Vyhlazovací tábor jménem Ukrajina. Volání o pomoc. Zločiny vlády proti vlastnímu lidu.
Ukrajina se stává vyhlazovacím táborem pro vlastní lidi. Volání o pomoc z Ukrajiny: muži jsou vytáhnuti z aut, brutálně odvlečeni na frontu, zneužíváni v náborových střediscích. Desetitisíce lidí se snaží uprchnout. Každý den jsou z pohraniční řeky vytahována těla utonulých mužů. Mezitím si prezident Zelenskyj stěžuje na nedostatek morálky a příliš málo mužů na frontě. Následující filmové záběry nejsou pro slabé nervy. (Pokračování textu…)
Slibovaná rychlá vítězství se nekonají. Řady herců rychle řídnou. Někteří zahynuli, část utekla, další se skrývají. Náklady na představení rostou. Investoři jsou neklidní. Aby představení (a sebe) zachránil, zahájil čistku v souboru. Na scénu povolává invalidy a nemocné. Chybu hledá všude jinde, jen ne u sebe. Není ani vtipný ani pohotový. Je nevypočitatelný, zlostný, arogantní a mstivý. Vyhlásil válku vlastní zemi. Snad se mu nepodaří ji zničit. 
Pokaždé když NATO spustí válečnou simulaci s Ruskem jako potenciálním nepřítelem, NATO prohraje. Nemůže vyhrát, není možné aby NATO vyhrálo. Nemá nic, čím by mohlo dosáhnout vítězství v konvenčním slova smyslu. Jediné, co NATO má, jsou jaderné zbraně. Ale nikdy nemůže vyhrát jaderný konflikt. Pokud NATO použije jaderné zbraně, všichni zemřou. Mluvíte-li o článku 5, mluvíte o své smrti. Je to sebevražedná pilulka, protože neexistuje žádná reakce podle článku 5. Žádná. NATO ji nemá.
Buď budete dělat to, co my chceme, nebo vás budeme poškozovat a ničit všemi dostupnými prostředky. Až přestaneme tancovat tak, jak bude 
Jsem přesvědčen, že v současné době jsou k dispozici všechny důkazy svědčící o tom, že ukrajinská raketa, která 
Dezoláti nezodpovědným šířením ničím nepodložených tvrzení o ruském útoku na Polsko, vtahují Českou republiku do válečného konfliktu s jadernou velmocí. Bohužel jsou někteří z nich ve vládních a sněmovních funkcích, a další na ně v prezidentských volbách kandidují.
Přestože vláda i masmédia neustále přesvědčují, že jsme ve válečném stavu a Ukrajina bojuje i za nás, není to pravda. S určitou mírou cynismu by se dalo konstatovat, že se nás konflikt Rusko – Ukrajina vůbec netýká. Jestli máme pod diktátem EU a USA potřebu řešit světové vojenské konflikty, proč s tím začínáme zrovna teď, když jsme v předchozích letech byli slepí a hluší? Co třeba Afghánistán 2001, Jemen 2002, Somálsko 2006, Libye 2011, Sýrie 2011? O „humanitárním bombardování“ v Jugoslávii 1999 ani nemluvě.