27.11.2023

Vymítač lží o covidu a virech David Šubík: SARS-CoV-2 neexistuje, nejsou žádné důkazy.

Společnost Antonín Šlajch, covid, David Šubík, Jan Cemper, Kamala Taris, Lenka Tarabová, lež, právo, testy, Tomáš Nielsen, video, virologie

Ministerstvo zdravotnictví nemá důkaz o tom, že virus SARS-CoV-2 reálně existuje. Vítězství Davida Šubíka u soudu s Manipulátorem Cemperem a Iluminátorem Šlajchem. Jan Cemper označil článek na Resetheus.org jako dezinformaci. Ověření samozvaného „fact-checkera“ v praxi: opět neměl pravdu. Na faktech ještě pořád záleží.

Nejenže Cemper prohrál soud, a musí se veřejně omluvit, omluvu zveřejnit na portálu manipulátoři.cz, zaplatit soudní výdaje a odškodnění. Soud navíc konstatoval, že ministerstvo takový důkaz skutečně nemá. Nespokojený děkuje Davidovi Šubíkovi a spolku Resetheus za práci, kterou poslední roky odvádějí.

• viry neexistují
• virologie není věda, ale víra
• virologové „zkoumají“ naprosté nesmysly
• Soňa Peková není žádná hrdinka „alternativy“, ale (ať už vědomá či nevědomá) bludička
• „test na covid“ byl zkonstruován na základě informací ze sociálních sítí (beze srandy!)
• celý covid je ergo v počítači zkonstruovaný blábol

Rozhovor s Davidem Šubíkem nejen o vyhrané soudní kauze se spolkem Manipulátoři.

Stanovisko spolku Resetheus:

Tento soudní spor vznikl na základě článku zveřejněného na webovém portálu spolku Manipulátoři.cz, ve kterém se jeho autor, samozvaný fact-checker s pseudonymem Iluminátor, pokouší vyvrátit obsah článku Davida Šubíka publikovaného na našem webu o tom, že Ministerstvo zdravotnictví nemá důkaz o reálné existenci viru SARS-CoV-2.

Rozbor našeho článku Iluminátorem by nás vůbec nezajímal, pokud by jej server Manipulátoři.cz, údajně odhalující dezinformace a hoaxy, který je citován veřejnoprávními médii a také některými oficiálními institucemi, neprezentoval jako pravdivý s označením „dezinformace“ na úvodním obrázku našeho článku. Dehonestoval tak Mgr. Davida Šubíka, se kterým úzce spolupracujeme a k jehož úspěšné knize o podvodu s HIV/AIDS jsme nedávno financovali dotisk v nákladu 1000 kusů.

Panu Cemperovi ze spolku Manipulátoři.cz jsme posílali žádost, aby článek ze svého webu stáhnul. Ten však odepsal, že si za obsahem článku pevně stojí (i když není jeho autorem). První soudní kauzu, která proběhla proti Manipulátoři.cz z.s., vedl spolek Resetheus z.s.. Výsledkem této kauzy byla smírčí dohoda o tom, že Manipulátoři.cz uvedou před předmětným článkem upozornění, že obsah článku nijak nehodnotili. Více v tomto sporu nebylo možné dosáhnout, jelikož právnická osoba nemá nárok na náhradu nemajetkové újmy.

Abyste si mohli sami udělat názor, jak argumentuje samozvaný fact-checker Iluminátor, jehož články server Manipulatoři.cz běžně přebírá, přečtěte si nedávno publikovaný článek Jak argumentuje Iluminátor?, Jak argumentuje Iluminátor? – 2. část, Jak argumentuje Iluminátor? – 3. část.

Upravený záznam z 1. stání (10.2.2023) si můžete poslechnout. Záznam z 2. stání (5.4.2023), 3. stání (16.6.2023) a 4. stání (25.10.2023) jsme nakonec nezpracovávali. Celý proces pro Vás shrneme, až bude kauza ukončena.

Kauza Mgr. David Šubík vs. Manipulátoři z.s. (10/2/2023)

Ministerstvo zdravotnictví nemá důkaz o tom, že virus SARS-CoV-2 reálně existuje.

Dne 5. prosince 2020 jsme podali opakovanou žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, aby nám Ministerstvo zdravotnictví poskytlo přesné citace vědeckých publikací, které vědeckým, tzn. ověřitelným a opakovatelným způsobem dokládají to, že:

1. virus SARS-CoV-2 byl řádně izolován. Tzn., že virové částice byly vyčištěny a izolovány pomocí centrifugace s hustotním gradientem, bílkoviny byly biochemicky analyzovány. Důkaz, že k takové izolaci došlo byl doložen fotografií zkoncentrovaných izolovaných částic. Z takto izolovaných částic byla vyextrahována molekula RNA, gelovou elektroforézou změřena její velikost a sekvenováním standardně dlouhých sekvencí sestaven její řetězec.
2. u takto doloženého viru SARS-CoV-2 je prokázána příčinná souvislost k onemocnění COVID-19 a je tedy oprávněné považovat jej za původce tohoto onemocnění.

Ministerstvo nejprve zareagovalo způsobem, který vůbec neodpovídal na tyto dvě základní otázky. Po stížnosti, kterou jsme na takovou odpověď zaslali, nám z MZ přišlo v odpovědi 7 odkazů, které tady zveřejňujeme s patřičným komentářem:

Publikace, které podle MZČR potvrzují existenci viru SARS-CoV-2.

1. Ludwig S.,Zarbock A. Coronaviruses and SARS-CoV-2: A Brief Overview. 2020 International Anaesthesia Research Society, www.anesthesia-analgesia.org Dostupné na: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7173023/

2. SZÚ WEB: http://www.szu.cz/uploads/Epidemiologie/Coronavirus/Zakladni_info/2020_08_07_ Covid19zakladniinformace.pdf

3. Sharma et.al. Severe acute respiratory syndrome coronavirus-2 (SARS-CoV-2): a global pandemic and treatment strategies. Int J Antimicrob Agents. 2020 Aug; 56(2): 106054. Published online 2020 Jun

4. Junejo Y, Ozaslan M, Safdar M, et al. Novel SARS-CoV-2/COVID-19: Origin, pathogenesis, genes and genetic variations, immune responses and phylogenetic analysis. Gene Rep. 2020;20:100752. doi:10.1016/j.genrep.2020.100752

5. https://viralzone.expasy.org/9056

Jedná se o přehledové práce nebo odkazy na webové stránky, nelze je pokládat za zdroj primární vědecké informace nebo za podložený ověřitelný vědecký argument a nemá smysl je jakkoli komentovat.

Jako další publikaci MZ uvádí:

6. Na Zhu et al., A novel coronavirus from patients with pneumonia in China, 2019, N Engl J MED 382;8, February 20, 2020 (pdf ke stažení zde: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7092803/pdf/NEJMoa2001017. pdf)

Toto je jediná práce ze sedmi publikací, na které nás Ministerstvo zdravotnictví odkazuje, již je možné považovat za původní vědeckou práci. Dokonce v ní autoři tvrdí, že objevili nový beta koronavirus u pacientů se zápalem plic. Jedná se o vůbec první vědeckou publikaci, která na toto téma byla publikována. Byla zpracována odborníky, kteří byli čínskou vládou povoláni do Wuchanu na konci roku 2019.

Existuje bílý jednorožec? Tak potom existuje i virus SARS-CoV-2.

Pokud by to měl být důkaz skutečné izolace nového patogenu a jeho příčinné souvislosti s onemocněním COVID-19, je na místě si zodpovědět několik základních otázek:

Vědci hledali nový patogen u pacientů se známými symptomy (atypický zápal plic). Zjišťovali příčiny stavu těchto pacientů?

NE. Vědci se nezabývali skutečnými příčinami klinického stavu čtyř pacientů, kterým byly odebrány vzorky k dalšímu zkoumání. Pouze vyloučili přítomnost známých patogenů. Jejich absence je ovšem charakteristický znak pro atypický zápal plic, který má celou řadu jiných příčin.

Byl tento nový patogen z odebraných vzorků skutečně izolován?

NE. V kapitole „IZOLACE VIRU“ popisují autoři různé laboratorní postupy, ale v žádném případě nedošlo k očištění virových částic od zbylého biologického materiálu, nebyl určen hustotní gradient, který by charakterizoval tento nový virus. Žádná fotografie z elektronového mikroskopu nedokládá, že by vědci dosáhli koncentrátu izolovaných částic, se kterým by mohli dále pracovat.

Provedli vědci biochemickou charakterizaci nového patogenu?

NE. Vědci se ani nepokoušeli o biologickou charakterizaci nového patogenu. Bez předchozího kroku skutečné izolace viru to ani není možné udělat. Virové bílkoviny nebyly popsány ani specifikovány.

Provedli vědci důkaz příčinné souvislosti mezi daným patogenem a respiračními problémy u pozorovaných pacientů?

NE. Bez předchozí izolace patogenu je důkaz příčinné souvislosti nemožný a sami to v závěru studie přiznávají.

Provedli vědci důkaz o přenosnosti/infekčnosti nového patogenu?

NE. Hypotéza o infekčnosti tohoto patogenu je založena pouze na laboratorních postupech, jejichž věrohodnost nebyla ověřena.

Prokázali vědci, že onemocnění COVID-19 je novým onemocněním se specifickými symptomy?

NE. Onemocnění COVID-19 není nic jiného než souhrn známých symptomů a klinických stavů, které mohou mít celou řadu objektivních příčin.

Prokázali vědci, že jimi uměle sestavený genetický řetězec existuje v živých organismech v podobě patogenního viru?

NE. Tento řetězec jako celek existuje pouze v počítači nebo na papíře. Vědci tuto makromolekulu RNA v celku nezískali, neprokázali, že by řetězec RNA, který označili jako genom nového patogenního viru, reálně existoval.

Byly provedeny kontrolní experimenty, které by potvrdily věcnou a metodologickou správnost vědeckých závěrů učiněných v této publikaci?

NE. Vědci neprovedli žádný kontrolní experiment, kterým by doložili správnost svého postupu.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že tuto publikaci není možné použít jako vědecký argument, který by potvrzoval oprávněnost hypotézy, že existuje nový patogen (SARS-CoV-2) a že způsobuje onemocnění COVID-19.

Jiná žadatelka, která se pídila po informaci od Ministerstva zdravotnictví, a to, ve které konkrétní části tohoto článku se popisuje proces izolace nového koronaviru, tak jí v odpovědi přišlo toto vyjádření:

„Zhu, N., Zhang, D., Wang, W., Li, X., Yang, B., Song, J., Zhao, X., Huang, B., Shi, W., Lu, R., Niu, P., Zhan, F., Ma, X., Wang, D., Xu, W., Wu, G., Gao, G. F., Tan, W., & China Novel Coronavirus Investigating and Research Team (2020). A Novel Coronavirus from Patients with Pneumonia in China, 2019. The New England journal of medicine, 382(8), 727–733. https://doi.org/10.1056/NEJMoa2001017„

„Tento článek se věnuje izolaci viru velmi podrobně, včetně postupu, například v této pasáži:“

Detection and Isolation of a Novel Coronavirus

„Three bronchoalveolar-lavage samples were collected from Wuhan Jinyintan Hospital on December 30, 2019. No specific pathogens (including HCoV-229E, HCoV-NL63, HCoV- OC43, and HCoV-HKU1) were detected in clinical specimens from these patients by the RespiFinderSmart22kit. RNA extracted from bronchoalveolar-lavage fluid from the patients was used as a template to clone and sequence a genome using a combination of Illumina sequencing and nanopore sequencing. More than 20,000 viral reads from individual specimens were obtained, and most contigs matched to the genome from lineage B of the genus betacoronavirus — showing more than 85% identity with a bat SARS-like CoV (bat-SL-CoVZC45, MG772933.1) genome published previously. Positive results were also obtained with use of a real-time RT-PCR assay for RNA targeting to a consensus RdRp region of pan β-CoV (although the cycle threshold value was higher than 34 for detected samples). Virus isolation from the clinical specimens was performed with human airway epithelial cells and Vero E6 and Huh-7 cell lines. The isolated virus was named 2019-nCoV.“

Pokud by odborníci na Ministerstvu zdravotnictví přečetli z tohoto článku více než úvodní resumé a názvy jednotlivých odstavců, tak by nikdy nemohli tímto článkem argumentovat. Tento článek je sám o sobě nejlepším důkazem, jak mylná je myšlenka, že tady je nový virus, který způsobuje nové onemocnění.

V této vytknuté pasáži je popsáno pouze to, že 3 stěry, které byly odebrány pacientům v nemocnici ve Wuchanu byly prověřeny na přítomnost známých patogenů (kupodivu s negativním výsledkem). Pak, aniž by vzorky ze stěrů prošly jakýmkoli procesem izolace, byla extrahována RNA, poté byla naklonována a osekvenována.

Vědci tak získali přes 20 tisíc krátkých úseků (nespecifikované délky) a pak z nich byl sestaven genom viru tak, že se z 85% shodoval s již dříve publikovaným genomem „netopýřího koronaviru“. Tato přítomnost byla potvrzena i testem RT-PCR, který detekoval „konsensuální RdRp úsek“ genomu betakoronaviru (konsensuální v tomto smyslu znamená, že se vědci dohodli, že jej za to budou považovat, ačkoli to nikdo nikdy neprokázal).

Zvláštní je, že nyní jim výsledek testu vyšel pozitivní, ačkoli v první fázi, kdy vylučovali přítomnost známých patogenů, byly výsledky negativní. Za další povšimnutí stojí, že sami autoři se pozastavují nad tím, že pozitivní výsledek docílili až při Ct hodnotě „nad 34“ (jak moc nad už se zase nedozvíme – co tato hodnota znamená se dá dočíst na našich stránkách zde).

Nyní přichází moment, který autoři nazývají „izolace viru“ a o kterém Ministerstvo tvrdí, že je v článku „velmi podrobně“ popsán. Celý proces je lakonicky shrnut do jedné věty:

„Izolace viru z klinických vzorků byla provedena na epiteliálních buňkách lidských dýchacích cest a na buněčných liniích Vero E6 a Huh-7.“

To samozřejmě znamená, že nedošlo k žádné izolaci, ale pouze tím autoři říkají, že přenesli tekutiny ze vzorků na tyto laboratorní buněčné kultury, kde, jak se můžeme pouze domnívat, došlo k tomu, že buňky začaly odumírat, což je už přes šedesát let v medicínské virologii z nepochopitelných důvodů nazýváno „izolací“, jakkoli se tento proces, v žádném známém smyslu slova „IZOLACE“, izolaci nepřibližuje.

Přidáním biologických vzorků na buněčné kultury a následnými laboratorními postupy pouze dojde k rozpadu buněk na malé částice, což je interpretováno tak, že se virus množí a toto údajné množení se nazývá izolace, přestože zde dochází pouze k logickému odumírání a rozpadu.

Je až zarážející, jak nezáludně Ministerstvo zdravotnictví odkrývá to, že nemají nejmenší důkaz o tom, že by existoval byť jen náznak vědeckého argumentu, který by mohl podpořit myšlenku reálné existence viru SARS-CoV-2.

Na závěr okomentujeme publikaci, kterou Ministerstvo zdravotnictví uvádí jako sedmý odkaz:

7. Corman VM, et al. Detection of 2019 novel coronavirus (2019-nCoV) by real-time RT-PCR. Euro Surveill. 2020 Jan 23;25(3):pii=2000045. https://doi.org/10.2807/1560- 7917.ES.2020.25.3.2000045 Received: 21 Jan 2020; Accepted: 22 Jan 2020; Correction in: Euro Surveill. 2020 Apr 9; 25(14): 20200409c.; Correction in: Euro Surveill. 2020 Jul 30; 25(30): 2007303.

Nabízí se otázka, zda tento článek skutečně někdo na Ministerstvu zdravotnictví četl. Jakkoli je nezpochybnitelné, že to je původní publikace, rozhodně se nedá tuto práci pokládat za práci vědeckou. Už z toho důvodu, že neprošla řádným předchozím recenzním čtením a že u několika spoluautorů byl zamlčen střet zájmů.

Ve skutečnosti je to důkaz o vědeckém podvodu, který etabloval uvedení RT-PCR techniky jako diagnostické metody pro detekci viru SARS-CoV-2 a onemocnění COVID-19. V této souvislosti je možné odkázat na rozsáhlou analýzu, která byla zaslána vydavateli této publikace: Corman Drosten Review Report.

Zde dokládá mezinárodní tým dvaceti dvou odborníků bod po bodu, jak autoři publikace postupovali chybně nebo účelově tak, aby obhájili své závěry, že je možné vyvinout spolehlivou testovací metodu na přítomnost patogenního viru aniž by tento virus měli k dispozici jak sami autoři uvádějí v úvodu článku:

„Naším cílem bylo vyvinout a nasadit robustní diagnostickou metodiku pro použití v laboratorních podmínkách veřejného zdravotnictví, aniž bychom měli k dispozici virový materiál.“

Dále v textu uvádějí, že k závěru, že je tento nový virus příčinou vypuknutí nové epidemie, došli na základě zpráv ze sociálních médií. Sami se tak přiznávají k tomu, že pracovali s neověřenými informacemi. To je skutečná parodie vědeckých postupů.

Ministerstvo zdravotnictví opět dokazuje to, že přestože disponuje celou řadou odborníků, není schopno doložit základní informaci, vědecký důkaz, který by dovolil tvrdit, že existuje nový virus SARS-CoV-2 a je příčinou onemocnění COVID-19. Nemá tedy vědecké opodstatnění pro nouzový stav a následná opatření, která jsou v souvislosti se SARS-CoV-2/COVID-19 zaváděna. Celá věc se tím posouvá z úrovně vědecké na úroveň právní. Jsou porušována základní lidská práva a svobody, aniž by k tomu byl důvod. Argumentuje se, že veškerá opatření jsou zaváděna kvůli nekontrolovanému šíření nového, potencionálně smrtelného, viru. Když se ale ptáme na jednoduchou informaci, kde je důkaz, že tento virus skutečně existuje, tak ji ministerstvo není schopno poskytnout.

Virologie jako virtuální realita aneb Jak prokázat existenci trpaslíků.

Koncept „viru“ je od počátku chybný.

Když nemůžete najít viníka, na kterého byste mohli svalit vinu, tak si ho prostě vymyslete.

„Snadno procházejí keramickými filtry s úzkými póry, které zadržují všechny bakterie, a zatím se je nepodařilo zviditelnit ani těmi nejlepšími mikroskopy, včetně ultramikroskopu. Na jejich existenci musíme usuzovat, protože způsobují různé nemoci lidí, zvířat a také rostlin. Je velmi zvláštní, že s těmito mikroorganismy, které jsou pro nás zcela neviditelné, můžeme pracovat úplně stejně jako s čistými kulturami bakterií.“ – Robert Koch

Výše uvedený citát byl převzat z inauguračního projevu německého bakteriologa Roberta Kocha na Akademii věd dne 1. července 1909, který byl jedním z jeho projevů posledních. Zemřel téměř o rok později 27. května 1910. Koch tehdy přiznal své přesvědčení, že existují entity, které nejsou viditelné ani těmi nejlepšími mikroskopy. Protože byly neviditelné a údajně způsobovaly určité nemoci, bylo třeba jejich existenci odvodit z důkazů, které byly podobné těm, jež byly pozorovány při studiu bakterií. Jinými slovy, pokud se hledala bakterie a nepodařilo se ji identifikovat jako původce nemoci, bylo přijatelné obvinit viníka neviditelného. Mezi nemoci, které nebylo možné spojit s bakteriemi a které vyžadovaly neviditelného obětního beránka, aby se teorie choroboplodných zárodků udržela při životě, patřily spalničky, spála, pravé neštovice, vzteklina, chřipka, žlutá zimnice a mor skotu. Podle publikace Fields Virology se koncept neviditelného „viru“ zrodil poté, co si vědci uvědomili, že nejsou schopni splnit Kochovy postuláty, tedy kritéria, která byla považována za naprosto nezbytná k tomu, aby bylo možné prokázat, že mikrobi způsobují nemoci.

Koncept neviditelného „viru“ byl použit k vysvětlení jakýchkoli důkazů, které byly v rozporu s myšlenkou, že mikrobi jsou příčinou nemocí, jakmile se zjistilo, že Kochovy logické požadavky nemohou být splněny. Virologové byli povzbuzeni k ohýbání pravidel, protože tak pravidelně činil i sám Koch. Věděl, že je často nemožné vyvolat onemocnění u zvířat, aby bylo možné tvrdit, že původcem je mikrob, jak dokládají jeho potíže v případě cholery. Bohužel místo toho, aby si Koch uvědomil, že jeho postuláty fungují tak, jak byly navrženy, čímž tvrzení o mikrobech jako původcích nemocí vyvrátily, dovolil ohýbat logiku, aby udržel teorii choroboplodných zárodků při životě. To přiznal Alfred Grafe ve své knize „A History of Experimental Virology“:

Je zřejmé, že „filtrovatelný virus“ není nic jiného než imaginární koncept, který zavedli bakteriologové, jimž se nepodařilo přiřadit žádnou bakterii jako původce onemocnění splněním Kochových postulátů. Tito výzkumníci vytvořili umělé a experimentální onemocnění nevědeckými a nepřirozenými metodami, což je vedlo k přesvědčení, že existuje neviditelné agens, které je za ně odpovědné, a nikoliv že onemocnění je přímým důsledkem použitých destruktivních metod. Kdyby byly provedeny řádné kontrolní experimenty s použitím tekutin odebraných zdravým jedincům nebo nemocným jedincům s jinými chorobami, které by byly zpracovány stejným způsobem, tito výzkumníci by si uvědomili, stejně jako pruská vláda v případě Loefflera, že nemoci byly vyvolány samotnými experimenty, a nikoliv „filtrovatelnými viry“. K vysvětlení rozporuplných výsledků a zamaskování pseudovědeckých zjištění byl místo toho vymyšlen neviditelný obětní beránek, což teorii choroboplodných zárodků udrželo při životě.

Existují vůbec viry? Jak se testuje? K čemu slouží vakcíny? Tady jsou odpovědi.

Kde je ten „virus“? Je nezvěstný. Odjakživa.

„Žádný virus nebyl získán v naprosto čistém stavu. Dokonce ani promytá granula vakcinačního viru nelze akceptovat jako reprezentanty samotného viru. Proto nelze říci, že byl filtrován pouze virus, a nikoli virus připojený k agregátům proteinů nebo částicím degradovaných buněk.“ – Thomas Rivers

Výše uvedené tvrzení pochází od významného virologa Thomase Riverse z článku, který napsal v roce 1927 a v němž kriticky přezkoumává důkazy o filtrovatelných „virech“. Toto tvrzení vzniklo předtím, než bylo možné částice tak malé, jako jsou údajné „viry“, spatřit pomocí elektronového mikroskopu, neboť ten byl vynalezen až v roce 1931 a tato technologie se začala běžně používat až ve 40. letech 20. století. V době, kdy Rivers psal tento článek, neexistoval žádný vizuální důkaz existence jakéhokoli „viru“. Virologové předpokládali, že pokud tělní tekutiny od nemocného hostitele přefiltrují přes filtr, který nepropouští bakterie, bude výsledná tekutina obsahovat pouze částice „viru“. Jak však poznamenal Rivers, čistý vzorek, který by obsahoval pouze předpokládaný „virus“, se jim nepodařilo získat, protože v tekutinách po filtraci byly údajně přítomny agregáty proteinů a částice degradovaných buněk. Vždy se tedy vědělo, že tyto „virové“ vzorky obsahují další hostitelské materiály a kontaminanty, a to ještě předtím, než je bylo možné vizualizovat pomocí elektronového mikroskopu. Neexistoval však žádný důkaz, že by některý z nepurifikovaných hostitelských materiálů „viry“ ve skutečnosti někdy obsahoval.

Ani po Riversově přiznání z roku 1927 a s rozvojem technologií virologové nikdy nezískali čistý vzorek jakéhokoli „viru“ přímo z tělních tekutin hostitele. Na obrázcích „virů“, které dnes vidíme, jsou částice vytvořené po experimentu s buněčnou kulturou.

Pro ty, kteří buněčné kultury neznají, jde o metodu, kterou v roce 1954 vymyslel John Franklin Enders jako způsob kultivace „virů“ a která se ve virologii používá dodnes. Tyto kultury jsou přesným opakem jak purifikace, která znamená zbavení vzorku kontaminantů a cizích materiálů, tak izolace, která znamená oddělení od všeho ostatního v čistém stavu.

Metoda buněčných kultur spočívá v tom, že se vezmou tělní tekutiny hostitele, které byly přidány do „virového“ transportního média obsahujícího antibiotika, antimykotika, fetální telecí krev (fetální bovinní sérum) a další živiny a chemikálie, a smíchají se buď se zvířecími, nebo rakovinnými buňkami udržovanými ve stejných materiálech. Tato nepurifikovaná směs hostitelských a cizích látek se inkubuje několik dní, dokud buňky nezačnou odumírat. Toto odumírání buněk, známé jako cytopatický efekt, se používá jako nepřímý důkaz toho, že v tělních tekutinách byl přítomen „virus“ a že se v důsledku kultivace replikuje. Obrázky „virů“, které vidíme, vznikají až po tomto procesu, protože podle Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) „virové“ částice bez kultivace buněk purifikovat, izolovat a vizualizovat nelze.

V mnoha rozhovorech s obhájci virologie se ukázalo, že stejně jako CDC nemohou předložit žádné důkazy o tom, že částice, které byly po experimentu s buněčnou kulturou prohlášeny za „viry“, byly skutečně přítomny v tělních tekutinách nemocného hostitele před tímto experimentem. Jejich existence je domněnkou virologů, protože před provedením experimentu nikdy nezjišťují, zda tyto částice v tekutinách skutečně byly. Jelikož před experimentem tělní tekutiny nekontrolují, neexistuje žádný důkaz, na jehož základě by mohli tvrdit, že „virové“ částice v tělních tekutinách byly a že se tyto částice v důsledku experimentu skutečně replikovaly. To je zásadní krok nejen z logického, ale i vědeckého hlediska, který v každé virologické práci zcela chybí. Nicméně ti, kdo hájí virologii, se nějak pokoušejí racionálně zdůvodnit, že získání samotných předpokládaných „virových“ částic z tělních tekutin, aby je bylo možné charakterizovat, měnit a manipulovat s nimi před experimentem, není nutné.

Jediný způsob, jak zajistit to, že „viry“ jsou k dispozici před experimentem, je purifikovat a izolovat předpokládané „virové“ částice z tělních tekutin nemocného člověka nebo zvířete, aby se prokázalo, že jsou v těchto vzorcích přítomny. To je nezbytné proto, aby virologové věděli, které částice mají po experimentu s buněčnou kulturou hledat, aby mohli ověřit, zda se částice v jejich nepurifikovaném nepořádku replikovaly. Jak jsme však viděli u Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), pravidelně se nám dostává jedné výmluvy za druhou, proč je to nemožný úkol. Můj oblíbený příklad pochází od dr. Toma Cowana, který se zeptal virologa, zda je možné purifikovat a izolovat částice „viru“ přímo z tělních tekutin bez kultivace. Virolog odpověděl, že to není možné, protože v tělních tekutinách jednoho pacienta není dostatek „viru“. Dr. Cowan chytře navázal a zeptal se virologa, zda by bylo v tekutinách dostatek „viru“, kdyby se spojily dohromady vzorky od deseti pacientů. Virolog odpověděl, že by k purifikaci a izolaci stále nebylo dost „viru“. Dr. Cowan počet vzorků stále zvyšoval, čímž virologa více a více znervózňoval, dokud nedosáhli počtu 10 000 sloučených vzorků. Nicméně, bez ohledu na to, na kolik vzorků se dr. Cowan dostal, virolog neustoupil ve své odpovědi, že v těchto sloučených vzorcích nebude dostatek „viru“ k purifikaci a izolaci. I když tento příběh vylíčil při různých příležitostech mnohem lépe než já, dr. Cowan tuto výměnu stručně popsal ve své vynikající knize Zlomení kletby (Breaking the Spell) následovně:

„Když se ptám lékařů nebo virologů, proč neprovedou tento jednoduchý, jasný, logický a racionální důkaz, který by prokázal existenci nového viru a to, že způsobuje onemocnění, slyším jednu ze dvou odpovědí. První je, že v žádné tělesné tekutině nemocného člověka není přítomno dostatečné množství viru, aby bylo možné jej tímto způsobem najít. Dokonce jsem se vědců ptal, zda by virus našli, kdyby se shromáždila bronchiální tekutina od 10 000 lidí s ‚Covidem‘, ale odpověď byla stále stejná: ‚Není tam dostatek viru‘. To samozřejmě vyvolává otázku, na základě jaké teorie tedy tvrdíme, že virus způsobuje onemocnění lidí? Na to neexistuje žádná odpověď.“ – Dr. Tom Cowan

Vidíme tedy, že CDC, virologové, biologové atd. mají dokonalou výmluvu, která činí jejich teorii o „virech“ nefalzifikovatelnou a zcela pseudovědeckou. Domnělé „virové“ částice z tělních tekutin nemocného člověka nebo zvířete jednoduše nemohou purifikovat a izolovat, protože k tomu prostě není k dispozici dostatek těchto patogenních částic, bez ohledu na to, kolik vzorků smícháte dohromady. „Viry“ údajně potřebují hostitelské buňky, aby se mohly replikovat v dostatečně velkém množství, aby je virologové mohli najít, což znamená, že jedinou možností je buněčná kultura. Nevadí, že hostitel by měl být dokonalou buněčnou kulturou a že tělo by se mělo hemžit miliardami, ne-li biliony „virových“ částic. Nevadí, že virologové nikdy neměli k dispozici žádné „viry“ v čistém stavu, které by mohli studovat, aby zjistili, že buněčná kultura vůbec je vhodný způsob kultivace „virů“. Požadavek přímého důkazu toho, že částice pozorované po kultivaci buněk skutečně existují i v tělních tekutinách hostitele před provedením experimentu, je považován za směšný. Jak se opovažujeme předpokládat, že vzorek obsahuje nečistoty, jak uvedl Rivers, které nejenže zkreslují výsledky jakéhokoli experimentu, ale také znemožňují virologům tvrdit, že některá částice je viníkem, protože je nemohou všechny rozlišit. Máme se prostě smířit s tím, že purifikace a izolace předpokládaných „virových“ částic přímo z tělních tekutin je nejen nemožná, ale i zbytečná. Prostě není k dispozici dostatek částic, kontaminanty nejsou důležité a buněčná kultura je prostě způsob, jak se to dělá. Smiřte se s tím.

Proč bychom to však měli akceptovat? Uvedené zdůvodnění logicky nedává smysl, zejména když se podíváme na jejich vlastní fikci. Pokud se podle jejich teorie „viry“ v těle replikují v dostatečném množství, aby způsobily nemoc, pak by mělo být v tělních tekutinách nemocného člověka nebo zvířete přítomno dostatečné množství „virů“. Díky různým dostupným purifikačním postupům (centrifugace, filtrace, srážení atd.) by měli být schopni purifikovat a izolovat předpokládané „virové“ částice přímo z tělních tekutin ještě předtím, než vůbec dojde k experimentu.

Virologové s oblibou mění běžně používané definice slov, jako to udělali s purifikací a izolací, rádi nás nechávají hádat, jaká je definice „viru“ v daný den. Z oficiálních zdrojů vyplývá, že se to okolo nás těmito těžko definovatelnými „viry“ neustále hemží. Podle oficiálního narativu se prý „viry“ zmocňují našich buněk, přebírají jejich mechanismy, aby vytvořily dostatečný počet kopií a nakonec z jediné buňky explodují tisíce těchto kopií neviditelné patogenní entity, které se pak šíří po celém těle a infikují další buňky. Tento proces probíhá stále dokola a výsledkem je nespočet kopií, což údajně vede k příznakům nemoci:

Mělo by být naprosto jasné, proč virologové nemohou najít svůj „virus“ přímo v tělních tekutinách. I když nám říkají, že jsme až po okraj naplněni „viry“, částice vybrané jako představitelé fiktivní hrozby v nás ve skutečnosti neexistují a musí být vytvořeny pomocí velmi specifických receptů v laboratoři. Virologové musí přidat různé přísady, které buňky usmrtí, aby pak mohli výsledné náhodné částice z buněčných zbytků mylně interpretovat jako viníka, zatímco ve skutečnosti to byly toxické podmínky samotného experimentu, které virologům umožnily vykouzlit jejich ideální strašáky. To vytvořilo nefalzifikovatelnou premisu, protože jim je dovoleno ignorovat skutečnost, že neexistuje žádný přímý vizuální důkaz „viru“ v tekutinách předtím, než proběhla kultivace. Virologové mohou tvrdit, že takhle „viry“ prostě nefungují. Scénář vyžaduje hostitelské buňky, které může virolog otrávit a zabít, aby vytvořil malebná mistrovská díla viditelná prostřednictvím elektronového mikroskopu. Z nějakého podivného důvodu to musí být cizí živočišná nebo rakovinná buňka, a ne buňky ze skutečného hostitele, z něhož je vzorek odebrán, aby se „virus“ mohl replikovat a mohl být vizualizován. Tento fiktivní narativ, vysvětlující nedostatek přímých důkazů o přítomnosti „viru“ v tělních tekutinách hostitele, bez této nefalzifikovatelné premisy nefunguje, a pokud by podvodné praktiky s buněčnými kulturami zmizely, zmizel by i „virus“. Jediný způsob, jakým bude „virus“ kdy pozorován, je tedy až po provedení experimentu s buněčnou kulturou, a nikdy nebude pozorován v purifikovaném a izolovaném stavu. To znamená, že nezávislá proměnná, která je pro vědeckou metodu naprosto zásadní a musí existovat, aby ji bylo možné měnit a manipulovat s ní, neexistuje před experimentem tak, jak by měla. Tato skutečnost zajišťuje, že virologie je pevně začleněna do kategorie pseudovědy, protože jejich „patogenní entita“ bude vždy chybět v samotných tělních tekutinách, ve kterých by sídlit měla, bez ohledu na to, kolik ŽÁDNÝCH-miliónů (NONE-ilionů) „virů“ se v nás a kolem nás údajně nachází.

Soudní proces proti covidismu odkrývá podvod s PCR testováním až k jeho kořenům.

Falešná virologie, podvodné PCR testy, uměle vytvořený farmabyznys a nebezpečné vakcíny.

Zdroje a další informace:
Ministerstvo zdravotnictví nemá důkaz o tom, že virus SARS-CoV-2 reálně existuje
Kauza Mgr. David Šubík vs. Manipulátoři.cz z.s. – rozsudek
Koncept „viru“
Kde je ten „virus“?
Vymýtač lží: David Šubík