25.11.2024

Západ do otevřeného masivního konfliktu s Ruskem nepůjde. Nemohl by ho vyhrát.

Západ kvůli Ukrajině do skutečně otevřeného masivního konfliktu s Ruskem a jeho partnery nepůjde. Nemohli bychom ho vyhrát.

Pro všechny, kteří se kvůli Ukrajině mnohdy za použití vulgarismů předhánějí, aby byli první vpředu s výkřikem ve stylu „vymažte Rusko z mapy světa“, „Rusko slábne a nemá na to“ nebo „pošlete rakety na Moskvu“, tu mám edukační materiál.

Seznamte se, tohle je Sarmat. Proti této zbrani nemáme na Západě efektivní obranu. Prostě nemáme. Na Západě také nemáme zbraně srovnatelné s raketami Kinžál, Jars a Zirkon. Nemáme.

Další opravdu moderní jaderné zbraně třetího tisíciletí s hypersonickým pohonem po celou dobu letu v atmosféře, nejen v jeho závěru při návratu do atmosféry, mají především státy blízké Rusku, jako je Čína, Indie a Severní Korea, pravděpodobně také Írán. My na Západě, včetně USA, Francie nebo Velké Británie, proti tomu všemu máme v podstatě staré balistické modely. Rusko s Čínou navíc investovaly obrovské zdroje do protiraketové a protivesmírné obrany. Západ je až druhý. V jaderné vojenské oblasti a obraně jsme zkrátka tak 10 let pozadu. Taková je tvrdá realita bez ideologických růžových brýlí.

V tom videu a v mém pro širokou veřejnost zjednodušeném popisu vidíte důvod, proč Západ kvůli Ukrajině do skutečně otevřeného masivního konfliktu s Ruskem a jeho partnery nepůjde. Nemohli bychom ho vyhrát. Většina nejrychlejších téměř nezachytitelných hypersonických raket na světě, letících k cíli atmosférou, prostě není na Západě. Mimochodem ta raketa Ořešník, kterou Rusko použilo při útoku na Dnipro jako výstrahu v odpovědi na použití amerických a britských raket Ukrajinou, je totální změna jaderné hry. Až doposud byly totiž všechny podobné rakety výhradně jaderné.

Rusové teď umějí používat původně jaderné rakety nově s nejadernou náloží, takže Západ nebude reálně předem vědět, jestli letí zbraň jaderná, nebo s wolframovými tyčemi jako před pár dny v případě Dnipra. Západ navíc nemá spolehlivý hypersonický pohon pro rakety po celou dobu letu v atmosféře, přestože to zkouší, přičemž právě proti takovému typu raket zároveň nemá spolehlivou ochranu.

Jaký je rozdíl mezi jejich hypersonickými a našimi klasickými balistickými raketami? U hypersonických tlak vzduchu před raketou při letu v atmosféře vytváří plazmový oblak, který absorbuje rádiové vlny. Díky tomu je velmi těžké zachytit je na radarových systémech. V době, kdy je radarový systém protiraketové obrany zaznamená, jsou již tak blízko svému cíli, že ve většině případů je na obranu proti nim prostě příliš pozdě. Kromě toho mohou hypersonické střely během letu měnit směr. Tohle všechno mají nyní Rusko a jeho partneři v praxi odzkoušené, zatímco my na Západě to zatím bez většího úspěchu testujeme.

Tak už si, naléhavě zdvořile prosím, vytáhněte hlavy z prodloužených zad a přestaňte vykřikovat něco jako „vymažte Rusko z mapy světa“, „Rusko slábne a nemá na to“ nebo „pošlete rakety na Moskvu“. Vůbec netušíte, o čem mluvíte. Kvůli Ukrajině to zkrátka nikdo na Západě neudělá. Smiřte se s tím. Sednout si ke stolu s Ruskem a začít jednat je jediná cesta, jak z toho ven. Zároveň by bylo bláhové spoléhat se v případě velkého konfliktu na rozpad Ruska. Zatímco vládnoucí elity v Rusku si s opozicí poradí i za použití síly, naše demokracie by vedla k rozpadu občanské společnosti uvnitř, pádu vlád a chaosu o mnoho jistěji.

Nemám z toho všeho radost, ale odmítám si nasadit ideologické růžové brýle a nekriticky tleskat s davem. Nabízím racionální pohled na skutečný stav. To jediné má v mých očích smysl. Za případné sdílení, které by mohlo pomoct otevřít více očí, předem děkuji. [zdroj]

Kdo podporuje rozhodnutí senilního Bidena, podporuje začátek třetí světové války.

Za pochvalu od svých páníčků, jsou ochotní obětovat tuto zemi i její obyvatele. Jiný výsledek není možný.

Ještě trochu podrobněji k tématu nukleárních arzenálů a jejich vzájemného vztahu:

Podle údajů z počátku roku 2023 se na naší matičce Zemi nacházelo cca 12 500 jaderných hlavic, jejichž drtivou většinu vlastnily, či spravovaly Spojené státy a Ruská Federace. Zbylé jaderné mocnosti, zejména Čína, v současnosti sice výrazně zrychlují jejich další vývoj, výrobu a modernizaci, ale ještě hodně dlouho nebudou schopny obě hlavní jaderné velmoci ani vzdáleně balancovat. Jakékoli jaderné škádlení tedy zatím připadá v úvahu pouze mezi těmito zeměmi. Ostatní jsou víceméně jen statisté.

V tomto jaderném odstrašování dvou velmocí stále platí, že v lepší pozici je ten, kdo rychleji (jako první) zasáhne toho druhého. V situaci, kdy vzdálenost není problém, neboť mezikontinentální balistické nosiče jaderných zbraní doletí bez problému přes 15 000 km, je velmi důležité, jak blízko k protivníkovi dokáže druhá velmoc přisunout své jaderné zbraně středního doletu, tedy MRBM s dosahem 1000-2500 km a IRBM s dosahem 2500-5500 km. To jsou přesně ty, které se v éře jaderného uvolňování v letech 1987-2007 zavázaly obě jaderné velmoci zmrazit a postupně likvidovat a to dohodou, zvanou INF Treaty. A to je přesně ta dohoda, z které se Spojené státy rozhodly v říjnu 2018 stáhnout z důvodů údajného porušování smlouvy ruskou stranou, ale hlavně kvůli nástupu Číny do jaderných závodů v západním Tichomoří a v Jihočínském moři (po roce 2016 nasazené čínské balistické střely DF-26 s dosahem kolem 4000 km znamenají možnost zásahu Havaje, Guamu nebo i severní části Austrálie). Od té doby se svět tedy opět vrací k možnosti regionálního jaderného konfliktu, který se týká především Evropy a oblastí jihovýchodní a východní Asie.

Jak už bylo řečeno, u balistických střel středního doletu, hraje už roli možnost přiblížit se protivníkovi co nejblíže, aby se daly zasáhnout, i při jejich omezeném doletu, cíle v hloubi jeho území. Ruská Federace disponuje takovými předsunutými základnami v Kaliningradské oblasti a od letošního března nově i na letecké základně Lida a na raketovém učilišti v Brestu, obojí na území západního Běloruska. Spojené státy v rámci své vojenské doktríny dislokují jaderné zbraně na území Německa, Belgie, Nizozemska, Itálie a Turecka (po rekonstrukci základny RAF Lakenheath opět i ve Velké Británii). Jedná se o jaderné gravitační bomby B61-12, kterými mohou být od března 2024 vyzbrojeny nově letouny F-35A. Francie a Velká Británie navíc disponují dohromady cca 500 jadernými hlavicemi, které mohou být odpáleny z ponorek nebo letounů. Jak snadno zjistíme pouhým pohledem na mapu, vzdušná vzdálenost z těchto základen nad nejbližší cíle na území Kaliningradské zvláštní oblasti a Běloruska je však cca 1,100-1,200 km, tedy na samém dosahu bojového doletu F-35A s vnitřní zásobou paliva. K efektivnímu využití je tedy třeba buďto doplnit palivo před vlastním útokem nad střední Evropou nebo vzlétat ze základen blíže předpokládaným cílům. Vzhledem k tomu, že v případě B61-12 se jedná o bomby gravitační, tedy odhazované v těsné blízkosti cíle, je potřeba tuto vzdálenost nad cíl skutečně uletět.

Další asociované země NATO, které dosud nejsou členem NNS, ale podílejí se na jaderných operacích v rámci programu SNOWCAT (Support of Nuclear Operations with Conventional Air Tactics) jsou Česká republika, Dánsko, Řecko, Maďarsko, Norsko, Polsko a Rumunsko. Tyto země dávají k dispozici vlastní letouny pro průzkum (CREC a CISR), stíhací ochranu (ESCORT), potlačení protivníkovy PVO (SEAD) nebo REB (EW), případně pomáhají s logistikou. V neposlední řadě jsou to však také jejich základny, které se nacházejí blíže potenciálních cílů, které budou zanedlouho k tomuto účelu využity. Nejaktivněji se v tomto programu zatím profiluje Polsko, které oznámilo záměr přistoupit k NNS již v polovině roku 2023 (ještě Morawieckého vláda). Její základny z kterých operují v tuto chvíli F-16 a z kterých budou v budoucnu operovat F-35A, tedy Swidnin (21 ZTL), Krzeszina-Poznan (31 ZTL) a Lask (32 ZTL), jsou však již v dosahu taktických mobilních odpalovacích zařízení, nemluvě o leteckých řízených střelách, IRBM nebo ICBM. Nicméně i přes to, má Polsko ambici přístupu k NNS již v roce 2026 s dodávkou prvních F-35.

Hned po něm následuje Česká republika, která má též politickou ambici nabídnout Spojeným státům své území a budoucí letouny F-35A k jaderným operacím. To se týká především čáslavské 21 ZTL, která bude pro F-35A mateřskou základnou, ale i Mošnova, který je sice také v dosahu taktických prostředků, odpalovaných ze západního Běloruska, ale na rozdíl od Čáslavi má už nyní VPD, schopnou přijmout těžké dopravní letouny C-17A Globemaster, určené k přepravě jaderné munice. A tak se ČR může stát zemí s rozmístěnou jadernou municí již okolo let 2028-30, tedy v horizontu 4-6 let. Vzdálenost Mošnova je sice stále v dosahu ruských taktických raket, ale Čáslav (alespoň prozatím) je mimo ní. Obě jsou však v dosahu hypersonických střel typu Kindžál, pokud se jejich nosiče dostanou na vzdálenost cca 1,800 km, tedy někde v západní části Ruska a jistě i MRBM a IRBM typu „Orešnik“, který jsme viděli v akci nad Dněpropetrovskem.

Takže ještě takto k tomu velkému radování našich politiků, presstitutek, různý análytiků i dalších blafalů, nad eskalací napětí, které už nyní zahrnuje v sobě i hrozby jaderné. Je vidět, že za pochvalu od svých páníčků, jsou ochotni obětovat tuto zemi i její obyvatele. Protože jiný výsledek, při současném rozložení jaderných sil, ani není možný. [zdroj]

NATO nemůže proti Rusku vyhrát v žádném případě. Neexistuje takový scénář.

Jaderné zbraně pro Ukrajinu? Jsme stále v rukou absolutních bláznů.

Před pár dny v New York Times vyšel článek, u kterého jsem přemýšlel, jestli jsem Trumpovi ohledně toho, že věděl o zrušení omezení raket ze strany USA, nekřivdil. Asi ano.

Hned čtyři novináři včetně Barnese, který se specializuje na tajné služby, v něm píší o hysterii, která v Bílém domě vládne. Ukrajina prý Trumpovo vítězstvím ztrácí manévrovací prostor a smutně komické je tvrzení dosavadní americké administrativy, že Rusko bude „eskalovat“ válku do doby, než se Trump ujme úřadu. A proto uvolnila použití balistických raket?

Ačkoli ve stejném článku se dozvíme, že jak Pentagon, tak i tajné služby ví, že ani dodávky dalších i sofistikovanějších zbraní průběh konfliktu nezmění, přesto chce současná vláda s Pentagonem vybavit Ukrajinu dopředu maximálním množstvím konvenčních zbraní na období, kdy se vlády ujme Trump.

Dozvíme se, že ukrajinské linie na východě byly prolomeny a proto minulou středu povolila administrativa dodávku amerických protipěchotních min. Jasně, je to logické, že Ukrajinci chtějí nějak Rusy zastavit, kdyby ale ty protipěchotní miny nebyly skoro celosvětově zakázány tzv. Ottawskou úmluvou.

Je to skoro jako ve špatném filmu. Všichni ví, že Ukrajinci už nemají šanci, ale zbrojaři musí dostat to, co bylo slíbeno a tak současná administrativa chce ještě rychle přidělit zbývajících schválených 9 miliard dolarů. Z této částky plánuje administrativa poskytnout Ukrajině zbraně a munici v hodnotě něco přes 7 miliard dolarů ze zásob Pentagonu a asi 2,1 miliardy dolarů na objednávku dalších zbraní od amerických dodavatelů.

Panický Pentagon – milující jeho dodavatele – současně uvedl, že ruší zákaz rozmístění amerických vojenských dodavatelů na Ukrajinu. Představitelé Pentagonu se nyní horečně snaží udělovat zakázky předtím, než Biden odejde z úřadu, i když tento proces standardně trvá čtyři až devět měsíců.

A teď přijde ta největší bomba zmíněná v článku NYT. Jelikož již nyní všichni ví, že se Ukrajina mírovému jednání nevyhne, tak pod rouškou budoucího tzv odstrašení Ruska, prý podle New York Times dokonce několik úředníků současné administrativy navrhlo, že by Biden mohl Ukrajině vrátit jaderné zbraně, které jí byly odebrány po pádu Sovětského svazu.

Jsme stále v rukou absolutních bláznů. [zdroj]