Konec iluze, nejsem člověk internetový
Je nejvyšší čas si přiznat, že nejsem ten správný typ pro blogování, resp. pro publikování myšlenek a názorů na internetu vůbec, třeba i v diskusích. Ne že by nebyl dostatek impulsů, co spolehlivě zvednou člověka ze židle. Naopak. Jenom v sobě marně hledám nutkání sednout ke klávesnici a sdělovat svůj názor. Přesvědčovat o své pravdě ostatní, trávit čas v nekonečných často hloupých diskusích, což ke zdánlivě anonymní síti prostě patří. Absurdní je, že právě to teď dělám, a předchozí věty prakticky popírám. Nejde ale o přirozený proces, k napsání textu mě vede motivace, kterou nechci v této chvíli víc rozebírat.
Ve většině případů, u kterých v nějaké fázi možná i cítím potřebu se vyjádřit, nakonec (naštěstí) rychle a vědomě rezignuji. Pro ty zbývající by snad konečně mohly sloužit tyto stránky. Nechám to ale raději bez příslibu, otevřené. Příležitostí k nasměrování webu bylo už dost, a zůstalo to víceméně bez posunu. Orientace na „velkou“ politiku mi silně nevyhovuje, to byl krok špatným směrem. Ideální způsob jak si otrávit chuť. Třeba se ještě podaří najít cestu, která by mohla být zábavná nejenom pro mě.
