14.4.2025

Rakušane, máte na rukou krev! Maminka Elišky zastřelené na FF UK spáchala sebevraždu.

Školství, Společnost Lenka Šimůnková, rozhovor, smrt, video

Lenka Šimůnková odvážně avšak marně bojovala za vyšetření masakru na FF UK. Je další obětí tohoto režimu. Nedozvěděla se pravdu ani o okolnostech, kdy 21. prosince 2023 zavraždil její dceru spolu s dalšími 13 lidmi vrah na Filozofické fakultě UK v Praze, ani o vyšetřování, a nakonec si vzala život. Neskutečná bojovnice, která neuhnula, ale dohnala jí beznaděj, nespravedlnost, zmar. Děkujeme Vám, paní Lenko. A promiňte.

Maminka studentky Elišky Šimůnkové, která veřejně vystoupila s tím, že chce od policie znát celou pravdu, spáchala v sobotu večer sebevraždu skokem do Macochy.

Byla to Lenka Šimůnková, která zjistila, že vraha kdosi navedl, a dodal mu zbraně. Rozdíl mezi tím, co sama zjistila, a tím, co hlásali čeští politici a masmédia byl prostě příliš velký, nespravedlnost a konspirace za tím vším už nešla unést. Embargo na informace (zašitý a zapřený dopis na rozloučenou) zničil psychiku desítek zraněných a rodinných příslušníků obětí masakru.

Posbíráno po sítích…

Dcera Lenky Šimůnkové, Eliška, byla zavražděna pachatelem, o kterém nevíme prakticky vůbec nic. Kauza nebyla nikdy došetřená. Na spousty otázek, které stále mají pozůstalí, nebylo nikdy odpovězeno. Dnes už si můžeme říci, že v našem státě selhaly naprosto všechny oficiální moci. Došlo k zamlčování informací. Maminka Elišky uplatnila právo na odpor a snažila se všemi možnými způsoby zjistit pravdu, upozornit na nečestné jednání jistých lidí, kteří měli v den střelby rozhodovací pravomoce, a mohli učinit jiná rozhodnutí. Mohli chybovat, ale vše se odehrálo naprosto profesionálně, bez sebemenšího pochybení, jak nám bylo sděleno od ministra Rakušana v době, kdy tuto domnělou „skutečnost“ ještě ani nemohl vědět.

Děkujeme Vám, paní Lenko. A promiňte.

Milá paní Lenko,

ani nevím, kde začít. Snad jen…..Promiňte.

Celý víkend mi bylo těžko. I já sama jsem seděla v tichu a cítila, jak se ze všeho, co se děje v naší zemi, dusím.

Z toho, co se děje už dlouho – a my jsme si k tomu zvykli mlčet. Zvykli jsme si být zahnáni do kouta.

A pak přišla zpráva o Vás. A mně se zastavil dech.

Promiňte za všechna slova, která jste měla slyšet – a která nikdo neřekl.

Promiňte za mlčení.

Za to, že jste zůstala v bolesti sama.

Za to, že jsme Vás nedokázali ochránit.

Chtěla jste jediné – pravdu o tom, proč se Vaše dcera nevrátila ze školy domů.

A místo odpovědí přišlo mlžení.

Místo empatie – odstup.

Místo podpory – ticho.

A přesto jste to nevzdala.

Ptala jste se, i když Vás nechtěli slyšet.

Bojovala jste, i když jste zůstávala sama.

Vaše statečnost byla větší než všechny tiskové konference těch, kdo měli jednat.

Vaše láska byla silnější než jejich mlčení.

A přesto nakonec převážila bolest.

Já tu teď sedím a ptám se, kolik toho ještě musíme ztratit, než někdo řekne dost?

Někdo, kdo má odpovědnost. A svědomí.

Paní Lenko, věřím, že tam, kde jste teď, už žádná bolest není.

A že jste opět se svou Eliškou.

Prosím – řekněte jí, že víme, jak statečná byla její máma.

A že tady dole budeme dál říkat její jméno – a také to Vaše.

Se vší úctou. A s bolestí, která není lhostejná.

Děkujeme Vám, paní Lenko. A promiňte. [zdroj]

Vedení fakulty má na rukou krev mé dcery. Zlobím se na ty, kteří policistům veleli.

Dvacetiletá studentka Eliška Šimůnková byla jedou z obětí střeleckého šílenství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ke kterému došlo 21. prosince 2023. Hostem XTV je její maminka Lenka Šimůnková. Jak se v současnosti cítí? Co pomáhá, alespoň na chvilku, na hodinu, na den? Jaká je nyní její cesta? Už jí někdo vysvětlil, kde se stala chyba? Jak probíhalo její setkání s matkou vraha? A na jaké otázky nemá stále odpovědi?

Vím, že bojuji s „hydrou“, ale i tak nemohu mlčet.

(ona vážně neměla důvod skočit do Macochy, ona měla informace, které se někomu nelíbili a ona to chtěla celé zveřejnit) 

Lenka Šimůnková, maminka Elišky Šimůnkové z FF UK:

Chci spravedlnost pro moji Elišku. Dnešní spravedlnost je zítřejší bezpečnost!

Jsem jediný rodič, který má kompletní spisový materiál, nikdo jiný neměl potřebu si ho kompletně ofotit.

Nikdo se moc nepídí po tom, z jaké rodiny masový vrah David Kozák pocházel, proč vlastně zabil svého otce.

Přála bych si, aby s námi bylo jednáno korektně. Nevím, s kým jiným by se mělo jednat s respektem než s rodiči, kteří přišli o své děti. Je zcela oprávněné, že se ptáme, ale od některých členů komise jsem cítila, že jsme pro ně nepohodlní, možná až obtěžující, protože klademe otázky. Zajímalo by mě, jak by situaci uchopili oni, kdyby byli v naší kůži – kdyby sami přišli o syna nebo dceru. Přistupovali by k tomu stejně? Říkali by nám také, že do budoucna něco zlepší, nebo by jednali jinak?

Zaslala jsem členům komise otázky za rodiče. Na ně nám odpovězeno nebylo. A upřímně už nevím, koho jiného se ptát než našich zákonodárců. Nevím už, do jakého jiného baráku než Sněmovny mám jít. Ti zákonodárci tam sedí díky nám. Ale chovají se, jako by byli nadlidi – kdyby byli něco víc…

Pro poslance už je to konec, uzavřeno. A vy, rodiče, už držte huby, jděte domů. Plačte do kapesníku, hlavně, ať už o vás nikdy nevíme, ať vás neslyšíme, nevidíme…

Pro mě to tedy konec rozhodně není. Informace, které zatím mám, tak jsou pro mě natolik zásadní, že to je na podání trestního oznámení. A to také učiním.

Pokud se to pořádně neprošetří, pokud ty chyby nebudou opravdu jasně a důkladně pojmenované, pokud ten, kdo nese nějakou zodpovědnost za to, nebude nějakým způsobem potrestán, tak se to stane znovu… [zdroj]

Další krev na tvých rukou, ministře Rakušane.

Sorry, ale tohle jde částečně i na konto Lžíta. Absolutní ignorace jejích otázek, zaslepené vychvalování policie bez náznaku jakékoliv nápravy do budoucna i přes mraky pochybností, lži, tajnosti, zase lži, zase ignorace. Slíbil ji odpovědi, pak na ni poslal svoje twitterové noshledy, aby ji nadávali. Z aktivistky, která jen chtěla pravdu, se stala troska a ministr vnitra osobně tomu do určité míry pomohl. Měl jednat jinak.

A vzhledem ke smrťákům v Dozimetru se teď bohužel může spekulovat o dalším „pochybném úmrtí ve vztahu k Rakušanovi“. Ten člověk na tom místě nemá absolutně co dělat. Bez ohledu na tuto tragédii. Ta to jen podtrhla. [zdroj]

Další krev na tvých rukou, ministře Rakušane. Zatím „jen“ pět mrtvých v Dozimetru, snad si to ostatní svědci dobře rozmysleli a už nebudou záhadně umírat… Co se Dozimetru a dalších neprůhledných „věcí“ týče, tam jste namočení všichni, tam šli prostě bílí koně a věděli do čeho jdou…

Ale co se zametání pod koberec kauz jako byl Klánovický les, nebo ještě větší tragédie a to střelba na FF, tak to je jiný kafe. V žádném případě nebudu konspirovat, nebo se dokonce přiživovat na neštěstí, ale ta maminka spáchala sebevraždu kvůli Vám Rakušane.

Ona věděla že jste to posrali a chtěla jen aby jste to přiznal. Není nic horšího na světě, než když vám zemře dítě. Postupoval by jste Rakušane i v případě že by se jednalo o vaše? To by padaly hlavy, to by se měnili policejní prezidenti…

Ta paní skočila kvůli Vám Rakušane. Ona věděla že jí to život dcery nevrátí, chtěla jen vědět, kde se stala chyba. Vy jste jí k té sebevraždě dohnal tím že jste ruku v ruce s GIPS jenom vydal prohlášení že postup policie byl skvělý, všechno jste přitom posrali. Vy jste jí svým přístupem zabil.

Jako Rakušane, Fiala je vlezdoprdel, ostatní ministři jsou neschopní idioti, ale Vy jste mafián a jdete přes mrtvoly. Té mamince bylo více jak rok zle. Nedokážu si to představit, ale už je se svou dcerou, už je jim dobře. Nebýt Vás Rakušane, mohlo jim být líp i na tomhle světě. Jak se Vám Rakušane spí? [zdroj]

Tak nějak lidsky a na férovku.

1. Mám dost důvodů se domnívat, že tzv. první Kozákův dopis („Dejvy Kozy“) byl pravdivý, tj., že ten tvor ten masakr spáchal kvůli zmatkům v palici, k nimž přišel tak nějak organicky na FF UK (klima, transdžendr, ukrajina…)

2. Panika z toho, co se dělo, dostala PreVítka, a vrcholný UK establišment, to spirály zapírání a lží, která tu paní maminku stála život…

3. Prevítek ale neviděl a nevidí tak daleko – ve své vrozené imbecilitě, se vzděláním trojkaře z Pajdáku, prostě jen zapíral a zapíral…

4. Tu maminku nezabil ani Dejvy Kozy, ani ten imbecikní prevít. Zabili ji rodiče ostatních obětí, že jí nepomohli … a taky to hradní komunistické hovno.

Howgh! [zdroj]

Tajné služby v akci?

Maminka Elišky, jedné z obětí střelby na FF v Praze, ta nejhlasitější kritička a obviňovatelka to vzdala … a „skočila“ do Macochy.

Zdá se. Potvrzují to různé zdroje.

Jsem zvědav, zda se najde dopis na rozloučenou …

Osobně střelbu na FF nepovažuji za uzavřenou. Ani zdaleka.

Akce nese rukopis práce tajných služeb (fakt se neptejte, proč by někdo něco takového dělal, nebo kryl). Ale rukopis tu je, vysvětlím později.

Skeptikům doporučuji číst paměti zpravodajců i historické popisy některých událostí.

A protože to může znít podivně, je třeba položit otázku … víte vůbec, co jsou to tajné služby a k čemu se používají?

Tak ve zkratce … zařizují pro majitele to, co nemůže být viděno veřejně. A ano, k tomu patří i únosy, vraždy, kontakty s teroristickými skupinami, kompro materiály, falzifikace kompro materiálů, plus další podobné …

To jsou tajné služby.

Přesto se najdou důvěřivci schopni prohlašovat „jak můžete nevěřit tajným službám“, svatá prostoto.

RUKOPIS

Zkusím být stručný a zmíním jen pár bodů. V podstatě jde o provedení, a o mediální pokrytí.

1) V ten samý den a čas probíhalo ve vedlejší ulici policejní cvičení „ozbrojený střelec“ v obchodním domě (v TV potvrzeno účastníkem cvičení).

2) Premiér Rakušan oznámil, že pachatel nemá komplice … tohle je velká chyba, z logiky věci měl říct něco jiného.

Další chyby …

* Dopis na rozloučenou … několikrát pozměňovaný
* Zpráva na Telegramu v Rj, která byla podivná, datovaná post, a pak i zmizela.
* Sebevražda brokovnicí … to jako fakt?
* Pohyby a logistika vraha a zbraní
* Spojení s vraždou v Klánovickém lese … fakt chabé
* Logika zaminovaného domu, dopisu na rozloučenou v něm, vražedné zbraně z Klánovic, zabitého otce, který pracoval pro bezpečnostní službu, atd., atd.

A nakonec jeden historický exkurz.

Agent Zivčák (pamatuje-si jej někdo?), alias student Šmíd. Ten studoval na stejné fakultě.

A v roce 1989 se stal hrdinou revoluce, když zemřel … ale jen naoko.

A úplně nakonec by mělo být … jak to bylo provedeno.

Pokud tedy vrahem nebyl šílený střelec … což je také jeden z nejčastějších případů.

Jenže už je to teď dlouhé až až, tak jen v případě, že to bude někoho zajímat. Takže … uvidíme.

A Elišce i její mamince … přeji klidné spočinutí. [zdroj]

Pane Rakušane, tohle nesmyjete.

Po včerejší zprávě, která mě doslova vyděsila, jsem toho dneska moc nenaspal. Dlouho se mě osobně nic tak nedotklo, jako smrt paní Lenky Šimůnkové. Proč k ní došlo, je nabíledni. Bojovala sama. Sama a ještě jednou sama. A nikde neměla zastání.

Dovolím si napsat, že vaz jí zlomila akce s billboardy krátce před volbami. Psychický nátlak, který na ni musel být vyvíjen, byl zřejmě tak šílený, že zvolila poslední možnou cestu – odchod za svou dcerou. Symbolicky si vybrala propast Macocha, což nám z psychologického hlediska vysílá jasný signál. Prázdnota v její duši musela být obrovská, stejně jako pocit, že na vše zůstala sama.

Paní Šimůnková ve svých videích opakovaně popisovala situace, které ji k tomuto rozhodnutí vedly. Mluvila o psychickém nátlaku, osamělosti a o tom, že necítila žádnou podporu. Její záznamy jsou svědectvím o tom, jak systém selhal. Obviňovat její blízké okolí nemohu, protože ho neznám. Ale mohu s čistým svědomím napsat, že selhal ministr vnitra Vít Rakušan. A to grandiózně. On a jemu podobní měli zajistit, aby se paní Šimůnkové dostalo veškeré podpory, kterou potřebovala. Nestalo se tak. Ani omylem. Případ nebyl vyšetřen a paní Šimůnková byla doslova umlčena. Před volbami. Jak symbolické.

Nejednalo se o „blázna“, jak by ji snad někdo mohl nazvat. Byla to žena, kterou zničila ignorace a psychický tlak systému. A věřím, že jejím odchodem nám chtěla poslat jasný vzkaz: „Probuďte se, nebo lépe nebude.“

Osobně jsem si v mládí prošel něčím podobným. I když jsem o dítě nepřišel, vím, jaké to je, když vás systém i emoce semelou. Měl jsem ale sílu to zvládnout. Bohužel, ne každý má tu možnost. A právě proto mě tento případ zasáhl tak hluboko.

Pane Rakušane, tohle nesmyjete. Smrt Lenky Šimůnkové padá na vaše bedra. Doufám, že jste si včera hezky oslavil narozeniny svého syna. To myslím upřímně. Dítě za svého tátu nemůže. [zdroj]

Poslední komunikace Lenky Š.

Jedna z posledních komunikací s Lenkou Šimůnkovou. Ještě jsme si chvíli potom psali. Z následné komunikace nevyplývalo, že se chystá vzít si život. S Eliškou byli v nejužším spojení a přístup policie, státního zastupitelství a politiků ji obrovským způsobem zklamal. To jsme se přitom domlouvali, že se uvidíme. Asi ji definitivně zlomilo to odstranění jejího billboardu u Nového Jičína. V podstatě je další oběti střelby na FFUK. Klid jejich duším. [zdroj]

Chtěla znát pravdu. Nic víc, nic míň.

Bohužel, matka studentky Elišky Šimůnkové, kterou 21. prosince zavraždil s dalšími 13 lidmi vrah na filozofické fakultě v Praze a která jako první veřejně vystoupila s tím, že chce od policie znát celou pravdu, spáchala v sobotu večer sebevraždu skokem do Macochy…

Bohužel zemřela aniž by se dozvěděla pravdu, kterou jí odmítal Vít Rakušan sdělit, kdy vládní pětikoalice dělala vše proto, aby se nedozvěděl nikdo nic a hlavně ne ona.

Dle jejich vlastních slov se jí mnoho lidí snažilo umlčet a nabádalo jí k tomu, ať se o to přestane zajímat a už to neřeší…

Jsem zvědav, jestli bude mít Rakušan žaludek na to, aby si udělal facebookový status, kde vyzvrací nějaká moudra o tom, jak ho její smrt mrzí a další podobné slinty…

Tohle je strašná rodinná tragédie, která je o to smutnější, že jediné co máma Elišky chtěla znát byla pravda – nic víc, nic míň. [zdroj]

Střelba studenta na fakultě vše bleskově vyřešila.

Záhada Klánovického lesa. Informace ze spisů kriminální služby ( i mezi Rakušanovým gestapem se najdou slušní policisté).

Jistě jste si všimli, jak dlouho trvalo vyšetřování vraždy novorozeněte a jeho otce v Klánovickém lese. Policie se „neměla čeho chytit“. Vše však bleskově vyřešila střelba studenta na Pražské fakultě. Zemřel, tak proč na něho nehodit i Klánovické vraždy?!

Zdůvodnění.

Bylo zjištěno, že matka a družka zavražděných v Klánovickém lese byla Ukrajinka, která byla vdaná za Ukrajince – vojáka fašistických jednotek AZOV. Před začátkem Rusko – Americké války na Ukrajině emigrovala do ČR. Zde se seznámila s Čechem, se kterým měla dítě. Odstěhovali se z centra Prahy do Klánovic, do domku, který zdědil její druh po prarodičích.

Stalo se však nečekané. Její Ukrajinský manžel byl zraněn a transportován do ČR na léčení. Po vyléčení však začal svoji ženu hledat a našel ji. Jak to dopadlo již víme. Zastřelil muže i dítě. Potom se i se svojí ženou urychleně vrátil na Ukrajinu. ( jistě jste si všimli, že o matce dítěte a ani o dalších příbuzných nebyla nikde ani zmínka, i když u jiných kauz se informuje o celém příbuzenstvu? Reportéři vyčenichají i nemožné). Na vše bylo uvaleno přísné informační embargo.

A jak se přišlo na to, že v lese vraždil střelec z fakulty? Našla se u něho vražedná zbraň. Zajímavé je, že při první prohlídce domova střelce se našel celý arzenál zbraní a teprve při druhé prohlídce se údajně našla vražedná zbraň z Klánovic. Kdo hledá, najde. (To, co chce) Mrtvý už nic vysvětlit nemůže a policie vyřešila případ. Rakušan si myje ruce. Přikryl kamaráda ve zbrani – Ukrajince.

Úsudek nechť si udělá každý sám. [zdroj]

Paní Lenka se stala obětí systému.

Maminka Elišky spáchala sebevraždu skokem do Macochy. Chtěla znát pravdu o tom, co se stalo její dceři na fakultě.

Jak sama říkala – její dcera šla jen do školy. Zcela se mi zastavil dech, když jsem četla onu smutnou zprávu. Sevřelo se mi srdce a člověk si v tu chvíli řekne, jak silná musela být bolest, která ji dohnala až k tak zoufalému činu. Bojovala statečně – jako jedna z mála, kdo po tragédii promluvil nahlas, kdo se nebál pojmenovat věci pravými jmény.

Umím si představit ty tiché chvíle, které prožívala. Samotu pokoje, která na ni doléhala. Rozpolcenost a bezmoc, které ji tížily. A právě proto mě její konec tolik bolí.

Paní Lenka se stala obětí systému. A i když se to nemusí někomu líbit, je to přímý důsledek zbabělosti ministra Rakušana čelit realitě a jeho pokrytecké nerezignaci z pozice, ve které už dávno selhal. Možná by pro ni nebyla spravedlnost žádnou útěchou ,ale mohla být alespoň malou náplastí na tu nekončící bolest, kterou nesla.

Lence už teď nepomůžeme. Ale máme možnost alespoň něco udělat. Mlčet znamená souhlasit. A pokud dovolíme médiím manipulovat a skrývat pravdu, zklameme nejen ji, ale všechny, kteří ztratili někoho blízkého.

Po volbách musí přijít čas otevřít věci znovu. Odhalit fakta. Potrestat odpovědné. Dlužíme to nejen obětem, ale i pozůstalým. Protože i naše děti „jen chodí do školy“.

Žádejme otevřené vyšetření událostí na fakultě, které vedly k této tragédii. Žádejme zveřejnění všech relevantních informací a plnou odpovědnost těch, kteří selhali!

Paní Lenka opustila tento svět a nyní je opět se svou dcerou – tam, kde už neexistuje bolest. Obě se vrátily domů. A na nás teď je, zda dokončíme to, co paní Lenka začala.

Dnešní zpráva zasáhla srdce nás všech. Pojďme si slíbit, že její srdce nevyhaslo zbytečně.

Nezavírejme oči. Nezapomínejme. A nenechme pravdu pohřbít s těmi, kteří už tu nejsou. [zdroj]

Maminko, ještě se třikrát vyspíme a budou Vánoce.

Některé příspěvky se píší jen velmi těžce. Ze srdce bych si přál, abych jej nemusel psát vůbec. Ale bohužel musím…

Paní Lenka Šimůnková, maminky Elišky, která v sobotu dobrovolně ukončila svůj život, se na mě obrátila vloni v létě. Setkali jsme se v restauraci u nás v Troje a asi 2 hodiny si povídali. Špatně pohybovala levou rukou kvůli zranění šlach, které si způsobila při prvním pokusu o odchod z tohoto světa. Ještě horší jizvy ovšem měla na duši. Její bolest byla až hmatatelná a když mi sdělila, že poslední sms, kterou od Elišky dostala v době, kdy už její vrah číhal na fakultě, zněla „maminko, ještě se třikrát vyspíme a budou Vánoce“, tak se otevřeně přiznám, že se mi orosily oči.

Od té doby jsme se viděli několikrát, naposledy na výročí střelby přímo před budovou FFUK, kde organizovala videomapping s fotkami a jmény obětí, které po hříchu na kamenném památníku před budovou zcela chybí.

Seznámila se tam i s mojí ženou a dlouho si povídaly. Skončilo to tím, že obě plakaly. A včera, když se moje Janička dozvěděla tu strašnou zprávu, tak měla slzy v očích znovu. Oba nás to zasáhlo. Věřili jsme, že to nevzdá a tak nás zpráva o jejím skonu hluboce zasáhla. A bolí to ještě teď.

V ten samý den, kdy jsme se osobně viděli naposledy, jsme ještě natočili rozhovor, jenž jsem publikoval na své FB stránce (link naleznete v prvním komentáři pod příspěvkem). Opravdu stojí za poslechnutí.

Vyměnili jsme si stovky zpráv a mnohokrát jsme si volali. Sdělovala mi, jak na ni různé podivné osoby tlačí, aby svou snahu o vyvození odpovědnosti vůči ministrovi vnitra Rakušanovi a policejnímu prezidentovi Vondráškovi vzdala. Jak jí tito lidé nepřímo vyhrožují. Ale především o tom, jak je zoufalá z toho, že není schopna prorazit bariéru mlčení a získat odpovědi od těchto dvou hlavních šiřitelů lží a polopravd. Opravdu ji nešlo o pomstu, nýbrž o spravedlnost. O spravedlnost pro její milovanou Elišku.

Zprávu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny považovala za frašku. Jak mi sama řekla – poslanci pětikoalice se postarali o to, aby ty hlavní otazníky zůstaly nezodpovězeny.
Bojovala dál, zaplatila si dokonce billboard u Nového Jičína se vzkazem pro Rakušana, Vondráška a Matějčka, že i oni mají na rukou krev. Zcela nepřekvapivě se zjistilo, že onen billboard „nesplňuje technické podmínky“, a byl proto odstraněn.

Když jsem jí odepsal, že je to až odporné, jak se snaží celou věc ututlat, tak mi na to odpověděla „nevím, co si o tom všem již mám myslet“.

Tuhle zprávu jsem od ní dostal minulý čtvrtek. Dva dny před tím, než jí na její statečný boj došly síly.

Je pochopitelné, že většina příspěvků na sociálních sítích bude nyní vzpomínat na její snahu zjednat pro svou dceru spravedlnost a bude nasměrována právě vůči těmto třem hlavním protagonistům (Rakušan, Vondrášek, Matějček), kteří kvůli své kariéře zametali vše nepohodlné pod koberec.

Já osobně ale cítím za sobotní tragédii spoluodpovědnost. Svou osobní, i nás všech, kteří víme, že v téhle kauze opravdu něco pořádně páchne.

Neudělali jsme totiž dost.

Když se v Srbsku zřítila nádražní budova postavená fušérsky a za velmi podezřelých okolností (pravděpodobná korupce u veřejných zakázek), vyšly do ulic Bělehradu statisíce lidí.

A co jsme udělali my? I přesto, že jsme věděli, že nám neříkají pravdu, tak jsme si zase jen stěžovali na sítích. Ani tahle tragédie nás nedokázala vybudit k tomu, abychom se všichni zvedli a řekli, že už těch Rakušanových a Fialových lží máme plné zuby a ať už konečně táhnou a přestanou ničit morálku a spravedlnost v naší zemi.

Dnes je mi strašně smutno. Ale přesto chci bojovat dál. Musím. I za Lenku a její Elišku.

A doufám, že nebudu sám. Že nás možná právě tato nejvyšší oběť, kterou paní Šimůnková položila na oltář spravedlnosti pro svou dceru, konečně nakopne k tomu, abychom zvedli zadky a začali zbytečných řečí něco dělat.

Já za sebe skládám veřejný závazek, že pokud mě ve volbách vyšlete jako svého zástupce do Sněmovny, tak budu iniciovat otevření celého případu a objasnění všech podivností, které tento případ obestírají.

A věřím, že vy nás přijdete podpořit svou přítomností na všechny akce, které budeme v nejbližších měsících proti současné vládě pořádat. Jedná se o absolutní minimum, které může každý z nás pro Lenku, Elišku a spravedlnost pro ně obě udělat.

Já osobně to cítím jako svou povinnost. Jako povinnost odčinit to, že jsem neudělal dost pro to, abych té sobotní tragédii zabránil.

Nebudu naříkat, ale budu dělat ještě víc pro to, aby se naplnilo to, o co Lenka usilovala nejvíc – tedy aby vyšla najevo celá pravda o tragédii z prosince 2023 a aby ti, kdo lhali, nesli za své mlžení odpovědnost.

Měl jsem ji totiž opravdu rád. A proto udělám vše pro to, abych jí tohle její přání splnil.

Děkuji každému, kdo nezapomene a přidá se k tomuto úsilí.

Ona si to opravdu zaslouží.

Čest její památce. [zdroj]

Ještě bych rád v této souvislosti zmínil jedno jméno – Tomáš Hercík. Tento student, který pomáhal policii v budově fakulty a svou statečností zachránil mnoho lidských životů, aniž by si na něj Petr Pavel vzpomněl při udělování vyznamenání, se Lence rovněž snažil pomoci. Například při briefingu, na kterém se rodiče a příbuzní měli možnost ptát na otázky, které je zajímaly, Lenku úmyslně přeskočili a když byl vyzván Tomáš, tak se zvedl a řekl, že chce, aby za nějak dostala příležitost mluvit Lenka. Tomáš Hercík je hrdinou našeho národa, jenž by měl být dáván denně za příklad, jak statečný a obětavý může člověk být. [zdroj]

Nikdy se nesmířila s tím, jak byla tragédie vyšetřena a uzavřena.

Matka jedné z obětí střelby na filozofické fakultě Elišky Šimunkové, ukončila svůj život skokem do propasti Macocha.

Lenka Šimůnková patřila mezi nejhlasitější kritiky průběhu vyšetřování masakru, při kterém zemřelo 14 lidí a desítky byly zraněny. Jako první z rodičů obětí promluvila veřejně.

Upozorňovala na nedostatky zásahu policie a nešetřila ani postup ministra vnitra Víta Rakušana. Podle jejích blízkých se nikdy nesmířila s tím, jak tragédie byla vyšetřena a uzavřena.

Ministr vnitra Vít Rakušan okomentoval nešťastnou událost těmito slovy:

„Její smrti je mi líto. Je v podstatě další obětí střelby, s jejímiž následky se naše společnost pořád ještě vyrovnává, nejobtížněji samozřejmě pozůstalí obětí a přeživší útoku. My pracujeme na tom, abychom pravděpodobnost podobných tragédií co nejvíce snížili.“

Nechci populisticky kopat do Rakušana neboť jen on musí vědět, zda maminka zastřelené Elišky dostala všechny odpovědi na své legitimní otázky, týkající se tragické smrti její dcery…Nicméně jedním jsem si jist. Tuto tragédii nelze alibisticky jen odbýt konstatováním, že je v podstatě další obětí střelby na FF. To nakonec potvrzuje i několikrát vznesená kritika paní Šimunkové jak vůči vyšetřujícím orgánům, tak i ministrovi vnitra.

I když bych Rakušanem zmiňovaný nedobrý psychický stav Lenky Šimunkové rozhodně nepodceňoval a bez debat jej lze označit za primární příčinou této tragédie (vždyť kdo by byl schopen bez újmy unést takový skon svých dětí), měli bychom si též položit otázku, zda jsme jako společnost udělali vše co bylo v našich silách, aby k tomuto nedošlo a zdá se státní orgány chovali k mamince zastřelené Elišky tak, jak si vzhledem k obrovské tragédii ona a všichni další pozůstalí zasloužili…

Na to si však primárně musí odpovědět ti, kteří jí za ty státní orgány ony odpovědi předkládali… [zdroj]

Foto: Česká televize