12.9.2024

Smějí se nám po celém světě, USA už nemají vůdčí úlohu. Trump v debatě s Harrisovou.

Politika, Zahraničí Donald Trump, Kamala Harris, prezident, rozhovor, USA, video, volby

Tyhle debaty se dělají pro nerozhodnuté voliče. A proto Donalda Trumpa nevyslýchala jedna, ale hned tři přítomní žalobci. Moderátoři nikdy nezpochybnili žádné tvrzení Kamaly Harris, byli součástí jejího týmu. Ale nemyslím, že mu to uškodilo. Na záznamu si povšimnete, že zatímco opoziční kandidát si melduje svoji, nervózní Kamala visí na každém jeho slově. Čeká na přešlap, přeřeknutí, cokoliv, co by jí umožnilo zaútočit.

Zřejmě se viděli poprvé v životě. Podali si ruku. Honilo se mi hlavou, proč na mě konfrontace působila jinak než ta s Trumpem a Bidenem, přestože byla podobná pravidla. To pořadatel byl jiný. Původně to vedli zaměstnanci CNN (dceřinka korporace Warner), s náhradníci Bidena to byla ABC, která patří konglomerátu Walt Disney.

Trump měl slovo na závěr:

„Začala tím jak udělá to či ono. Udělá všechny zázračné věci. Proč ještě nezačala? Je v úřadě tři a půl roku. Proč nedala do hromady státní hranici za tři a půl roku? Proč za tři a půl roku nevznikla nová pracovní místa? Měla by hned teď odejít, vrátit se do hlavního města, do Bílého Domu, všechny svolat a udělat ty krásné věci, neudělala je a neudělá. Protože nesdílí zájmy amerického lidu. Zájmy, které udělají tuto zemi silnou, ať se vám to líbí nebo ne. Německo ty její věci zkusilo. Ale my nemůžeme obětovat svou zemi pro špatnou vizi. Mám jednu otázku, proč nic neudělala? Jsme v úpadku. Smějí se nám po celém světě, už nemáme vůdčí úlohu. Znám světové lídry a oni nerozumí, co se s námi děje. Jsme zavlečeni už do několika válek a směřujeme do světové války. Přestavěl jsem armádu. Ta paní odevzdala hodně zbraní talibanu v Afganistánu. Ale asi nejhorší, co udělali naší zemi je vpuštění miliónů lidí, mezi nimi mnoho kriminálníků, kteří to tu ničí. Je to ta nejhorší administrativa v dějinách naší země.“

Po debatě naložili Kamalu Harris do obrněné limuzíny a odvezli neznámo kam, Donald Trump pokračoval dlouho do noci diskuzí s přítomnými novináři. [zdroj]

Debata kandidátů na prezidenta USA.

Závěrečná prohlášení obou kandidátů.

10/9/2024 se uskutečnila debata kandidátů na prezidenta USA v National Constitution Center ve Filadelfii, za republikány Donald J. Trump a za demokraty Kamala Harris. [zdroj]

Ve středu 11. září v časných ranních hodinách našeho času se uskutečnila s napětím očekávaná televizní debata mezi kandidáty na příštího prezidenta USA Donaldem Trumpem a Kamalou Harrisovou. S napětím se na ní v silně rozdělené a polarizované americké společnosti čekalo především proto, že měla být první významnou příležitostí k poznání Kamaly Harrisové, doposud politicky neviditelné současné viceprezidentky a pár týdnů miláčka amerických liberálních elit a médií.

Exprezident Donald Trump, zkušený matador předvolebních kampaní, který na prezidenta USA kandiduje již potřetí, je naproti tomu každému nejen v USA dobře znám. Těší se nadšené podpoře svých příznivců, stejně jako zavilému nepřátelství odpůrců. Jemu proto v této debatě až o tolik nešlo. V dubnu se mu v podobném představení podařilo knockoutovat senilního Joe Bidena, který byl poté jako prezidentský kandidát Demokratické strany rychle nahrazen svou současnou zástupkyní Kamalou Harrisovou. Právě tento podivný a ke stávajícímu prezidentovi nešetrný manévr demokratických elit umožnil nevýrazné Harrisové obejít tradiční podmínku zvítězit v demokratických primárkách a tímto bezprecedentním, v podstatě zákulisním způsobem získat nominaci.

Americké televizní debaty prezidentských kandidátů jsou politická reality show, kde se vážně nediskutují problémy země ani cesty k jejich řešení. Hraje se především s emocemi diváků a scénickým vyzněním estrády. V tomto žánru je Donald Trump skutečný odborník, který umí dát vyniknout svému charismatu, sebevědomí i pohotové prostořekosti, což jeho příznivci obdivují a odpůrci nenávidí. Ani tentokrát nezklamal, byť se celkem kontroloval. Neváhal tvrdě útočit i bavit televizní publikum svými výroky.

Kamala Harrisová příliš přesvědčivě nezapůsobila. Libuje si v dlouhých frázovitých nekonkrétních monolozích a vytvářela dojem, že jí utkání se showmanem Trumpova typu není příliš příjemné. Působí, jako by raději dávala přednost nekonfliktním povídáním s nadšenými příznivci a oddanými médii, než činit rozhodná, jasná a tvrdá rozhodnutí. Z toho, co říkala, si nešlo mnoho zapamatovatelného odnést. Ve druhé půli debaty se postupně vytrácela a nechala Trumpa dominovat.

Tomu se podařilo dosáhnout toho, že Harrisovou dotlačil k distancování se od Bidenovy politiky, a to mu umožnilo v závěrečném slově zaútočit na uměle vytvářený mediální obraz Harrisové jako nové naděje americké politiky schopné řešit narůstající problémy USA. Na tomto základě věrohodně zpochybnil předvolební sliby stávající viceprezidentky jako prázdná slova někoho, kdo je již tři a půl roku u moci a přivedl USA tam, kde dnes jsou.

Velmi zajímavá byla velká zdrženlivost, až pasivita moderátorů televize ABC, kteří do debaty zasahovali jen minimálně. To silně kontrastovalo s naší českou praxí politických debat, kdy moderátoři se na sebe snaží strhávat neúměrnou pozornost, bojují s politiky a prosazují své vlastní politické názory.

Za zmínku stojí rovněž výběr a řazení témat v americké diskusi. Zcela evidentní bylo, že kampani dominuje americká domácí politika – masová migrace, ekonomika a kulturní války. Na zahraniční politiku se dostalo až v poslední čtvrtině, a to v pořadí Blízký východ a až poté Ukrajina. Naše i ukrajinská politika by to měly vnímat a nežít v iluzích.

Jak tedy debata dopadla? Nesmiřitelně rozdělená americká média začala okamžitě produkovat zcela opačné výsledky svých průzkumů. Já sám nejsem schopen odhadnout, zda v USA ještě vůbec existují nějací nerozhodnutí voliči, kteří by čekali na tuto debatu a podle ní se rozhodovali. Ale pokud takovou možnost připustíme, potom pro mě byl velmi signifikantní názor česko – amerického historika a politologa Igora Lukeše, kterého se do Bostonu okamžitě po skončení debaty na názor zeptala Česká televize. Prof. Lukeš odpověděl velmi zklamaně, že podle něho to bylo „utkání dvou nedospělců neschopných vážně diskutovat americké problémy“. Nechci s jeho názorem polemizovat, i když jsem přesvědčen, že to v tomto žánru je nesplnitelná ambice. Mě zaujal fakt, že extrémně liberální, levicový intelektuál Lukeš, vždy silně stranící demokratům, nezapěl povinnou ódu na drtivé vítězství Harrisové, což americká i servilní mainstreamová česká média dnes činí. Připomeňme si, že i po dubnové debatě Biden – Trump nejprve prohlašovala vítězem Bidena, než se demokratické vedení rozhodlo Bidena právě kvůli této debatě sestřelit. Zdálo se mi, že i pan Lukeš sdílí můj pocit, že Harrisové se přesvědčit o svých schopnostech příliš nepovedlo. A o to jí mělo jít především.

Měla-li tato debata ukázat stávající viceprezidentku jako novou naději americké politiky, potom se tento účel naplnit nepodařilo. Udržovat umělou oslavnou bublinu kolem ní bude po dnešku přece jen trochu těžší. [zdroj]

Tož pojďme si trochu rozebrat včerejší debatu prezidentských kandidátů ve Spojených státech. Ono se nás to totiž týká taky.

Samozřejmě, jak se asi dočtete v českých médiích, tak všude tvrdí, že zvítězila Kamala Harris. No, nevím. Trump nebyl nic moc, ale Kamala byla mimoň hlavně v oblasti ekonomiky přímo výstavní.
Naše veřejnoprávní televize se opírá především o názor CNN, což má k objektivitě na míle daleko už proto, že CNN je známá tím, že podporuje Demokratickou stranu a její kandidáty o sto šest. A jako takzvaného experta si přizvali zaměstnance serveru Forum24, což je samo o sobě neslučitelné s čímkoliv objektivním.

Jak debata vypadala? Asi tak jako u nás, byla všechno jiné, jen ne férová. Moderátoři byli zcela jednoznačně zaujatí vůči Trumpovi a valili to na něj prakticky celý pořad. Proti tomu vůči Kamale jsme neviděli jediný agresivní dotaz, nebo jakkoliv útočně formulovanou otázku. Což známe taky, tentokrát na Danuši Neruduši.

Kamala především ve velkém slibovala, co všechno změní, co všechno udělá, a komu všemu pomůže. Otázka je, proč to neudělala doteď jako viceprezidentka. Ovšem neslyšeli jsme to nejdůležitější, tedy jak toho chce docílit a především, kde na tyto cíle chce vzít peníze. To jsme se ani v jednom jejím výstupu nedozvěděli, a asi to neví ani ona sama.

Naopak jsme se dozvěděli, že chce v rámci zahraniční politiky více vystupovat vůči diktátorům v zahraničí. Což člověku na klidu nepřidá, když si vezmeme, jak podle demokratů taková politika vypadá. Své by o tom mohli vyprávět v Iráku, v Libyi, v Sýrii nebo třeba v Afghánistánu. Poslední, co v současné turbulentní době potřebujeme je, aby Spojené státy znovu začali měnit režimy v cizích zemích pod taktovkou šílených, demokratických a ještě k tomu ublížených afroamerických feministicko-progresivních ženských.

Donald se ale také se nevyhnul chybám, ale žádný megatrapas neudělal. V jeho výkonu bylo velké mínus to, že občas až příliš uhýbal od tématu otázky. Prostě řeknu co chci, ne to, na co se ptáte. Bylo to například při tématu migrace, která měla být jeho hlavní silou, kdy dost nepochopitelně při této otázce hovořil spíš o setkání se svými voliči než aby tu rukavici zvednul a vyždímal do mrtě.

Vůbec největší slabinou ale bylo to, že mluvil v podstatě ke svým voličům. Tedy komunikoval témata pro voliče, kteří už jsou v podstatě rozhodnutí. Nějak mu nedošlo, že potřebuje oslovit především nerozhodnuté voliče, kteří nevědí koho volit. To ale není nic nového, v tom se plácá i naše celá alternativa a opozice. Na Kamalu Harrisovou útočil až moc osobním způsobem, což se čekalo, nicméně úplně zahodil možnost ji umlátit argumentačně, protože ty argumenty by měl, kdyby chtěl.

Demokratický nerozhodnutý volič má totiž největší problém s Kamalou Harris v tom, že je pro něj moc š nezkušená, a nemá praxi být tím (tou), na koho jsou upřeny reflektory a na koho je upřen zrak celých Spojených států. Je v politice sice dlouho, ale nikdy nebyla pod takovým drobnohledem a americký divák má rád divadlo. I to volební, byť je třeba laciné. Trumpovi stačilo jí vpálit to, že on zkušenost z této funkce má a ono toho za ty tři roky v administrativně Joea Bidena moc nepředvedla. Že je jen záplata na dědečkovu senilitu a nic víc.

Takže závěr? Asi nevyhrál nikdo, byla to taková plichta. Trump podle mne nikoho moc nezískal, ale zase na to, že stál proti přesile, tak se poměrně dobře držel. Což není v jeho případě málo. Vzhledem k tomu, že to je možná debata jediná, tak tak říkajíc hodil šanci do kanálu. [zdroj]

Docela jsem se smál, když jsem si srovnal článek na CNN s článkem na Irozhlase, který se na CNN odvolává. CNN píše, že Trump prohlásil, že USA zažily „nejvyšší inflaci“ za vlády prezidenta Joea Bidena a viceprezidentky Kamaly Harrisové, což prý není pravda, vyšší byla v roce 1980 a v roce 1917. Irozhlas to trochu pozměnil a rozporuje Trumpovo tvrzení, že neměl v podstatě žádnou inflaci. A jako faktček píše, že kumulativní inflace za Trumpa byla 7,8 procent. Kumulativní inflace za jedno volební období? Tj. 1,95 procent za rok? Každý ekonom vám řekne, že je to cílová rovinka, protože pod ní hrozí deflace. Ale mnohem zajímavější je diskuze o americké kriminalitě, kterou Irozhlas na základě CNN počítal také za nepravdivý výrok a všichni „faktčekeři“ tvrdí, že je dle FBI na 50-ti letém minimu.

Jasně, je to pro nás v Čechách nezajímavé říkáte si, jenže ono to hodně svědčí o tom, jak jsou Demokraté schopni hrát nefér. A dalším důvodem, proč by nás volby v USA měly sakra zajímat je fakt, že se zrovna Británie s USA odhodlávají skutečně zjistit ty ruské červené linie a povolit Ukrajině používat rakety dlouhého doletu na ruském území. Ukrajina se totiž nesmí zhroutit do voleb a situace je čím dál tím horší nejen na východní frontě, ale i v tom ruském Kursku. Otázka je totiž, co s těmi raketami Ukrajinci chtějí zasáhnout, zda-li vojenské objekty nebo kurskou jadernou elektrárnu. Také vyjádření Kamaly, že chce mít nejsmrtonosnější armádu světa na konci debaty mě znervóznilo.

Dále je znepokojující jak psal New York Times v srpnu, že prezident Biden v březnu schválil přísně tajný jaderný strategický plán pro Spojené státy tzv. Nuclear Employment Guidance, který se nově snaží připravit Spojené státy na možné koordinované jaderné výzvy ze strany Číny, Ruska a Severní Koreje. Dokument, který se aktualizuje přibližně každé čtyři roky, je natolik přísně utajovaný, že neexistují žádné elektronické kopie, pouze malý počet tištěných kopií distribuovaných několika úředníkům národní bezpečnosti a velitelům Pentagonu a také je znepokojující to, že United States Army Corps of Engineers (USACE), vojenská inženýrská složka armády Spojených států s ročním rozpočtem ca 8 miliard dolarů před dvěma dny oznámila, že má v úmyslu uzavřít nový kontrakt pro modelování účinků jaderných zbraní na zemědělské systémy.

Ale zpět ke kriminalitě. Necelý rok po nástupu do úřadu Bidenova-Harrisova administrativa nechala FBI zrušit dlouholetý systém hlášení trestných činů v USA a v roce 2021 jej nahradila novým systémem, který mohou státní a místní orgány činné v trestním řízení používat dobrovolně. V důsledku toho nejméně 6 000 donucovacích orgánů v USA neposkytuje údaje, což znamená, že FBI nezachycuje 25 % údajů o trestné činnosti v zemi.

Demokraty ovládaná města od New Yorku po San Francisco účinně dekriminalizovala násilnou trestnou činnost. Například v New Yorku je 52 % případů násilných trestných činů přeřazeno do kategorie přestupků a pachatelům jsou obvykle nabízeny dohody, díky nimž se tyto trestné činy nedostanou do statistik kriminality. Jen tato manipulace by mohla být příčinou poklesu počtu nahlášených násilných trestných činů ve New Yorku o 50 % nebo více.

Je to systematické podhodnocování trestných činů, které demokraté používají k vytváření zavádějícího příběhu o bezpečnosti, aby byl „vykonstruován“ masivní pokles „nahlášené“ kriminality. Demokraté argumentují, že nový systém je inkluzivnější a umožňuje donucovacím orgánům zaznamenávat zájmena a pohlavní identity, včetně transgenderových a nebinárních, stejně jako sexuální preference pachatelů i obětí.

Ca 70 státních zástupců, kteří zastupují 72 milionů Američanů a polovinu z 50 nejlidnatějších měst a okresů v zemi, si dalo za úkol zavést tzv. restorativní spravedlnost. Tento přístup často znamená odmítnutí stíhání násilných zločinců na základě faktorů, jako je rasa nebo pohlavní identita. Obě tyto skutečnosti – nový systém nepovinného hlášení a snahy o restorativní justici – vedly k tomu, že údaje o násilné trestné činnosti od roku 2021 neodrážejí skutečný stav bezpečnosti v USA.

Z toho vzniká rozpor mezi pocitem Američanů, kteří se domnívají, že kriminalita se výrazně zvýšila a statistikou. V Chicagu se například krize vyhrotila natolik, že starosta nedávno zrušil smlouvu se společností, která zjišťuje a hlásí střelbu. New York zažívá podobný nárůst, že guvernér musel do newyorského metra nasadit jednotky Národní gardy, aby zločince odradily. Před nástupem okresního prokurátora Alvina Bragga a generální prokurátorky Letitie Jamesové by tyto násilné trestné činy byly stíhány jako trestné činy. Nyní, pokud jsou vůbec stíhány, jsou často degradovány na přestupky s dohodami.

Takže pokud faktčekeři tvrdí, že v USA je nejnižší úroveň kriminality za posledních 50 let, tak je to možná tím, že se vynechaly údaje o 25 % obyvatel žijících ve velkých městech, jako je Los Angeles a New York. [zdroj]

Pokud vám nevadí jednostranně vedená a komentovaná debata, můžete ji celou vidět na CNN tady.