15.3.2025

Výročí českého hajlování 1939 vs 2025. Nejtemnější den v historii našeho státu.

Společnost historie, Jindřich Rajchl, Německo, Pavel J. Hejátko, válka

Dnes je tomu 86 let ode dne, kdy Vůdce vzal pod svoji „dobrotivou ochranu“ české země a ustanovil Protektorát Čechy a Morava. Dr. Emil Hácha, prezident II. republiky, byl vystaven naprosto bezprecedentnímu nátlaku, a tak s tím formálně souhlasil. Příznačné a přízračné je ohlušující mediální ticho, které se okolo tohoto dne v našem mainstreamu již několik let velmi hlasitě rozléhá. Výročí nejtragičtější události v dějinách této země.

Výročí českého hajlování 1939 vs 2025.

15. březen 1939. Den, kdy jsme se stali obětí jedné z největších zrad v našich dějinách. Den, kdy jsme byli ponecháni napospas nacistické mašinérii, protože Západ nás zradil. Západ, který nám sliboval ochranu, bezpečnost, spojenectví – a pak nás jednoduše odkopl, protože se mu to hodilo. Mnichovská dohoda nebyla jen obyčejná zrada – byla to ukázka, že jsme pro Západ jen figurky na šachovnici.

A co je nejhorší? Stejná zrada se zopakovala o 50 let později.

V roce 1989 jsme znovu uvěřili sladkým řečem o svobodě, demokracii a prosperitě. Znovu jsme věřili, že Západ nás povede k lepší budoucnosti. A znovu jsme se mýlili. Dnes, po více než třiceti pěti letech „svobody“, už většina národa konečně pochopila, co se tehdy opravdu stalo. Že jsme se nestali suverénním státem, ale pouhým otrokem západních mocností, ekonomickou kolonií, zdrojem levné pracovní síly a odbytištěm pro cizí odpadky.

A co je horší? Teď už je pozdě něco měnit.

Dnes si připomínáme 86 let od okupace nacisty, ale v našich městech a oficiálních médiích po tom ani památky. Média mlčí, politici mlčí, vláda mlčí. Ale když jde o Ukrajinu? O Rusko? O bezhlavou podporu války, která nám nijak neprospívá? Najednou jsou plné noviny propagandy.

Co se vlastně změnilo? Nic. Tehdy nás Západ zradil a dnes nás zrazuje znovu. Tehdy jsme byli obětováni Hitlerovi, dnes jsme obětováni válce, kterou jsme si nevybrali, ale kterou musíme platit. Tehdy jsme byli nástrojem cizích zájmů, dnes jsme opět loutkami ve hře, kterou řídí cizí mocnosti. Západ nám znovu lhal, znovu nás prodal, znovu nás nechal padnout.

A co naše vláda? Fialova vláda dělá přesně to, co kdysi dělali kolaboranti s nacisty. Slouží cizím pánům, ignoruje vůli vlastního národa, rozhazuje naše peníze na válku, kterou už většina Čechů dávno nechce podporovat. Podle průzkumů většina lidí nesouhlasí s neomezenou pomocí Ukrajině, ale vláda to ignoruje. Dnes už je jasné, že náš hlas nic neznamená. Demokracie? To je jen iluze, kterou nám prodávají ti, co tahají za nitky.

A to je ten největší šok: Češi to konečně pochopili. Ale pochopili to pozdě.

Trvalo jim předlouhých 35 let, než si uvědomili, že tohle „osvobození“ nebylo nic jiného než výměna jednoho otroctví za druhé. Trvalo jim 35 let, než pochopili, že nejsme rovnocenní partneři Západu, ale jeho sluhové. Trvalo jim 35 let, než si všimli, že „svoboda“ znamenala jen to, že si můžeme vybrat, který korporát nás bude dojit, která zahraniční mocnost nás bude řídit a kterou válku budeme muset financovat.

Dnes už to vidí skoro každý. Ale už je pozdě.

Když jsme v roce 1938 volali o pomoc, nikdo nás neposlouchal. Když jsme v roce 1968 chtěli změnu, přišly tanky. Když jsme v roce 1989 doufali v lepší život, dostali jsme jen jiného pána. A dnes, když konečně vidíme pravdu, už nemáme sílu s tím něco udělat.

Jsme opět okupovaní. Jen tentokrát nám nevládne cizí vojsko, ale cizí korporace, cizí ideologie, cizí zájmy. Naše vláda je jen prodlouženou rukou těch, kdo si s námi dělají, co chtějí. A my? My už ani neprotestujeme. Protože už víme, že na nás nezáleží.

86 let od okupace. A my jsme znovu zrazeni. Tentokrát o to hůře, že sami sebou… [zdroj]

Z včerejších hrdinů a osvoboditelů jsou dnes zločinci.

Dnes si připomínáme výročí nejtragičtější události v dějinách této země.

Právě před 86 lety, 15. března 1939 v časných ranních hodinách, ukončila vojska nacistického Německa dvacetiletou existenci nejdemokratičtejšího státu ve střední Evropě.

Československá republika, obklopena kolem dokola autoritářskými režimy, které jí bytostně nenáviděly, zrazena v Mnichově nejbližšími spojenci, právě tento den, umřela na dlouhých šest let definitivně…

Vznikl vnucený Protektorát Čechy a Morava a loutkový klerofašistický Slovenský štát a cesty Čechů a Slováků se rozešly.

Ne však všech a ne docela. Od samého počátku okupace a vzniku Slovenského štátu, mnoho občanů bývalé republiky aktivně proti okupaci vystoupilo a zapojilo se ať už na domácí půdě, tak i v zahraničí do boje za svobodu a znovuobnovení Československé republiky.

Tento boj stál obě části někdejší republiky, více než 360 tisíc nejlepších synů a dcer, což bylo vzhledem k tomu, že jsme neprošli aktivně žádnými boji, ohromné číslo.

Toto číslo mohlo být ještě podstatně vyšší, pokud by k nám nepřijela svoboda na tancích s rudou a bílou hvězdou.

Bohužel ta rudá hvězda už není v kurzu a tak se o těch, kteří tu položili jako naši osvoboditelé pod tímto symbolem své životy, už moc nemluví…

Z včerejších hrdinů a osvoboditelů jsou dnes zločinci a někdejších katů a otrokářů, jsou největší přátelé…

Smutný „vděk“ těch, kteří by bez obětí svých synů a dcer a především národů někdejšího Sovětského svazu, už byli patrně jen historickou epizodou…

A pokud mluvím a smutku, tak ten mě přepadne i při projíždění našich mainstreamových médií… O tomto tragickém datu nikde vidu ani slechu… A nebo se to po zveřejněných 5 minutách, již skrylo mezi nepodstatné a do pozadí odsunuté zprávy?

Pokud ano, pak je můj smutek o to větší.. Toť asi vše ke dnešnímu smutnému „výročí“ a co vám v médiích neřeknou, protože to není „korektní“. [zdroj]

Okupace trvající sedm let nás stála 365 000 životů.

Ráno jsem prohlížel naše weby a kromě První zprávy nikde ani zmínka o tom, co se stalo před 86 lety. Nikoho z tzv. novinářů nezajímá, že je výročí okupace tehdejšího zbytku Československa německými nacisty.

Nás ta okupace, která trvala celkově 7, let stála 365 000 životů lidí, kteří zahynuli v boji proti německým okupantům, v německých vyhlazovacích koncentračních táborech a na popravištích gestapa.

Válka pro nás skončila osvobozením Rudou armádou 9. května 1945. I když se to dnešní „historici“ snaží vymazat z paměti lidí, tak je to pravda.

Dnešní novináři, pokud se jim tak dá vůbec říkat, o těchto událostech už nepíší. Odporovalo by to totiž jejich narativu o hodném západu a zlém východu. Problém mají v tom, že pravda vždy vyjde najevo a z historie víme, že pokud náš stát byl v přímém ohrožení, tak to ohrožení přišlo vždy ze západu. Nás západ nikdy nechránil. Všechny smlouvy, které jsme kdy se západem měli, se v případě jejich uplatnění měnily v cár papíru.

Když se dnes na tyto události zeptáte žáků škol, tak o tom většinově nevědí vůbec nic, nebo papouškují nesmysly, které jim vtlouká do hlav propaganda politických neziskovek ničících celý náš školský systém. Proto se pak také nemůžeme divit, že mladí presstituti hlavních novinářských webů, v čele s těmi veřejnoprávními, o dnešku nic nepíší. Mám obavu, že o tom vůbec nic neví. [zdroj]

Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně.

Když 15. března 1939 v šest hodin ráno překročilo 350 000 vojáků Třetí říše hranice Československa, sněžilo. Operaci s krycím názvem „Březnový vítr“ nebo také „Unternehmen Südost“ velel generál Walter von Brauchitsch. Německo se zmocnilo zbytků Československa a učinilo z něj svůj protektorát.

Dvě hodiny po překročení hranic, které se tehdy nacházely již v oblasti Mělníka, vstoupil wehrmacht do Prahy. Spolu s armádou dorazilo i gestapo a SS. Po sedmé hodině večer vjel do obsazeného Pražského hradu sám Adolf Hitler. O den později vydal výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava.

Konečné řešení české otázky byl plán nacistického Německa na úplnou germanizaci českého území, a to především vysídlením českého obyvatelstva na Sibiř nebo do oblasti Volyně.

První návrhy a požadavek na nutné vysídlení Čechů ze středoevropského prostoru přednesl v r. 1919 Rudolf Lodgmann von Auen. Od té doby se „plány“ v Německu zdokonalovaly a již v roce 1932 dal Hitler ve svém projevu v Mnichově zřetelně najevo, jaké má s námi úmysly:

„Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitskobolševický agitační blok.“

Nebýt Rudé armády a Sovětského Svazu, tak by se plán „konečného řešení“ realizoval úplně. Na našem území položilo svůj život 140 000 rudoarmějců.

To je závěr, o kterém by se v dnešní ČR mělo podle „správných kruhů“ mluvit jen velmi málo, a když už, tak nejlépe jen šeptem… [zdroj]

Nejtemnější den v historii našeho moderního státu.

Právě 15.3.1939 je dnem, jenž přetrhl naše dějiny, když ze země, jež byla 10. největší ekonomikou světa, učinil nacistický protektorát bez národní suverenity a svébytnosti.

Celý další vývoj naší země byl touto událostí nezvratně poznamenán. Nebýt této okupace, nepřišla by konference na Jaltě, kde nás Západ zradil úplně stejně jako v Mnichově, když nás vydal do rukou Stalinovi, Agrární strana by nebyla vyloučena z Národní fronty, Gottwald by nevyhrál s tak obrovskou převahou volby v roce 1946, nežili bychom 40 let v bolševické totalitě, nemuselo by se v 90. letech divoce privatizovat, nedošlo by v roce 1993 k rozdělení Československa.

Přesto neslyšíme od pětikoaličních politiků ani mainstremových médií ani setinu tirád, k jakým se hystericky uchylují 21. srpna. Přestože okupace našeho území ze strany vojsk Varšavské smlouvy provedená v tento den byla též nesmírně smutným dnem v našich dějinách, tak se svým významem pro naši budoucnost k dopadům německé nacistické okupace v roce 1939 ani zdaleka nepřibližuje.

S ohledem na tyto naše historické zkušenosti by nás titulek z minulého týdne na portálu Novinky.cz ve znění „Německo začne mohutně zbrojit“ neměl těšit, milí lepševici, nýbrž bychom jej měli vnímat jako velký vykřičník.

Ostatně ještě v roce 1932 před nástupem onoho průměrného rakouského malíře se signifikantním knírkem by také nikdo v Evropě nečekal, že za 7 let začne Třetí říše vojensky drtit celou Evropu.

Německý imperialistické tendence nikdy plně nezaniknou, jen teď někde ve stínu dočasně klimbají.

V dnešní den bychom to měli mít na paměti více než kdy jindy.

Poselství tohoto černého dne v našich dějinách by nás však nemělo vést ke strachu z toho, co se stane, nýbrž k uvědomění si faktu, že by bylo hrubou chybou očekávat, že nás prodloužená německá ruka v Bruselu bude ochraňovat nebo nás dokonce zvát jako jim rovné ke stolu.

Nepřivinujme se k nim jako pudlíci škemrající o pánovu přízeň.

Spoléhejme se především sami na sebe!

Naše země na to má! [zdroj]

Úvodní text vypůjčen zde.

Nacistické kořeny Bruselské Evropské unie. Čtvrtá říše už je na dohled.