28.3.2025

Voliči ANO, Babiš vás ojebe jako Merz Němce. Propásnete šanci zachránit svoji zemi.

Politika, Úvahy AfD, Andrej Babiš, lež, Německo, volby

Tento článek je určen potenciálním voličům „politického hnutí“ ANO, pokud tento web nějací čtou. Úplně si to nemyslím, ale hodí se i pro ostatní. Jaký je výsledek voleb v Německu? Nemyslím ten oficiální vyjádřený čísly, ale skutečný.

Němci propásli pravděpodobně poslední šanci zachránit svoji zemi.

AfD nezískala dostatečně velkou podporu k tomu, aby mohla vládnout a vládu sestavuje dvojice známých pachatelů CDU/CSU vedená Friedrichem Merzem. Ten před volbami nalákal voliče na konzervativní rétoriku a po volbách, přesněji jeden den po volbách zcela zapomněl na všechno, co nasliboval. Významná část voličů to hodila Merzovi, protože to nechtěla hodit AfD a současně chtěla zastavit devastující levicovou hospodářskou politiku.

Jaký je výsledek? Soudruh Merz se zachoval úplně přesně tak, jak předpovídal Challenger v tomto článku, a na první dobrou kapituloval před neomarxistickou zelenou ideologií reprezentovanou stejnojmennou stranou. Aktuální stav příprav klimatického chalifátu je následující: Soudruh Merz chce zrušit dluhovou brzdu, aby mohl natisknout peníze a utratit něco mezi 500 mil. EUR a jedním bilionem za „podporu růstu“. Nějaké drobné, tedy asi 100 mil. EUR, půjde přímo do „klimatických projektů“ za účelem dosažení klimatické neutrality. Zelení si navíc zavázali soudruha k tomu, aby příslušné „klimatické závazky“ byly zapracovány přímo do ústavy. Tím se v podstatě otevírá cesta na návrat Německa do středověku. Jakoukoli aktivitu, která je spojena s emisemi CO2, tedy například stavbu dálnice nebo elektrárny, bude možné napadnout u německého ústavního soudu. Tato opatření v podstatě znamenají konec Německa jako demokratické země. Aby se to náhodou nezvrtlo, hlasoval o tom ještě starý parlament, a proto potřeboval Merz podporu zelených výměnou za ohromný balík peněz z dluhů. Je to výsměch demokracii a volebnímu právu. Tohle je také všechno možné jen ne odpovědná hospodářská politika, na kterou Merz lákal voliče.

Jen tak na okraj zakotvení klimatické politicky v německé ústavě. Představme si třeba, že nějaký subjekt navrhne a prosadí zákon, který zavádí například omezení počtu dětí na jednu rodinu. Nebo zavádí systém klimatického sociálního kreditu tak, jak jej zkusila nedávno zavést vyjebanka Raifeissen. Na bázi dnešní ústavy by to není možné, protože takový zákon by byl protiústavní a neměl by žádný právní účinek. Ale pokud bude ochrana klimatu zakotvena v zákoně, německý ústavní soud bude muset vždy poměřovat proporcionalitu jednotlivých ústavních zájmů a podobné zákony čínského stylu už nebude možné rozporovat.

Možná si říkáte, jak je to možné. Řada voličů podpořila Merze právě z opačných důvodů. Strana zelených volby katastrofálně prohrála. Merz ji vůbec k sestavení koalice nepotřeboval. Kde se tedy bere ta vůle dělat takové strašné věci a zlikvidovat vlastní zemi v zájmu klimatické ideologie? To proto, že „tradiční strany“ zajímají voliči jen do dne voleb, a hned den následující se opět odeberou pracovat na realizaci nadnárodního ideologicko-politického konceptu, který má v zásadě tři pilíře. Dekarbonizaci (deindustrializaci, depopulaci atd.), likvidaci inherentních práv (cenzura, systém sociálního kreditu, dohlížitelský stát, eutanazie) a nejnověji agresivní zbrojní politiku jako přípravu na válečný konflikt s Ruskem.

Vypadá to, že SPD a CDU/CSU jsou plán A a plán B stejného centrálního nadnárodního politického směru, který se prosazuje bez ohledu na výsledek voleb.

Mnoho lidí si říká, že tohle je fatální chyba a příští volby vyhraje AfD, protože jí k tomu Merz dal bianco šek. Bohužel. Příští volby nebudou anebo nebude AfD. Spíše bych si tipnul na druhou variantu. Neomarxisté mají nyní pět let na to, aby za pomoci rozvěděk, neziskovek a prostředky šédé zóny (denunciace, skandalizace, demonetarizace, kriminalizace apod.) poslali AfD, ale i jinou opozici spolehlivě do hrobu. Nakonec se také může ukázat, že další volby nebudou, protože přece „čelíme ruské hrozbě“, válka bude už na podzim tohoto roku (letopočet si dosaďte) a volby není možné uspořádat, protože by pracovní síla nemohla o víkendu vyrábět zbraně v továrnách převzatých od uměle zbankrotovaných automobilek atd.

A to samé se stane u nás, pokud budou lidé volit Babiše a jeho „hnutí“ ANO. Ano, pan Babiš, univerzální spasitel s funkcí opakování, ojebe úplně stejně své voliče. Není důvod, proč by se tak nemělo stát. Stejné rámcové podmínky, stejné schéma, stejný mainstream evropské politiky.

Vlastně se to už jednou stalo. Taky tu máme plán A a plán B. Babiš už zde jednou vládl. Sám Babiš i jeho administrativa byl naprosto vzorným poskokem EU. Bez mektání plnil příkazy nadnárodní covidové církve a podpořil všechny „vědecké konsensy“, které mu libovolný šarlatán přinesl. Jeho kolaborace sice neměla rysy okázalého a devótního lokajství, které přinesla až Fialova vláda, ale jinak naprosto poslušně plnil a splnil všechna zadání, která dostal.

Lidem se Babišův socialismus přejedl a tak ho nahradili Fialovým socialismem. I v tomto případě si hodně lidí říkalo, že je to pravicový politik, ukončí praxi megadeficitů, sociálních dávek pro všechny a dotační šílenství. Co se stalo ve skutečnosti, všichni dobře víme. Fiala v podstatě dokončil konverzi ekonomiky z tržní na dotační, což byl jednoznačně Babišův projekt, a Fialovy deficity jsou stejné jako Babišovy. Hned od prvního dne ve funkci hodili volební sliby za hlavu a začali realizovat to, co Babiš začal.

Oba totiž sledují stejný koncept, byť s trochu odlišnou rétorikou.

I v ČR máme naše „zelené“, tedy politickou stranu s marginální podporou, ale velkým vlivem na vládu. Protože se originální zelenou stranu nepodařilo Sörösovi ani na několikátý pokus vybudovat, máme zde Piráty. V posledních volbách jednociferný výsledek, čtyři poslanecká křesla, ale velký podíl na vládě a pirátské metastázy na krajích, obcích a ve velkých firmách. I zde se tedy používá jako nástroj marginální a v podstatě neexistující politický subjekt, který nemá žádnou členskou základnu a funguje jen jako otevírák na Overtonovo okno.

Nyní to vypadá, na bázi aktuálních průzkumů, že občané mají dost Fialy, jeho lokajství, deficitů, dotačního šílenství, rozkrádání a podobně, a sáhnou po osvědčeném spasiteli, protože si naivně myslí, že to tím napraví. Občané si myslí, zcela nesprávně, že nyní podpoří „opozičního“ Babiše a on to dá zase všechno do cajku. Přitom ale už vědí z minulosti, že je to stejný proevropský klaun jako Fiala, stejně jako on bude pokračovat v devastaci země, a o jeho úctě k inherentním právům jsme se už měli možnost přesvědčit během covid games.

To je normální idiocie. Je to jak sledovat bouračku v přímém přenosu, až na ten detail, že nabourat se chystá celá země.

Nezdá se vám těch podobností nějak moc? Nevypadá to nějak hrozně moc stejně?

Plán A, plán B, plán A… vidíte v tom nějaký smysl? Schválně, kdo je tak blbý, aby si dvakrát sedl na rozpálená kamna? Ano, aktuálně asi 30% aktivního elektorátu, protože podléhají nejrůznějším chimérám, agresivnímu marketingu, pečlivě připraveným narativům a sociální korupci v podobě dávek, dotací a gigantických odměn pro státní poskoky.

Když se to tak vezme, tohle všechno se střídáním plánu A a plánu B, které se nakonec ukáží docela stejné, je docela promyšlený koncept. Není však moc originální. Je to v podstatě prostá redundance, která se používá v technice už dlouho. Taky by se to dalo nazvat jako sériový bipartismus, kdy se dvě zdánlivě opoziční strany střídají u moci, kterou vykonávají ve shodě. Je s podivem, že se takové množství občanů nechá tímto trikem oblbnout.

Nadcházející volby nebudou o volbě konkrétního subjektu. Tyto volby budou o zrušení kontinuity. Pokud veřejnost najde odvahu přerušit sériový bipartismus, nemusíme dopadnout jako Německo. V opačném případě Bůh s námi. [zdroj]

Související:

Zločiny covidismu nezapomeneme. Babiš a jeho parta nejsou řešením pro budoucnost.

Návrat covidového krále. Exministr Vojtěch se vrací do politiky, opět chce zdravotnictví.

Publikujeme bez výslovného svolení autorů textů a překladů v dobré víře i úmyslu rozšířit myšlenky a názory, se kterými se Nespokojený ztotožňuje nebo stojí za pozornost.