bělorusko.
Putinovo mluvčí Peskov uvedl, že na tom, co Putin v září řekl, se nic nemění. S ohledem na novou doktrínu aktuálně pro novináře vysvětlil, že jaderná odpověď je možná i při útoku konvenčních střel dlouhého dosahu.
Zprávy deníku New York Times a Reuters doposud Bílý dům nepotvrdil, alespoň jsem to nikde nenašel. Mluvčí Ministerstva zahraničí USA na otázky novinářů ohledně této změny v omezeních uvedl, že nebude vyvracet ani potvrzovat žádné politické změny.
Londýn se doposud nevyjádřil, německá vláda potvrdila, že Spojené státy informovaly Berlín o rozhodnutí povolit údery hluboko uvnitř Ruska. Josep Borrell, nejvyšší diplomat EU také potvrdil, že USA zrušily omezení.
Borell také uvedl, že Rada ministrů zahraničí členských zemí EU nedokázala přijmout celounijní postoj k omezení, takže každý národ se podle diplomata rozhodne sám.
Divná hra se tady hraje i vzhledem k tomu, jak byl Zelenský překvapený ze zveřejnění té zprávy.
Nicméně zřejmě měly agentury pravdu, Bloomberg právě informuje, že Ukrajinské ozbrojené síly provedly svůj první úder v pohraniční oblasti na ruském území raketou ATACMS.
Tak snad se kazašské orákulum pletlo s diagnózou, že Putin je blázen. [zdroj]
Chcete mít u moci psychopaty, kteří nás zatáhnou do předem připravené války?
Žádný jaderný Armageddon nečekejme?
Několik vět k současné zjitřené diskusi o údajném povolení Washingtonu k použití zbraní „dlouhého doletu“ proti cílům na území Ruské federace.
Abychom si to celé mohli představit, zkusme si definovat, co to znamená, pokud mluvíme o „dlouhém doletu“ (long range), neboť to je přesně ten, náhle hojně používaný výraz, který má navodit představu nějakého strategického zlomu v dosavadním průběhu ukrajinského konfliktu. Ukrajinské síly pro speciální operace použily v dosavadním průběhu konfliktu v několika případech americké taktické balistické střely typu ATACMS (Army Tactical Missile System) s KRÁTKÝM DOLETEM. Již samo slovo „taktická“ v názvu systému vylučuje tedy, že by se jednalo o střely s dlouhým, tedy strategickým dosahem. Je odpalovaná z mobilních raketových odpalovacích zařízení typu pásového vozidla M-270 MLRS nebo kolového M-142 HIMARS z kontejnerů, obsahujících vždy jednu střelu.
Ukrajina obdržela z USA dvě dodávky těchto zbraní, první koncem roku 2023 a druhou v březnu 2024. Dohromady se má jednat o cca 50 střel, kde část z nich, která byla již několikrát použita proti letištím v Berďansku, Luhansku a na Krymu, je beze vší pochybnosti nejstarší verzí této munice, tedy typem M39, Block I (MGM-140A) s kazetovou submunicí (950 ks bombiček M74). Maximální dolet této střely, vyráběné koncem 80. let minulého století, je 165 km.
Je zřejmé, že dodávka z letošního března však obsahovala i novější typ této zbraně M39A1, Block I s lehčí bojovou hlavicí a s doletem cca 300 km, který byl použit minimálně ve dvou případech, a to 17. dubna proti krymské základně Džankoj a 23. června při útoku na Sevastopol, při kterém zahynuli též krymští civilisté na pláži Učkujevka.
K tomu, aby bylo možno tyto systémy bezpečně použít proti cílům na území Ruské federace, dochází k odpálení střely v nejbližší vzdálenosti cca 50 km od fronty. Pokud si tedy namodelujeme, které že to cíle „v hloubi území Ruska“ může ukrajinské velení tímto způsobem zasáhnout, vyjdou Vám z toho opět letecké základny Počep u Brjanska (cca 120 km), Chalino u Kurska (140 km), Orel-Južnyj a Voroněž-Baltimor (obě shodně 290 km, tedy na samé hranici dosahu těchto střel). To jsou cíle, které byly už v minulosti terčem útoků ukrajinských bezpilotních prostředků, stejně jako i mnohem vzdálenější základny a jiné objekty, skutečně hluboko na ruském území. Je jistě rozdíl ve škodách, které může způsobit exploze malého dronu, ve srovnání s velkou střelou typu ATACMS, navíc vybavenou s kazetovou submunicí, ale v zásadě se dá říci, nic revolučního se neděje, ani udít nemůže.
Pro lepší představu přikládám srovnávací tabulku střel typu ATACMS. V našem případě se jedná o první dva typy.
Pokud se jedná o efektivní množství této munice, potřebné byť k malé změně současné vojenské situace a vyjdeme-li z přibližného množství již použitých střel, je jasné, že Ukrajina v tuto chvíli disponuje maximálně dvaceti až třiceti střelami obou typů (tedy při počtu cca 5-6 odpalovacích zařízení cca pěti salvami touto zbraní). Jak uvedl náčelník Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny generál Kyrylo Budanov v rozhovoru ze září 2023, k tomu aby se vojenská situace na frontě změnila, by bylo potřeba řádově stovek těchto střel. K takovému transferu zbraní však v nejbližší době nedojde, ani dojít nemůže.
Kdybych to měl tedy nějak shrnout, jedná se zase o takové propagandistické prohlášení, které postrádá jakoukoli reálnou možnost zvratu situace před nástupem nové administrativy ve Spojených státech. Je to takové poslední zamávání Joe Bidena (pokud vůbec něco podobného skutečně schválil a není to jen novinářská vlivová akce) typu: „mějte se tu hezky, udělal jsem, co jsem mohl, ale nakonec to nějak nevyšlo“. Ani vyjít nemohlo nebo nemělo, dodejme k tomu.
Takže žádný jaderný Armageddon nečekejme, jsou to jen plané žvásty a mediální masáž. [zdroj]
Ať žije válka! Přímý vstup NATO do války s Ruskem dostal v Praze od generálů zelenou.