Adrenochrom jako droga obsahující dětskou krev. Obchodování s dětmi, únosy a rituální vraždy. [18+]
Elixír mládí a energie pro zvrhlé globální elity. To je adrenochrom. Proč každý rok zmizí tolik dětí, které jsou často znásilňovány, mučeny a pak v některých (hlavně satanistických) kruzích obřadně vražděny?
Přichází čas předložit širší veřejnosti šokující tajemství těchto únosů dětí a celoplanetární sítě pro obchod s dětmi, aby byl pochopen v pozadí skrytý chorobný „smysl“. Jde zde o mnohem víc než o „pouhou“ pedofilii. Vlastně ani sám nevím, jestli tomu dám „věřím“, protože tomu věřit prostě nechci. Ale zavírat oči před tím nebudu. To, že jsi paranoidní, neznamená, že po tobě nejdou. Následující obsah není vhodný pro citlivé povahy! (Pokračování textu…)
Pokud se má v České republice něco pohnout, tak je potřeba, aby si každý člověk uvědomil, že bez něj to nepůjde. Každý jednotlivý člověk, sebemenším kouskem své práce, může napomoci tomu, aby stát už konečně začal covid považovat za běžnou nákazu. To je základní cíl, kterého je třeba dosáhnout. Každý může pomoci, a bude velmi vítaný. 
Manipulace a nátlak je součást covidového narativu, který nepřipouští pochybnosti. Kromě nepřetržitého strašení spřátelených covidových „odborníků“ rozdmýchávají a udržují hysterii masmédia. V Česku má výjimečnou pozici Seznam. Vynechme samotný výběr článků a naprostou ignoraci toho, co se teď ve 
Covidová statistika se opět začíná roztáčet na plné obrátky. Na záměnu pozitivně testovaných za nemocné a infekční už jsme si zřejmě bohužel zvykli, přitom právě testy 
Záznam projevu neexistující osoby, člena fiktivní skupiny globálních diktátorů na setkání NENAHRADITELNÝCH. Jaká je strategie pro ZBYTEČNÉ a NAHRADITELNÉ v době probíhající pandemie? Využití příležitosti pro elity se přímo nabízí. Předpoklady z téměř rok starého videa se v mnohém naplňují už v dnešní realitě. Totální kontrola všeho a všech, fragmentace stáda díky rozděl a panuj, nový světový řád, umělá inteligence, manipulace a strach. Zase jedna konspirační teorie, kterou od skutečnosti dělí jen čas? Kam kráčíš, lidstvo? K zamyšlení…
Zkusme si přehrát ten poslední rok. Co všechno jsme ztratili a co jsme dovolili. Představme si sami sebe, kdybychom byli na začátku té takzvané pandemie, a oni by nám hned na začátku řekli roušky celý den, respirátory, nesmí se vycházet po deváté večer, nesmí se cestovat, někteří lidé nesmí pracovat a tak dále, jak bychom se chovali. Jestli bychom to přijali. Pravděpodobně ne. Ale těmi postupnými krůčky se mnozí unavili, mnozí uvěřili, a mnozí věří, že se to zase vrátí – ten stav předtím. A mnohým také dochází, že už se to nikdy nevrátí.