Musíme zvážit míru rizika, a žít jediný život, který máme.
Proč jsme naživu? Abychom mohli sedět doma a zírat na zeď? Thomas E. Woods, Jr. ukazuje jasně a srozumitelně na datech, proč je víra v lockdowny a omezení včetně nošení roušek falešná, a proč žádná situace nebude pro vyznavače covidového kultu nikdy dost dobrá, aby tato omezení mohla skončit.
Častým argumentem vyznavačů kultu covid-19 je ten o včasném zavádění opatření. Kdyby byly včas roušky, kdyby se zavřely hranice, kdyby nebyli italští „lyžaři“, kdyby nebyli chorvatští „dovolenkáři“ apod. Skutečnost je ale taková, že nenajdete žádnou vědecky podloženou souvislost mezi opatřeními a vývojem epidemie. A v zemích, kde byly restrikce po celou dobu dodržované (např. Slovensko), jsou na tom podobně jako jinde.
„Lockdowny pouze oddalují nevyhnutelné. Zanechávají za sebou ruiny. Když jsou šílenci konfrontováni s těmito daty, snaží se tvrdit, že daná země nezavedla lockdown dostatečně brzy. Neuznávají argument, že lockdowny nefungují… vždy za to mohou „hlupáci“, co neposlouchali vědu, i když za lockdowny je přesně nula procent vědy.“ (Pokračování textu…)