Pan herec je tak trochu vůl. Sbohem, Ivane Trojane! Další příběh ztraceného idolu.
Nemohu a nechci se dál pachtovat, bavit nebo dokonce jen zdravit člověka, který je názorově tak daleko ode mě. Vím, že tobě to vadit nebude. A upřímně, nejspíš ani nevíš, kdo jsem. Takových fanoušků máš tisíce. Po dnešku máš o jednoho méně. Sbohem, Ivane Trojane. Už pro mě neexistuješ jako herec, jako člověk. Všechny ty vzpomínky, všechny filmy a všechny rozhovory, to všechno teď mažu. Ve videotéce už po tobě nezbylo nic.
Pan herec je tak trochu vůl. Kdo mu tohle slátaninu napsal tušíme, ale že si to sesmolil sám je docela možné. Pane Trojane – skončil jste u mne.
Sbohem, Ivane Trojane: Příběh ztraceného idolu.
Ivane, když jsem poprvé slyšel Tvé jméno, byl jsem mladý kluk, který obdivoval velké herce a těšil se na jejich filmy. Ty jsi byl jiný, tvůj humor byl laskavý, tvé role vždy moudré a lidské. Ale hlavně, za tím vším byl člověk, kterého si člověk nemohl nevážit. Nešlo jen o tvůj talent, šlo o to, jaký jsi byl. Byl jsi pro mě symbolem někoho, kdo má v sobě nadhled, morální zásady a přirozenou úctu ke druhým.
Pamatuji si, když jsem tě poprvé potkal osobně, a to rovnou na Bohemce. Seděl jsi pár metrů ode mě, fandil jsi a, jak už to u nás Bohemáků bývá, nadával jsi, když se nedařilo. Ty tvoje trefné a občas hodně vulgární komentáře byly vždycky k věci. Byl jsi jedním z nás, opravdový Bohemák, kterému záleželo. Když jsem tě potkal ve VIPce, cítil jsem se, jako kdybych nakoukl do světa Dejvického divadla. Prohodili jsme pár slov o zápase, o divadle, a já měl pocit, že mluvím s člověkem, který má nejen talent, ale i srdce na správném místě.
Když jsi přijal dabovat náš film o Bohemce, byl jsem nadšený. Věděl jsem, že jsi členem družstva fanoušků Bohemians 1905, dokonce s číslem 0001, což o tobě něco vypovídá. Já mám své číslo a začíná až někde v tisících. Tvoje gesto, že jsi to udělal zcela bez nároku na honorář, pro mě bylo důkazem, že Bohemka není jen klub, ale kus tebe samotného. Ale po dnešku musím říct jedno, seznam fanoušků pro mě začíná až číslem 0002.
A teď to video. Video, které mě srazilo na kolena. Dívám se na něj stále znovu. Pouštím si ho stále dokola a snažím se pochopit, co tě k tomu vedlo. Každé tvoje slovo mě znovu bodá do srdce jako nůž. Co se s tebou stalo, Ivane? Buď ses zbláznil, nebo jsem tě celou dobu špatně chápal. Tohle nemůže být ten samý Ivan Trojan, kterého jsem znal. Tohle nemůže být ten moudrý a přímý člověk, kterého jsem si vážil. Jak jsi mohl říct to, co jsi řekl? Jak jsi mohl být tak daleko od toho, čím jsi byl?
Cítím vztek a zklamání. Nemohu pochopit, kde se stala ta chyba. Kde je ten člověk, kterého jsem potkával na Bohemce, kterého jsem obdivoval ve filmech a kterého jsem považoval za vzor? Tohle je pro mě konec. Dnes tě musím zařadit tam, kam jsem nikdy nechtěl. Vedle sparťana Ondřeje Vetchého, ekošílence Petra Vacka, radioaktivní Dany Drábové a kolaboranta Petra Fialy.
Nemohu a nechci se dál pachtovat, bavit nebo dokonce jen zdravit člověka, který je názorově tak daleko ode mě. Vím, že tobě to vadit nebude. A upřímně, nejspíš ani nevíš, kdo jsem. Takových fanoušků máš tisíce. Po dnešku máš o jednoho méně.
Sbohem, Ivane Trojane. Už pro mě neexistuješ jako herec, jako člověk, ani jako Bohemák. Všechny ty vzpomínky, všechny filmy a všechny rozhovory, to všechno teď mažu. Ve videotéce už po tobě nezbylo nic. V mé hlavě je teď prázdno.
Ať si každý najde své vlastní hrdiny. Ten můj, Ivan Trojan, už neexistuje. [zdroj]
Na Západ, ale jen po Brusel.
Je to až cimrmanovský, když čtu v novinách, že v Bratislavě demonstrují za „proevropskou“ orientaci země. Tou lahůdkou na tom totiž je, že organizátoři již nemohou demonstrovat za „prozápadní“ směřování země, protože ten jejich Západ se smrsknul po Brusel.
Zapomenutý je pokus o atentát na Fica. Voda se zavřela a palba se tak v celé síle může obnovit. Irozhlas, Novinky nebo Idnes nám v titulku sdělují, že se těch pár tisíc lidí za svého premiéra „stydí“. Přesně to samé by ale mohly napsat i do titulku o aktuálním průzkumu v České republice a přesto Fialu nikdo nešpehuje. Fanatismus Ficovo odpůrců je totiž podobný psychické nemoci stalkingu. Když po dost odvážné návštěvě Moskvy na pár dní zmizel, vypukla doslova hysterie konspirací, kde se slovenský premiér nachází.
Osobně bych něco takového chápal v případě, kdyby Moskvu nenavštívil a pokusil se s Putinem setkat třeba v tom Vietnamu. Ale potom, co udělal tu nejstrašnější věc v očích lepšoobčanů ta hysterie vypadala, jak když se v Bohnicích zpozdí snídaně o půl hodiny. Skutečně jsem viděl různé faktčekerské posty, kde byl srovnáván závěs jistého hotelu ve Vietnamu s pozadím krátkého projevu Fica z této země. A? Co by jako měl Fico tak strašného po návštěvě Moskvy ještě udělat? Ve Vietnamu? Tam jezdí náš „pravicový“ premiér standardně a oficiálně prodávat Strnadovy zbraně a sedí tam před podobiznou Ho Či Mina.
A zkoumáme snad, v kterým luxusním hotelu tam na účet zbrojařů bydlel?
Podle mě je Fico vlastně hodně trpělivý s tím vysvětlováním, dokonce dodal i prohlášení toho hotelu, že tam pouze jednal, ale nespal. Je totiž dost drahý. A za to si zaslouží sdílet i jeho argumentace, televize nám to asi nepustí. [zdroj]
Roberf Fico o Zelenském, plynu a pokrytectví.
Pro představu si dáme několik videí slovenského premiéra Roberta Fica. K dokreslení celé naprosto absurdní situace, kdy je kritizovaný za to, že se snaží po zablokování plynu od Zelenského najít nejlepší a nejlevnější řešení pro občany Slovenska.
Dnes to musel pochopit každý. My mluvíme za Slovensko a progresivisté jsou za Zelenského.
Zelenský to při plynu přepálil a když to nepochopí, tak to pocítí!
Zítra si V Bruselu nebudu brát Kvůli Zelenskému servítky.
Moje cesty do Moskvy a Bruselu nejsou o tom, zda patříme na Východ nebo na Západ, ale o tom, zda budeme či nebudeme mít čím topit a zda budeme či nebudeme mít 500 milionů z tranzitu.
Související:
Ten hajzl Putler, se kterým jsme ve válce, nám zavře kohoutky a vypne na zimu plyn!?
Robert Fico rozpálil doběla válečné štváče. Vystoupil v pořadu ruské televize.
Foto: SME/Jozef Jakubčo
Nepodvolená
13.1.2025 @ 13:49
Herci, se vyznačují komediatstvím. Vžívaním se buď do neexistující situace, nebo jsou mistři lží. I podvodníci všeho druhu, sňatkoví třeba, jsou vynikající herci. Jejich povahová podstata je hysterie, která jim umožňuje herecké výkony. Hysterici nebývají ukázkami charakterů. Často se v nich snoubí egoismus a narcisismus. Nechci říct, že co herec to psychopat. Ale je to častěji, než u obyčejných občanů. ONI VÁM TOTIŽ ZAHRAJÍ COKOLIV, aniž to prožívají v srdci. A různorodost rolí, jich staví do různých i protichůdných rolí v životě. Dokážou měnit názory jak na obrtlíku .Všechno je to však jen pozérství , nejde to od srdce jen od plic. Mají hysterici opravdové srdce? Mne také herci zklamali a nedokážu už prožívat s nimi filmy. Mám je za kolaboranty . Proto jsou globalisty tak často obsazováni do politických rolí vlád .Chybí jim charakter a páteř.
Pavel Menik
12.1.2025 @ 22:01
Nápodobně – podepisuju.
Nejsmutnější je, že ti šašci mi zkazili i ty oblíbené filmy, které jsem měl rád a teď mám problém se na ně dívat. Už se na ně nedokážu podívat s tím potěšením, se kterým jsem se k nim stále vracel….
Jantůrek
12.1.2025 @ 22:00
Soudím, že Trojan v těch filmech o bláznech, např. „Příběhy obyčejného šílenství, Samotáři, Václav“, ale hlavně Hitler v jeho podání ve filmu „Jedna ruka netleská“ ty roli nehrál.
Pouze předváděl sám sebe, svou pravou tvář.
Protože snad není film, ve kterém by hrál charakterního a čestného chlapa.
Jeho role, jsou jeho charakter a život.