Výročí krvavé řeznice Madly. Humanitární bombardování Jugoslávie, mrtvé děti v Iráku.
23.3. bylo výročí úmrtí krvavé řeznice Madly. Nikdo by neměl zapomenout slova Madeleine Albrightové o sankcích USA proti Iráku, které zavinily smrt 576 000 dětí. „Ano, stálo to za to!“ Sankce proti Iráku začaly v roce 1990, čtyři dny po invazi do Kuvajtu, a zůstaly v platnosti z velké části až do roku 2003. Neomezovaly se pouze na vojenské dodávky, ale týkaly se i potravin a základního zdravotnického materiálu pro obyvatelstvo. (Pokračování textu…)
Na konci druhé světové války v Československu, konkrétně v roce 1944 a 1945, se situace stala pro mnohé Čechy a Slováky tragická z důvodu častého bombardování, které si někdy lidé vysvětlovali jako „omyl“, ale ve skutečnosti bylo součástí vojenské strategie. Američané, kteří měli na starosti letecké bombardování Německa a jeho okupovaných území, totiž „omylem“ až příliš často zasahovali i Československo, přičemž oběťmi byli hlavně civilisté. 
Vážení hodnotoví spoluobčané, neztrácejte bdělost! Naše pokrokové liberální hodnoty dosáhly v tomto týdnu velkého vítězství. Konečně byla po pětasedmdesáti letech zrušena štvavá vysílačka Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy, která by teď po 
Jaká zvěrstva se dají provádět lidem zmanipulovaným strachem, jsme viděli za covidu. Stejný scénář nás teď v Evropě čeká ve jménu války s Ruskem. Vystraší lidi tak moc, aby si nikdo nehledal fakta, a pak vytáhnou co nejvíce peněz z veřejných rozpočtů. EU se začne postupně federalizovat a požírat jednotlivé členské země, až zůstane jediný bruselský superstát. Z toho už nebude schopen nikdo odejít, protože na to nebude mít. 
Ze strany USA a Ruska je základní rámec dohody o ukončení války na Ukrajině víceméně hotový a detaily se budou pilovat „za pochodu“. Podle znění obou memorand na ukrajinském vedení už prakticky nezáleží, ale důležití jsou lidé. Rusové a Ukrajinci. Jejich životy je třeba chránit. A Evropa resp. EU? Je stále pravděpodobnější, že se dostaneme do těžkých potíží. Problém je v tom, že už jsme jedno nejen Rusku, ale nejspíš i USA. 
Bidenova administrativa liberálních progresivistů byla připravena jít do války s Ruskem, neboť věděla, že ztrácí nad Amerikou vládu. Trump a jeho lidé to naštěstí zastavili a vrátili Ameriku na cestu do budoucnosti. V Evropě jsme nyní na úplně stejné křižovatce. Evropská unie se přivedla svojí bezbřehou vírou v GreenDeal, multikulturalismus, LGBTQ, gender a zejména těžkou rusofobií do v podstatě neřešitelné situace. 
Dnes je tomu 86 let ode dne, kdy Vůdce vzal pod svoji „dobrotivou ochranu“ české země a ustanovil Protektorát Čechy a Morava. Dr. Emil Hácha, prezident II. republiky, byl vystaven naprosto bezprecedentnímu nátlaku, a tak s tím formálně souhlasil. Příznačné a přízračné je ohlušující mediální ticho, které se okolo tohoto dne v našem mainstreamu již několik let velmi hlasitě rozléhá. Výročí nejtragičtější události v dějinách této země. 
Česká republika, země s hlubokou historií kultury, umění a diplomacie, se pomalu mění v továrnu na zbraně a základnu pro válečné štváče. A kdo že to nejvíc tleská posílání zbraní na Ukrajinu? Nejsou to vojáci, nejsou to bezpečnostní experti, jsou to umělci, politici a státní zaměstnanci. Ano, ti, kteří ještě včera drželi v rukou štětce, mikrofony a razítka, teď chtějí tahat samopaly, posílat munici a školit ostatní, jak správně podporovat válku. 
Teď už fakt nevím. Jsou ti Ukrajinci „nejlepší Evropané“ a spojenci, kterým má smysl pomáhat do roztrhání těla, nebo je to zvěř s post-sovětskou mentalitou, a bezpečnostní hrozba? Ani komediant 