Multikulti
Pojďme se nachvíli vžít do role někoho jiného. Do člověka, který má určité hodnoty. A ať máme jasno předem; nepatří k žádné organizaci, ani politické straně, je pouze inteligentní a vnímavý. A hlavně, nelíbí se mu lidská stupidita a fanatismus. Takový člověk má do jisté míry rád zemi ve které žije, má rád své přátele, svou rodinu, své zvyky a svou kulturu, na kterou by se rád spolehl, bude-li to potřebovat. Tento člověk by se s vámi totiž rád podělil, skrze jednoduchý monolog, o své názory na multikulturalismus, imigraci, rasismus a věci / organizace které s takovými věcmi mají co do činění.
“Je tady pozitivní diskriminace. Češi, jejichž otcové a dědové položili základy tohoto státu, mají dnes méně práv než romové, vietnamci a další přistěhovalci. A proč to tak je? Protože organizace jako je antifa s politiky „neo-pseudo-humanisty“ po celém světě hlásají, že bránit své tradice a svou půdu před vlivem jiných kultur je špatné a rasistické. Že musíme “otevřít brány” a sypat jim ruže pod nohy. Podívejte se, samozřejmě že tolerance je dobrá a nezbytná pro rozumnou a fungující společnost, ale zase “ocaď pocaď”, jsou hranice které by se neměly překračovat.
Dnes každý, kdo chce vyjádřit svůj názor na tyhle věci automaticky zapojuje předběžné obhajoby, okecává, mlží a neřekne nic naplno, za každou větou ujišťuje své posluchače/čtenáře že mu jiné rasy nevadí, že nejsou určitě všichni její příslušníci stejní, že s nimi problémy nemá(…), z panického strachu že bude označen za nácka a rasistu. Těm bojácnějším se doporučuje i zanadávat si na Hitlera, aby se tak podezření a případnému pranýřování či cenzuře vyhli úplně.
Co se mne týče, je mi rozhodně sympatičtější posílat je všechny zpátky tam kam patří, než je vítat s otevřenou náručí, pracovat aby se ONI mohli množit, čerpat ze sociálního systému, prosazovat své kulturní hodnoty a svá náboženství a to vše jen proto, aby se za padesát let mí potomci museli povinně učit například arabštinu.
Nemám potřebu obohacovat svůj život o cizí kulturu, ani o cizí náboženství, vystačím si s tou svou. A až takovou potřebu pocítím, najdu si nové přátele, kteří moji touhu po něčem novém uspokojí. Zašlo to tak daleko že nám bude někdo říkat, co je správné a co ne, co se nám musí líbit a co ne?
Nechápu tuhle zvrácenou “logiku”. To je jako starat se o zvíře které vás kousne do zadku pokaždé, když mu podáte jídlo.”
Máte také děti? Platíte jim kurzy arabštiny?
