28.10.2023

Má drahá Česká republiko… Ať žije naše vlast, ať žije Česká republika! 28.10.2023.

Politika, Společnost Jana Marková, Jindřich Rajchl, Maouš Bulíř, Robert Fico, Václav Klaus, video

Má drahá Česká republiko, dnes slavíš své 105. narozeniny. Ač se tento věk může zdát na první pohled věkem kmetským, ve skutečnosti teprve dospíváš, rozhlížíš se a hledáš ve světě své místo. Proto bych Ti k tomuto Tvému výročí rád popřál co nejvíce svobody a suverenity – hodnot kterých sis užila jen poskrovnu v prvních 20 letech po svém zrození. Nenech se již nikým obelhávat sladkými řečmi o tom, jak Ti bude dobře v jejich náručí, a postav se konečně na vlastní nohy.

Přeji Ti také co nejmíň hlupáků a hochštaplerů v Tvém čele. Jich si naopak užila již přehršel. I když to je jen stěží uvěřitelné, jejich koncentrace se s Tvým dospíváním neustále zvyšuje, přičemž v současné době dosáhla historického maxima.

A především Ti přeji co nejvíc lásky od Tvých nejbližších, Tvých synů a dcer. Nechť mají dostatek odvahy k tomu, aby si Tě nenechali uzmout cizáky, kteří Tě jen chtějí zneužívat pro svůj vlastní prospěch, a nechť si na stráž zvolí ty, kteří Tě budou neohroženě chránit a tvrdě se za Tebe bít, třeba i proti velké přesile.

Miluji Tě z celého svého srdce.

Ať žije naše vlast, ať žije Česká republika. [zdroj]

Dnes si připomínáme výročí vzniku (obnovení) našeho samostatného státu.

Pro lidi jako jsem já to hodně znamená a myslím si, že je to možná náš nejdůležitější svátek, který sebou nese velké poselství…

Dnes je den, kdy se budou naši vrcholní politici předhánět v tom, kdo položí větší věnec…
Budou se předhánět v tom, kdo napíše, respektive, čí tým jejich jménem napíše státotvornější příspěvek na sociální sítě…

…a to celé za situace, kdy ti stejní lidé zcela vědomě a záměrně provádí deevoluci samostatného českého státu.

Co byl vlastně vznik Československa? To bylo vymanění se z područí spolku se sídlem ve Vídni, kde se rozhodovalo o našem osudu předstíraje, že mi jsme toho součástí skrze naše poslance v říšském parlamentu, ačkoliv o tom co je nejlepší pro Čechy nerozhodovali čeští poslanci, ale „říšští komisaři“.

Je vám to povědomé? Mělo by, dnes to není Vídeň nýbrž Brusel a parlament není říšský, nýbrž evropský.

Jakýkoliv podporovatel EU slavící dnešní svátek je na úrovni, já nevím, bývalého komunisty slavícího pád komunismu. (Zdravím agenta Bureše a agenta Pávka)
Žijeme v demokracii a tak i tito lidé mají právo na názor, ale nemají právo se nám montovat do našich svátků a špinit je svým pokrytectvím.

Já také neslavím den vstupu ČR do EU, takže to není těžké, nebýt pokrytec.

Dnes si připomínáme den, jehož nedílnou součástí je T.G. Masaryk, náš první prezident, jehož cílem bylo vytvořit z naší země stát, který bude pro ostatní partnerem a nikoliv vazalem.

A co máme na Hradě dnes? Prezidenta, jehož největším zájmem je likvidace samostatného českého státu, který by rád převedl veškeré rozhodovací pravomoci na Brusel.

Dnešní svátek je určený lidem, kteří věří v silný a suverénní stát. A pro ty co tápají doplním, že to je stát, který není součástí Evropské unie, ani nedělá satelit čemukoliv ruskému, americkému či německému… [zdroj]

Den vzniku samostatného Československa. Snad jen pár slov.

Měl by to být, a bezesporu je, jeden z nevýznamnějších svátků, který slavíme. V tento den se roku 1918 pod vedením Karla Kramáře začala psát historie Čechů, a tehdy i Slováků jako nezávislého, sebevědomého státu. Pod vedením prezidenta Tomáše G. Masaryka jsme se stali jednou z nejvýznamnějších, nejprůmyslovějších a nejrozvinutějších zemí nejen Evropy. Měli jsme úctu, čest a národní hrdost, se kterou jsme se s jednou z nejlepších armád hodlali později v roce 1938 postavit i nacistickému Německu. Nebýt spojenecké zrady Západu, 1 200 000 československých mužů bylo připraveno jít bránit svou novou vlast.

Dnes se na toto výročí pořádá řada vzpomínkových oslav. Klaní se pomníkům neznámých vojínů, pořádají se přehlídky, vedou se proslovy, předávají se vyznamenání. Jenže čím dál víc mám pocit, že ti lidé, kteří se dnes klaní tehdejším hrdinům, kteří pokládají věnce k jejich pomníkům a promenádují se vedle toho, čemu dnes říkáme armáda, nemají žádné právo to dělat.

Komunistický rozvědčík, který nás v roli prezidenta hodlá zbavit posledních zbytků možnosti samostatně rozhodovat o našem osudu v EU a odebrat nám právo veta, ministryně obrany, která nás hodlá zadlužit v zájmu amerických zbrojařů na věčné časy, vládní představitelé, pro které je koruna zbytečná, tradiční rodina sprosté slovo, vlastní průmysl a zemědělství přežitek, národní hodnoty náckovství a cokoliv vlasteneckého proruská propaganda se tu chtějí zaklínat lidmi, pro které toto bylo vše?

Chápou vůbec, že dělají přesný opak toho, za co se kolem roku 1918 bojovalo, vyjednávalo a předtím i umíralo? Myslím, že chápou a je jim to úplně jedno. Hájí teď jen své a cizí zájmy, ale aby se neřeklo, jdou se v dešti projít k pomníkům a rozdat vyznamenání sobě podobným.

A tak i když jsem původně chtěla na jednu z těchto akcí jít, rozhodla jsem se nakonec jinak. Ne kvůli dešti, ale kvůli tomu, že tihle lidé, kteří se jim tam klaní teď pro mě žádnou z těchto hodnot nepředstavují, a tak tam s nimi nechci být.

Nechci být součástí pokrytectví na místech, která bychom měli uctívat nejen v tento den. Dnes to udělám jinak. Chci být s lidmi, kteří jsou mi blízcí, mají stejné hodnoty, stejné myšlenky a stejné ideály jako já, a jako zřejmě měli i ti, kteří 28.10.2018 začali budovat Československo jako nezávislou, prosperující a hrdou zemi. A myslím, že je jedno, kde to bude. Na ta pietní místa si zajdeme raději jindy. [zdroj]

Václav Klaus: Nedopusťme popření smyslu 28. října.

Dámy a pánové,

s některými z Vás jsme se na stejném místě, ve stejnou dobu a ve stejný den, už jednou setkali. Bylo to před třemi lety, v okamžiku nesmyslných covidových zákazů. Jakékoli shromažďování lidí (a navíc bez roušek) bylo zakázáno a já jsem se pak o svém tehdejším provinění musel dlouho soudit. Teď nečekám atak úřadů, spíše politických odpůrců, lidí, kteří nesnesou jiný názor než ten vlastní.

28. říjen je vážné datum, k vážnému datu se mají pronášet vážné projevy a vážný projev je projev připravený, tedy psaný. A psaný text je nutné číst.

Scházíme se v den státního svátku před historickou budovou, v níž byla před 105 lety vyhlášena Československá republika. Od tohoto okamžiku se datují dějiny naší moderní státnosti. Scházíme se zde právě my, kterým o naši republiku skutečně jde, a právě zde, protože tuto zásadní událost našich dějin, o níž bude dnes na jiných fórech pronesena spousta převážně prázdných slov, chceme vzpomenout vážně. Optikou této události se chceme dívat na nepříliš radostný dnešek a na akutní hrozbu, kterou je vzdání se myšlenky 28. října.

Pro naše rodiče a prarodiče, pro generace, které přežily útrapy první světové války, byly události 28. října 1918 zásadním zlomem. Po třech stoletích habsburské nadvlády a po čtyřech letech válečných hrůz nastal konec války, spolu s ním se rozpadla habsburská monarchie a zrodila se nová republika.

Nesla v sobě mnohé rysy této přelomové chvíle – nejenom velké vlastenecké nadšení, ale i zděděné i nově vzniklé národnostní problémy. Ekonomika byla válkou zcela vyčerpána. Ještě, že jsme měli Rašína a vyhnuli se poválečné inflaci, která proběhla v nebývalé výši všude kolem nás. Naši předkové si také začínali brzy uvědomovat naši závislost na měnících se velmocenských poměrech. Radost a naděje však tehdy mimo veškerou pochybnost převládaly. Vznik samostatné a svobodné Československé republiky byl vyvrcholením společenské, ekonomické a kulturní emancipace, kterou si Češi dlouhou dobu přáli a ke které v průběhu 19. a počátkem 20. století směřovali.

Nadšení a euforie však nejsou na věky. A hlavně nestačí. Již po dvou desetiletích se ukázalo, na jak vratkých základech naše státnost a suverenita stály. Hitlerovi stačila krátká doba a z Československé republiky zbyly trosky. Pro české Němce byl sám koncept republiky od samého počátku nepřijatelný a bez válečné porážky Německa v roce 1918 vznik naší republiky by nikdy neakceptovali. Při první příležitosti usilovali o její rozbití. Iluzí se ukázalo být zahraničně-politické opření se o západní velmoci.

Nechceme to slyšet, ale Mnichov byl logickým důsledkem tehdejšího evropského vývoje, nebyl nečekanou katastrofou. I skutečnost, že jsme se po druhé světové válce dostali do Stalinova područí, s tím vším souvisela.

Teprve listopad roku 1989 znovu oživil naděje 28. října 1918. Na události, které po 17. listopadu v naší zemi bezprostředně následovaly, můžeme vzpomínat s hrdostí. Bohužel už jen vzpomínat. Dnešní vláda se od idejí svobody z počátku 90. let stále více vzdaluje, což vyvolává frustraci stále se zvětšující části naší společnosti. Frustrace ale nestačí. Frustrace není politickým programem. Nemá-li zůstat neproduktivní pasivitou, musí být rychle nahrazena pozitivní politickou aktivitou. A té se musí zúčastnit každý z nás.

Nebude to snadné. Potřebnou změnu je a bude těžké prosadit nejen z důvodů naší domácí nejednoty a jisté ochablosti a změklosti. Bude to těžké i z toho důvodu, že doma už dnes nejsme sami. Už je tu s námi – se všemi svými viditelnými i neviditelnými emisary a jejich ochotnými domácími pomocníky – i Evropská unie a my při jejím rozhodování o nás a za nás taháme za kratší konec provazu, neboť pro vlivné síly dnešní Evropské unie je národní stát a jeho existence už jen reliktem minulosti.

Zrušením hranic a otevřením stavidel pro masovou migraci jsou v Evropě připravovány podmínky k vytvoření nové multikulturní společnosti, což lidé nejen u nás doma nechtějí. Důsledkem je fatální odcizení evropských elit od občanů evropských zemí. Jsme svědky nové etatizace a socializace Evropy. Jsme svědky násilného prosazování zelené ideologie, která staví člověka a přírodu do nesmiřitelného protikladu.

Snaží se nás přesvědčit, že česká státnost, národní hrdost, vlastenectví a obhajoba národních zájmů jsou jen přežitky minulosti. Že je to pouhé staromilství. Vidíme to zcela jinak. Právě dnes, 28. října, bychom měli říci jasně a nahlas, že to, co před 105 lety vytvořili Masaryk, Rašín, Beneš a další, pro nás zůstává závazkem i dnes.

Uchovat a ubránit naši státnost a suverenitu a předat je následujícím generacím musíme i my cítit jako svůj závazek. Víme, že byly vybojovány za velkých obětí a v mimořádných okamžicích historie. V Bruselu však – s jistou nadsázkou řečeno – o nic jiného než o anti-dvacátýosmý říjen už dávno nejde.

Kéž by to měli na mysli ti, kteří se v demokratické volbě dostali a dostanou do čela dnešní České republiky. Abychom k tolik potřebné změně přispěli, musíme rychle začít hledat takové politiky, kteří by byli schopni nás k obratu a k novému zítřku dovést. Jsme tu dnes proto, abychom tyto své obavy řekli veřejně, s plnou vážností a naléhavostí. [zdroj]

Dnes oslavujeme.

Oslavujeme vznik Československa, oslavujeme svoji samostatnost, svoji suverenitu. Už nejsme ale Československo, o samostatnosti se dá vážně pochybovat a o suverenitě raději nemluvit. Zakladatelé Československa, by byli dnes označováni za extrémisty. Ti, co by v rukou drželi Československou vlajku by byli častováni opovržením. Doba se výrazně změnila. Ti, co nám vládnou stojí v předklonu před cizí mocí. Co doma vzali dávají jiným, vlastní ať pracují a mlčí. Vzkažme jim, že zase zvedneme prapor a půjdeme dál, že odkaz Československa  nenecháme pošlapat těmi bez páteře. Ať žije dál idea Československého státu ať žije naše republika!

28. říjen 1918 je den vzniku Československa. Osobně však toto výročí nevnímám jako den vzniku, ale jako den znovuobnovení samostatnosti naší země. Země, jejíž historie sahá mnohem a mnohem dál, než právě do tohoto roku. K dnešnímu svátku toho již bylo řečeno a napsáno mnoho, a to lidmi daleko vzdělanějšími a moudřejšími, než jsem já.

Přesto si dovolím připomenout jednu zásadní a dnes opomíjenou skutečnost.

Naše současná prosperita, svoboda a nejspíš i ona oslavovaná samostatnost naší existence nejsou samozřejmostí. Nespadly nám do klína samy od sebe, ale byly vykoupeny sebeobětováním, tvrdou prací a ano, také krví! Krví mnoha našich předků. Musíme dokázat, nejen při oslavách dnešního výročí, ale především svým každodenním konáním, že jejich krev a oběti nebyly zbytečné. Že my, jejich potomci, jsme jejich krve a oběti hodni. Chovejme se tedy vždy tak, aby budoucí pokolení, naše děti, vnuci a pravnuci, mohli vzpomínat na naše činy se stejným vděkem a hrdostí, s jakou my dnes vzpomínáme na naše předky.

Nevzdávejme se tedy našich tradic, symbolů ani historie. I kdyby jediným důvodem měl být pouze ten, že jsou naše.
Přeji všem krásný a klidný statní svátek naší republiky. [zdroj]

28. října 1918 se splnil sen mnoha tehdejších Čechů a Slováků. Díky úsilí Tomáše Garrigua Masaryka a dalších vznikl uprostřed Evropy nový stát s názvem Československo.

A pak přišli ti, co TGM nesahají ani po paty, aby vše, co se tu vybudovalo ZNIČILI, ti co nám chtějí vzít suverenitu, ti co chtějí ekonomicky zničit tento národ, ti co za prachy zaprodali duši ďáblu… [zdroj]

Buďme jednotní! Nic než národ!

Dnes v den výročí vzniku Československa je mi velice smutno. Smutno z toho, kam až došla politická arogance mocných. Kam dovedla vlastizrádná vládní garnitura naši zem a co ji v budoucnu hrozí! Je mi smutno, že peníze, moc i sláva zaslepila politikům oči! Politici se k občanům chovají nadřazeně a považují se za „lepší vrstvu obyvatel“ ačkoliv opak je pravdou! Právě, že politik je pouze slouhou občanů! Byl zvolen, aby národu sloužil! A také ho lid z odevzdaných daní platí! Ale většina dnešních politiků slouží pouze sama sobě a nadnárodním chlebodárcům! Z občanů dělají hlupáky a štvou je proti sobě! Protože politici moc dobře vědí, že jen JEDNOTNÝ NÁROD je může ohrozit, může něco dokázat a mnohé změnit! Proto Vás prosím BUĎME JEDNOTNI! Dnešní politici si myslí, že tu budou napořád, že jsme národem hlupáků a necháme si vše neustále líbit. Ukažme jim opravdu skutečnou jednotu a národní odpor! Myslí si, že nás stále budou obelhávat, ale všeho do času. Kolik tzv. „mocných“ dopadlo tak jak dopadlo! On politický pád může přijít velice rychle a velice tvrdě! A hlavně tehdy, kdy to nejméně očekávají! Loučím se v tento významný den heslem F. Palackého „Nic než národ!“ [zdroj]

Robert Fico: Před 105 lety se Slovensko poprvé objevilo na mapě Evropy.

PRED 105 ROKMI SA SLOVENSKO PRVÝKRÁT OBJAVILO NA MAPE EURÓPY V SPOLOČNOM NOVOVZNIKAJÚCOM ŠTÁTE ČESKOSLOVENSKU.

„Manželstvo s Maďarmi sa nevydarilo, musíme sa rozísť.“ Pred 105 rokmi tieto pamätné slová zazneli v Martine, pri stretnutí slovenskej národnej a sociálnodemokratickej inteligencie, ktorá sa jednoznačne rozhodla založiť spoločný štát dvoch národov, Čechov a Slovákov a osamostatniť sa od Uhorska. Neskôr sa k nám pridali aj Rusíni. Toto rozhodnutie sa nerodilo ľahko, ale bolo prirodzeným dôsledkom našich snáh o vlastný štát, o rozvoj nášho hospodárskeho, sociálneho, kultúrneho života a národného povedomia.

Aj keď sa Československá republika nevyhla viacerým problémom, jednoznačne sa ukázal jej vznik ako správne rozhodnutie a bola dôležitým medzníkom pri našej ceste k samostatnosti, ktorú sme dosiahli 1.1.1993. Práve vďaka nej sa položilo základy demokratickej tradície na Slovensku, vytvorili sa podmienky pre vznik školstva, národnej kultúry, či moderného hospodárstva.

Práve preto sme si pripomenuli v Smere – slovenskej sociálnej demokracii vznik spoločného štátu na čele s premiérom Slovenskej republiky – Robertom Ficom pri pamätníku Československej republiky. Našim zámerom v novej vláde, bude nadviazať na historickú spoluprácu našich dvoch národov, Čechov a Slovákov, pretože, ako ukázala história, spoločne, pri rešpektovaní jeden druhého, vieme dosiahnuť oveľa viac v Európe, obklopený záujmami väčších a mocnejších štátov. [zdroj]

Státní svátek ČR a ukrajinské vlajky vlají všude.

Dnes je státní svátek. Ten z kategorie těch nejdůležitějších. 28.října jsme se stali po dlouhé době suverením státem. Soběstačným a vzorem pro celý svět.

Dnes je vše jinak… Na českých radnicích vlají žluto-modré vlajky a po posledních událostech ty modro-bílé s modrou hvězdou… Jen z povinnosti i ty české…

Československo (nyní ČR a SR) zažilo mnohé, ale nikdy ne toto. Okupovali nás, vraždili, likvidovali, zotročovali… Ale nikdy v tisícileté historii se nestalo že by Čechy a Slováky zradila a prodala vlastní vláda která si navíc hraje na spasitele… Dodatečně gratuluji Slovákům ke zvolení Fica. Alespoň bude kam emigrovat…

Slovensko je na vzestupu a do pár let bude ekonomicky daleko před Českem. Proč? Protože „Slovensko musí zůstat Slovenské“ (Fico). A ČR? Česko musí jít západní cestou, sláva USA, sláva EU, sláva Ukrajině…

Za dva, tři roky se ukáže, kdo si vybral tu lepší cestu pro svůj národ, ale nemusím být Nostradamus abych už teď věděl, kdo si tu správnou cestu vybral… A ČR to není…

Dnes je státní svátek Československa a vlají nám tu Ukrajinské a Izraelské vlajky… Dnešek měl být symbolem Čechů a Slováků, někdo soudný by měl na počest nechat vlát jen vlajky České republiky, ale to se nestalo. Dnes by měly po celé ČR vlát jen vlajky České republiky, ale nevlají…

A dál? Dál už nic. Pokud na ten nejposvátnější svátek zrodu Československa vlají po celé ČR vlajky jiných států… Jsem pro znovu zavedení trestu smrti za vlastizradu. Pár kandidátu tu je. Je mi tě líto republiko, ale lidé si za to mohou sami. Tady máte svého Fialu, svou Pekarovou, svého Síkelu…

Tvl….. Státní svátek ČR a UA vlajky vlají všude…. Tvl… 167 států v OSN hlasují pro mírová jednání a ČR pro válku… Tvl….. co dodat. Za toto chování politiků v ČR postavit (po soudu) ke zdi a zastřelit. Tečka. [zdroj]